Běh po Beskydech v okolí Smrku a Lysé hory byl už skoro týden minulostí. Co tento víkend? Vypadalo to na Sophiinu volbu. Vyrazit s partyjou vařit guláš na už 30. ročník gulášfestu ve Frenštátu pod Radhoštěm (tým Synci, ano ten který nakonec vyhrál) anebo dát přednost běhání? Šalamounské řešení nabídlo možnost běhání i guláše.
Je chvíli po šesté hodině ranní, když s Jirkou parkujeme auto pod skokanskými můstky ve Frenštátu pod Radhoštěm. Místo na nás dýchne svou bohatou historií. Právě tady trénoval olympijský vítěz z Grenoblu (1968) a místní rodák Jiří Raška…
Běžeckou vestu hodíme na záda, boty zavážeme raději na dvě smyčky a vybíháme vstříc deštivému dni. Zatím neprší, ale víme, že to přijde. Stoupáme nahoru na Velký Javorník. Postupně se otvírají pohledy do krajiny zalité ranní mlhou. Tam někde vzadu vidíme také věž Štramberské trúby.
Po necelé hodině od startu se dostáváme až na vrchol Velkého Javorníku. Turistickou chatu, která je ve vlastnictví Pohorské jednoty Radhošť dnes pouze míjíme. Za zmínku stojí určitě fakt, že tato organizace byla předobrazem Klubu českých turistů. Má tedy “bohatší” historii. Dílčím cílem dnes není chata, ale nedaleká rozhledna. Díky ní se dostaneme o 20m výše nad 918m, což je právě výška Velkého Javorníku. Výhled jedním slovem nádhera. Tak nějak tušíme, že nic pěknějšího už dnes neuvidíme.
Klesáme. Pokračujeme směr sedlo Pindula. Konečně běžíme s větrem o závod. Profil trati se v sedle změní z klesání na stoupání. Cestou ďobeme ostružiny jako doping. Asi málo. Funíme až na Černou horu rozcestí. Cesta se zde opět zhoupne. Čeká nás zdélka. Klesneme pár set metrů k chatě Mír. Tohle je srdcovka. Nemůžu jen tak proběhnout poblíž a nezastavit se. Na jedno. Pivo teplé a kofola ledová. Dnes trochu zklamání. Truchlení zažene další stoupání. Nejprve zpět na Černou horu a pak po staré sjezdovce až ke kapli na Radhošti.
I tady nám nakonec přišli vhod běžecké hole. Člověk už není nejmladší. Nahoru pomůžou nohám a při seběhu pošetří kolena. Lepší celková stabilita je už jen příjemný bonus navíc.
Dnes poprvé je kaple dokonce otevřena. Nenápadně nahlédnu dovnitř, ale ne příliš, aby mě to nevtáhlo. Běžíme dále za světskými požitky. Horský hotel Radegast nám přichystal malé pivo s malou kofolou. Polévku za rovnou stovku necháme kuchaři. Prší a začínáme chladnout. Není na co čekat, pokračujeme směr Pustevny. I v dešti je zde více lidí, než bychom čekali.
Hřebenovka je však více než příjemná. Míjíme sochu pohanského boha Radegasta a netrvá dlouho a jsme na Pustevnách. Déšť nabral na intenzitě zrovna ve chvíli, kdy stojíme před nově opravenou chatou Libušín. Super, že se podařilo tuhle památku zpět postavit z popela. Děkujeme za to česnečkou a pivním speciálem. S výhledem na protější zvoničku si vychutnáme i závěrečnou kávu.
Teď už to bude jenom dolů. Cestu volíme po asfaltu po Knížecí cestě. Dnes nás žádná koloběžka nesejme. Deštivý les má také své kouzlo. Dole na Ráztoce nabereme směr Frenštát a po dalších šesti kilometrech jsme tam, odkud jsme ráno vyběhli.
Na trase dlouhé 35km nás dnes čekalo převýšení 1560m. Místo 12 hodin, které ukazují mapy.cz jsme se do cíle dostali za necelých pět a půl hodiny. Tím však odpoledne nekončí. Převlékáme se do suchého a vycházíme opět vstříc dešti. Čeká nás vyšlápnout zhruba 460 schodů na skokanském můstku. Gulášfest je už v plném proudu. Muzika hraje a v kotlích stačí naposledy párkrát zamíchat před prvním výdejem spokojeným návštěvníkům. Hovězí, mexický a segedín postupně mizí z kotlíků. Stejný osud čeká sudové pivo ze starobělského pivovaru. Mizí i rum. Zůstává pouze čím dál lepší zábava.
Beskydy běh – video
Pokud to máš do Frenštátu pod Radhoštěm trochu z ruky, zkus mrknout na Booking a najít si své ubytování. Pro uvedenou trasu bude právě Frenštát nebo Trojanovice tou správnou volbou, odkud vyběhnout.
Booking.comBeskydy běh – trasa
