Hutisko – Solanec – Valašský hrb 2022 – Dobrých pět let mě to na tento závod táhlo. Když to šlo, tak jsem nemohl a když jsem mohl tak to nešlo. V roce 2020 zrušeno pro Covid-19 a stejný příběh se opakoval i o rok později. Vrácené startovné bylo jen malou náplastí. Rok 2022 jsem si už utéct nenechal a vyrazil tak do vsetínských Beskyd.
Závod nabízí různé tratě. Vybírat můžeš od desítky, přes dvacku, třicet a padesát kilometrů. Beru to pragmaticky. Škrtám oba extrémy a volím mezi čísly 20 a 30. No a když už tu jedu, tak ať to stojí za to. Den před závodem spáchám registraci a hradím startovné ve výši 800 Kč.
Sobotní ráno 28.5. přijíždím k hotelu Čarták něco po deváté. Tak akorát, abych chytl poslední volné místo na parkování. Vyzvednutí startovních čísel probíhá samosběrem – holt je to rychlé a to mé ještě nikdo nevzal. 359 vyzvednuto a připnuto.
Borci na 50km odstartují přesně o desáté no a já mám do startu ještě půl hodky čas. Běžet s batohem nebo bez? Vzít dlouhý rukáv nebo ne? Dilema posledních minut do startu. Venku je polojasno a 9°C – teplotně ideál, ale fučí dost vítr. Dle pořadatelů a informací z občerstvovaček je na trati (v lese) příjemně. Takže kompromis – triko a natahovací rukávy. A na záda běžeckou vestu.
Přesně v 10:30 se rozběhne od hotelu Čarták 140 běžců s modrým startovním číslem po červené turistické značce. Cíl bude na stejném místě. Po hřebenu se běží až na Bumbálku, kde je otočka a běží se stejnou trasou zpět. Změnou letošního roku je traverz Vysoké (z důvodu ochrany přírody). Délkově se nic nemění – celá trasa bude mít 30km a výškově o něco méně než jindy. Hodinky mě nakonec naměřily necelých 900m.
Běží se nádherně. Trasa se houpe po hřebenu a z kraje se tak dají běžet i ty mírné kopečky, které cestou potkáváme. V první půlce nás čekají tři občerstvovačky no a cestou zpět totéž. V podstatě úplný luxus. Není třeba brát vodu ani energetické gely či jinou chemii.
První občerstvovačkou Na Jezerném pouze probíhám a běžím směr Kotlová. O kus dál se běží přes Benešky. Ty nabídnou nádherný pohled z hřebene na protější hřeben a hlavně vzpomínky. Před více než 20 lety jsme tady v noci na čundru bušili v dešti na dveře a prosili místní o přespání. Neodmítli nás a pustili nás do seníku. Ráno uvařili čaj a nabídli horkou polévkou. Jako poděkování jsme pak poštípali dříví a všichni byli spokojeni. Psal se rok 1997 a “místní” zde utekli na chalupu před povodněmi…
Vzpomínky zaměstnají na chvíli hlavu, ale nohy jedou stále dál. Donesou mě až do sedla pod Vysokou, kde je další občerstvení. Beru trochu vody a mizím pryč. Potkávám prvního borce z tratě na 50km – Slovák Marián Priadka. Ten patří mezi evropskou špičku v ultra bězích a nakonec zvítězí v čase 4:16 hod s náskokem 23 minut na druhého v pořadí… Mě čeká již zmiňovaný traverz Vysoké. Vzpomínám na letošní zimní měsíce, kdy jsme tady byli s dětmi na procházce. Tehdy jsme parkovali u chaty Třeštík, dnes k této chatě směřuji. Kousek od ní je třetí občerstvovačka – hned pod sjezdovkou. Když vidím ten kopec, ptám se chlapů na něco co mě dá křídla. Pivo. Neodmítám. Hltám a odmítnu jen slivovici. Včil tedy nahoru až k chatě a rozhledně Súkenická. Musím však ještě o kousek dál až k hraničnímu kameni na Trojačce. Přidám si pár metrů a otáčím se až na slovenské straně. Rovná polovina, rovných 1:30 hod. Zatím super.
Včil už vím co mě čeká a nemine. Dolů to jde snadno. Pod kopcem se stavím zase na pivko a valím dál. Malé kopce postupně narůstají s mojí únavou. Ta se začne projevovat od dvacátého kilometru. Přistihnu se, že mám chuť přejít do chůze i v místech, která se běží. Naštěstí tu a tam vidím někoho před sebou a tak se snažím nepolevit. Úsilí se vyplatilo a kousek od cíle se mě podařilo předběhnout ještě čtyři borce. Malé, nedůležité vítězství, které ale významně ovlivní pocit ze závodu. Cílem proběhnu v čase 3:09:10 hod na 82. místě ze 137. těch co doběhli. Vyhrál Tomáš Křivohlávek v čase 1:52:42 hod. Holt borec ze Salomon/Suunto teamu (podobně jako Marián). Těch borců tam bylo ale daleko více.
Booking.comHodnocení závodu:
+
- běží se po hřebení mírně zvlněnou krajinou, takže dostaneš nádherné výhledy za poměrně malé úsilí
- na trati 30km tě čeká luxusní počet šesti občerstvovaček – není třeba nic brát s sebou
- v případě nouze je celá trasa snadno dostupná pro případný zásah HZS
- můžeš změřit síly s těmi nejlepšími (Priadka, Petr, Causidis, Křivohlávek, Zemaník,…)
–
- trasa vede stejnou cestou zpět – trochu ubíjející pocit, když vidíš kudy poběžíš zpět
- oblíbená výletní trasa – za pěkného počasí hodně turistů, cyklistů – nicméně drtivá většina fandila
- startovné 800 Kč – v cíli bageta a čistá voda a když máš štěstí tak i triko