Nechápu, proč lidé nadávají na sociální sítě. Vždyť to je pouze na tobě (a algoritmu) co si z nich odneseš. Na FB na mě jednou vyskočil inzerát Maraton 3 jezior. Poetický název mě hned zaujal. Klikl jsem a začal číst: “Kraina beskidzkich jezior to malowniczy przełom rzeki Soły przez zachodnią część Beskidu Małego. Wspaniali ludzie, piękne górskie trasy, trzy jeziora i góra Żar – Mekka wszelkich sportów“. Propagovaný příspěvek si zapsal další konverzi a já se zapsal na startovní listinu.
Na úvod nutno dodat, že Maraton 3 jezior není pouze jeden samostatný závod, ale běžecký festival. Celovíkendová akce nabízí různé distance od 3,5km (600m výškových), přes trasu na 17 a 25 km až po hlavní závod na 46 km (2500m výškových). Kromě tohoto probíhají různé doprovodné akce a přednášky. Letos se konal teprve druhý ročník, ale to srdíčko pořadatelů v tom bylo znát. Tohle v Polsku prostě opravdu umí. Celá akce mě tak trochu připomínala nedaleký Dolnośląski Festiwal Biegów Górskich.
Běžecký festival má své zázemí v městečku Międzybrodzie Bialskie, kde je start a cíl většiny závodů. Maratonská trasa pak končí v pět kilometrů vzdálené vesničce Porąbka. Organizátoři zajistí převoz autobusem ze startu do cíle, a to jak před závodem tak i po závodě. Ideál. No a aby toho nebylo málo, tak celý závod měl komentovaný livestream se záběry z trasy. Na atraktivnosti přidaly také GPS trackery, které jsme měli na trase. Fanoušci tak mohli sledovat naši polohu, pořadí a předpokládaný čas doběhu.
Maraton trzech jezior startuje
Maraton startuje v sobotu 24.9. v 8:00 hodin od budovy Kulturního domu. Z Ostravy trvá cesta necelou hodinu a půl. Tentokrát však celou akci pojmeme jako rodinný výlet a jedeme čtyři + pes již o den dříve. V Beskydech nás u Międzybrodzkieho jezera přivítá krásné podzimní počasí. Vyzvednu startovní číslo pro sebe i Jirku, který dojede zítra. Chybí mi od něj potřebný formulář, ale organizátoři přivřou oko. Ubytování jsme si našli ve vedlejší vesničce Międzybrodzie Żywieckie v apartmánu Magnolia. Určitě lze doporučit. Večer už jen procházka po okolí, nabalení věcí na zítřek a spát.
[booking_product_helper shortname=”m3j”]
V sobotu máme s Jirkou sraz v 7:00 v Porąbce. Tam necháme auta a přejedeme poloprázdným autobusem na start. Díky rozkopaným silnicím máme pár desítek minut zpoždění, takže hned po příjezdu jdeme na to. Tak nějak se cítí elitní běžci, které dovezou minutu před startem. Na rozdíl od nich však jdeme do zadních řad.
U startovní brány se rozhoří ohňostroj a společně s dalšími cca 230 závodníky odpočítáme poslední sekundy do startu. Začínáme kopcem. Celý první kilometr mě drkotají zuby zimou. Silná motivace běžet trochu ostřeji. Postupně nabíráme výškové metry a pod sebou necháváme v mracích již zmíněné Międzybrodzkie jezero.
Brzy nás pohltil les. Kopečky tu nejsou vysoké tak jak známe z české strany Beskyd. Nejvyšší nadmořská výška, do které se dostaneme, má něco málo přes 900m. Nastoupat v tomto prostředí 2500m na 46km tak znamená jediné. Jdeš nahoru/dolu/nahoru/dolů. Doslova.
Po každém urputném výšlapu následuje zpravidla otočka o 175° a pokračuješ zase do kopce. Nohy tohle pochopí o něco později než mozek. Teď se však blíží 14. kilometr a první občerstvovačka na Prziegibku. Voda, kola, chleba s medem. Raději tři.
Posilněn vyrážím dále. Do kopce. Po něm však následuje delší lesní rovinka, kde se dá běžet. Počasí nám přeje. Teplota se drží kolem 10°C a sem tam vykoukne zpoza mraků sluníčko. Netrvá dlouho a probíháme kolem schroniska PTTK na Magurce. Konečně zase nějaké výhledy do krajiny.
Celou dobu mám na dohled před i za sebou nějaké závodníky, takže se nemusím trápit s navigací. No i kdyby, tak jsem nebyl na závodě, který by byl lépe značen než tady tento. Cedulky s šipkami, regulovčíci na vybraných místech a klasická páska (mlíko). Co bylo super, zejména pro nás s barvocitem na červenou/zelenou, byla barva pásky. Místo klasické červeno/bílé zde měli modro/bílou. Drobnost, která potěší.
Cziernichów. Občerstvovačka na 27. kilometru už přišla vhod. Jídlo, pití a muzika. Krásné místo, které se bude těžko opouštět. Beru to tedy zleva doprava. Začínám teplou rajčatovou polévkou, přes chléb s borůvkovou marmeládou, sýry, ovoce, zelenina, čokoláda až po gumové medvídky. Potom to zopakuji ještě zpět až k polévce. Zvrácené chutě. Snad ve mě vydrží.
Před odchodem beru do jedné hrsti čokoládu a do druhé zase gumové medvídky. Zkouším se rozběhnout. Kilometr je rovinka a má šance něco strávit. Čeká na mě nejdelší výšlap dne. Jde to těžko. Žaludek mě táhne k zemi.
Třicátý kilometr a další tři se zdají asi být nejhorší. Stoupání se táhne a tempo klesá někde k 14 min/km. Děsivé. Nohy by šly, ale člověk je unaven. Poslední dva roky na závody beru jeden energetický gel, který vždy přivezu zpět. Zkusím tedy životabudič s kofeinem od Nutrendu. Hnusný hustý a přeslazený kyt. Fuj.
Nevím jestli pomohla dosažená rovinka nebo to opravdu zabralo, ale z indiánské chůze se stává běh. Vím, že to nejhorší mám za sebou a včil už to nějak doběhnu.
Dokonce běžím nad časový plán co jsem si dal. Vypadá to, že bych mohl být v cíli pod 7 hodin. Už vidím jezero, tedy vodní nádrž, která slouží jako zásobárna vody místní elektrárně. Že by stejný princip jako Dlouhé stráně?
Pokud bych nádrž oběhl a seběhl zleva, byl bych asi za dva kilometry na svém ubytování. Volím však pravou stranu. Tam mě čeká třetí a poslední občerstvovačka přímo u nádrže a taky posledních pět kilometrů. S jídlem to už nepřeháním a s tou kolou taky ne. Teď už to bude jenom dolů. Nebylo. I zde jsou organizátoři vtipálci. Nechají tě sejít do cílové vesnice, jen aby tě zase vytáhli kopcem nahoru.
Sil mám však dost a předbíhám jednoho borce, který mě z kopce utíkal. Ho, hoooo. Na obzoru vidím další tři, ale jsou asi 300m daleko. Došla jim šťáva. Jdou, ale já běžím. Mám je. No a hele, tady jsou ještě dva. Ty taky. Hodinky ukazují pouze 44,7km a místo posledního kilometru já vidím stadion a cílovou metu.
Tu protínám v čase 6:43 hod na 112. místě ze 231 doběhnuvších.
Beru medaili, k tomu povinná fotka v cíli a jdu se převléct do suchého. Pak se už kulturně vrátím zpět do místa dění a připojím se k Jirkovi, který před chvílí doběhl. Na oběd je dnes zapiekanka a k tomu je v nabídce káva s domácí buchtou. Odjíždím spokojen. Stálo to za to.