Štěpánkovice – Prší celou noc a prší i nedělní ráno. Komu by se chtělo vylézat z postele a valit někam na závod? Mě. Konečně zmizelo ze vzduchu to pylové svinstvo co poletuje z kvetoucích stromů a kdo ví čeho ještě. Konečně se dá (skoro) volně dýchat. Ráno rozhodlo a přidávám se tak k ostatním z klubu BK Ludgeřovice, kteří také vyráží. Kam? Do Štěpánkovic na Opavsku na 12 km dlouhý přespolák.
Místní kros je tady již tradičním závodem, vždyť ten dnešní ročník je už 36. v pořadí. Co je nové je trasa závodu, která vede úplně jinudy. Přesto jsme nešli úplně do neznáma. Den před závodem prošel trasu Michael s Markét a Naty, které také poběží. K výkonu to příliš nepomůže, ale víme alespoň kolik čekat asfaltu/bahna/lesních úseků a jaké boty tedy vybrat.
V 8:45 a nějakou minutu k tomu přisedá do auta Radek, Luboš a dětská sedačka zbyla na Martina. Jsme komplet, můžeme vyrazit. V Kravařích blbě odbočíme a trochu si nadjedeme. Nevadí, času máme dost. Parkujeme u hřiště a výměnou za stokorunu se hned registrujeme. Z klubu dorazí Patrik, Filip a rodinka Kašných.
Prvně jdou na řadu menší a větší děti, kteří si v okolí hřiště odběhnou své závody. No a pak přijde řada na nás. Nikomu se moc z méně studené šatny nechce, takže čekáme do poslední chvíle uvnitř. Přesto stihneme předstartovní fotku. No a pak už můžu vyrazit spolu s dalšími 57 běžci. Holt to počasí jich pár odradilo…
Výhoda nás pomalých běžců je to, že nemusíme řešit kudy běžet. Stačí se držet toho jen o málo rychlejšího. Opět se tak držím osvědčené taktiky. No a pro ty rychlíky jedou vepředu dva cyklisti. Asfalt se pod nohami za chvíli změní v travnatou cestu. Po dešti, i po předchozích běžcích je pevná půda pod nohama, žádné oraniště, a to je moc fajn.
S dechem to už je horší, ale tohle moc nepřekvapí. Držím se osvědčených tváří z předchozích závodů, s kterými bych mohl držet krok. Valíme podél Oldřišovského potoka směrem na Svobodu.
Cesta se z polí zatočí postupně do lesa, kde zůstaneme asi dva, tři kilometry. Příjemná změna. Klikatící se cesta a žádné velké kopce. Takřka ideál. V kopečku předbíhám konečně Ivu Pachtovou a Martina Skrbela. To jen kvůli tomu, aby mě zase na rovině utekli. Nu což. Běžím a snažím se držet v závěsu. Podvědomě už tuším návrat zpět do Štěpánkovic. Prý má být ke konci jeden táhlejší kopec. Na ten si počkám a tam zkusím zabrat. Daří se. Předbíhám oba běžce a zkusím natáhnout krok tak, aby mě zase nepředběhli.
Cítím cíl a makám co to jde. Za sebe se neotáčím, tohle nepomůže. Slyším pouze své funění. Třeba to vyjde. Vyšlo. Vidím cílovou rovinku a trošku polevuji. Naštěstí ne moc. Svoji pozici udržím o 4 resp. 5 sekund. Odměnou je foto od Otty Seitla. No a pár banánů, čaj a kofola v cíli. Tož neber to. K tomu sprcha (konečně s teplou vodou) a pro neřidiče i pivko. Idylka. Jediným mínusem je zavřená cukrárna. Dezert k obědu tak domů nedovezu. Co dovezu je osobák na této trati (což bylo jasné předem, že…) a taky své slušné tempo 4:59 min/km. Finální čas totiž byl 0:58:09 hod. při 130m výškových a 11700m dálkových.
Mezi ženskýma vyhrála Markéta Kašná v čase 0:50:56 hod., mezi chlapy pak David Wittek s časem 0:41:43. Na bednu se ve své kategorii šedesátníků od nás dostal ještě Luboš Bardaševský s časem 1:06:40 hod. Filip s Patrikem pak každý po bramboře.