Ostrava – Ve středu večer píše Valda jestli vyrazíme do Hrabové na tradiční silvestrovskou desítku (běžeckou) a jednu dvanáctku (točenou). Právě jsem se vrátil z Malé Fatry, kde jsem si vyšlápl z Vrátné doliny na Chleb (1646 m). Otestoval jsem si, že noha vydržela i v pořádném terénu, takže není důvod nesouhlasit. Jedeme na poslední běh roku.
Pátek ráno, přesně v devět nabírám Valdu doma a jedeme směr hřiště Sokol Hrabová. Právě tam probíhá registrace a následně start závodu. Vyzvedáváme číslo a poukázku na pivo a zdravíme se s ostatními z klubu i neklubu, kteří také dorazili si běžecky užít poslední den v roce.
Celkem se nás na start postavilo 99 běžců na trať 9,55km a 21 lidí běželo poloviční 4,77km dlouhý okruh. Počasí docela přálo. Z hustých mraků nezačalo pršet, ale chvíli před startem se dokonce udělalo polojasno a teplota se pohybovala kolem 9°C. Po předloňských zkušenostech z této trati si pro jistotu zavazuji tkaničky ještě jednou a přesně v deset můžeme vyběhnout.
Za prosinec jsem naběhal celých 15 kilometrů, listopad o moc lepší nebyl, takže je jasné, že kromě mě odběhla i moje forma. Netlačil jsem tak na pilu a vyběhl si tempem mírně pod 5 min/km. Dám si jeden okruh a uvidím jak to půjde. Běželo se fajně, jen ty tepy byly o dobrých 15 úderů výše než kdysi. No nemít ale hodinky, tak to nevím.
Cestu po cyklostezce vystřídá poměrně frekventovaná silnice. Běžců je ale více než aut, takže máme zajištěnou přednost. Je fajn, že to tu člověk zná a ví, že se blíží konec. Konec prvního kola. Se závistí pohlédnu na ty, kteří to mají již za sebou (třeba Petra Kuchařová) no a s chutí se vydávám do kola druhého. Tempo držím stále stejné, dokonce ani achilovka výrazněji neprotestuje, a tak si dovolím i zrychlit. No alespoň si to myslím bo předběhnu pár běžců a mě žádný. Tohle je docela motivační, hned to dodá více energie i zábavy. Konec druhého kola se pomalu blíží, až mě to přijde líto. No co, jsem odchycen pořadatelem a nasměrován do brány s finišerskou medailí. Tam už na mě čekají tři níže vyfocení rychlíci.
Po chvíli popadnu dech a po další chvíli i to čepované pivo. No a protože policajti nemají pochopení ani tento den (a dobře dělají), tak zůstane jen u jednoho. Odolám vůni rumu i rakytníkové pálenky a po vychladnutí opouštím ostatní. Opouštím je s dobrým pocitem. Doběhl jsem sice až na 50. místě s časem 44:49 min. (v roce 2019 to bylo 41:10), ale běželo se mě fakt dobře a šlacha nebolela. Jen v tom příštím roce musím zkusit nějak dohonit tu ztracenou formu. To je ale až příští rok…