Karviná – Městský běh Karvinou – Jsou závody na které se člověk chystá půl roku (zejména logisticky). A pak takové, kde se stačí rozhodnout hodinu předem. Karviná byla tím druhým případem.
Jít si zaběhnout v sobotní deštivé ráno půlmaraton a odpoledne vyrazit na silniční závod na 10 km do Karviné? Proč ne. Říká se, že pocit z každého běhu je stokrát lepší, než pocit z odpoledne prosezeného na gauči. Alespoň tohle mají na propagačním letáku v obchodě, kde jsem koupil své první běžecké boty.
Start závodu je plánován na 17. hodinu. Celodenní déšť ustal něco po druhé a červík začal v hlavě hlodat. Vyrazit? Nevyrazit? Zkouším, jestli by nejel i někdo z klubu. Nejel. Dostávám info, že už je pozdě, že se startovalo v 16 hodin. Dva zdroje, dva různé časy. Takže nevyrazit? Jedu. A uvidím.
Přijíždím a parkuji přímo na náměstí. Vidím nafukovací bránu, ale kolem je pusto, prázdno. Běžci už vyběhli… Motám se tedy kolem a snažím se v běžeckém oblečení nenápadně zapadnout mezi chybějící turisty. Do cíle přibíhá první, druhý, třetí bežec. Vypadají nějak mladě. Po chvíli začínají přijíždět známé tváře, které lze potkat snad na všech závodech v okolí. Jo. Za b) bylo správně. Dnes už jsem vyhrál. Přece jen se poběží. Hned po tom, co doběhne kategorie dětí. Přesun závodu z jara a nejistá omezení ohledně Covidu přilákaly jen 68 běžců. Trochu zklamání, ale hlavně že závod neodpadl jako spousta ostatních.
Po prvním kilometru se startovní pole řízeně roztrhá. Ti, co běží na čtyři kilometry uhýbají doprava, zbytek doleva. Z V 17 hod. tak opravdu zazní opravdový startovní výstřel. Startuji ze zadní řady. Ať mě neušlapou. Probíhá se bránou, prvně tou nafukovací a za chvíli i tou zámeckou. Trasa totiž vede zámeckým parkem. A hned čtyřikrát. Jedno kolo má rovné 2,5 kilometry, takže bude možnost zhodnotit své možnosti.
Netrvá dlouho, v podstatě necelý jeden okruh a závodníci se “rozdělí” do skupin dle svých aktuálních výkoností. Nikam se moc neženu. Čekám, že po tom ránu se nohám nebude chtít. Nakonec probíhám první kolo jako své nejpomalejší v čase 11:23 min. Před sebou vidím skupinu šesti běžců. Mám svůj cíl. Začínám stahovat náskok a druhé kolo probíhám na čele této skupiny v čase 11:05 min. Zrychluji. Nutno dodat, že věkový průměr skupiny je alespoň o 10 let vyšší. Utéct prostě musím. Daří se mi to. Třetí okruh byl v čase 10:57 min.
Do posledního okruhu jsem potupně doběhnut běžcem z uvedené skupiny, Romanem Slowioczkem z MK Seitl Ostrava. Chvíli běžíme vedle sebe, ale nakonec mi utíká. Na tom by nebylo nic zvláštního, jen kdyby nebylo Romanovi o 20 let více. Běžím co to jde. Nakonec se to vyplatí a kousek před závěrečným stoupáním mě Roman pouští kupředu. Takže takto se dá běhat ještě dalších dvacet let? To mě motivuje přidat. Dobře dělám. Doběhnu a předběhnu ještě Lukáše Jandáka z Karviné. Pro změnu výrazně mladšího, ale asi zkušenějšího.
Mám pocit, že odpadl a tak poslední metry vypouštím a dobíhám na půl plynu. Špatně dělám. V okamžiku, kdy slyším za sebou funění je už pozdě. Snažím se přidat ve sprintu v cílové rovince, ale nakonec dobíhám do cíle sekundu za Lukášem. Poučení pro příště. Čtvrté kolo uzavřu s časem 10:37 min. a celkový čas 44:03 min mě přinese celkové 36. místo. A co více? Dosáhl jsem na svůj osobáček. A to, že o pouhou sekundu na radosti nic nemění. Má to totiž obrovský potenciál do budoucna.
Vítězem se stal Matouš Vrzala z SSK Vítkovice v čase 34:12. Vítězů však bylo více v jednotlivých kategoriích. O tom si lze prozměnu přečíst ve článku na bezvabeh.cz
Sláva vítězům a čest poraženým. A díky Michaelu Kašnému za fotky. Celkové výsledky na webu atletikauni.
