Kobeřice – Neděli jde prožít různě, ale právě tahle měla patřit (a také patřila) běhu. Alespoň ta dopolední část. Po loňském výpadku se konečně v Kobeřicích sešli běžci na již tradiční Zimní běh. No a my z BK Ludgeřovice jsme přece nemohli chybět. Jedeme. A hned několika auty.
V devět ráno nabírám u hřiště Martina s Lubošem a v Hlučíně k nám ještě přiskočí Alča. Máme plno, takže včil už přímo do Kobeřic. Malá to vesnička na opavsku leží takřka až na samotné hranici s Polskem. Kousek za obcí leží povrchový lom, kde se již od roku 1963 těží sádrovec. Údajně se jedná o jediné známé ložisko v republice. Včil nám to však může být celkem jedno. Důležitější, že máme místo na parkování a pomalu tak můžeme jít k registraci.
Tam někde se k nám přidá Patrik s Gabkou, objeví se i Filip, nemůžou také chybět všichni tři Kašní a dorazil také Radek Rozmahel s rodinkou. Radkovi nestačil včerejší Lysacup, potřebuje se prý vyběhat. Proč ne. Desátá se blíží a tak ještě rychle jednu společnou fotku a pak už jen řazení na start. Tam dostaneme všichni tradiční pojeb od hlavního organizátora.
Celkem nás tam stojí 45 mužů, které čekají dvě kolečka po dědině o celkové délce 9,5km a 21 žen, které mohou běžet pouze kolo jedno. Tak trošku to připomíná ty časy, kdy ženy běhat nemohly vůbec. Pokud si chceš o tomhle přečíst více, mrkni na knihu Dejiny Behania od Thora Gotaase, která vyšla ve slovenském překladu.
Kdosi zařval start, a tak jsme vyběhli. Spolu s námi ještě tedy 9 mužů na ženské trati. Nebylo nás mnoho, takže bylo třeba makat naplno.
Celé jedno kolo o necelé délce 5km se točí vesnicí. Z kraje nás čeká hned mírný kopeček, který ubere síly a optimismu. Celkem nás na kolo čeká asi 50m výškových. No a potom asi pět hasičů, kteří stojí různě u cest a zajišťují bezpečný přeběh. Tohle mají v Kobeřicích zmáknuté, stejně tak i perfektní označení trasy.
Ne, že by to nějak rychle uteklo, ale první kolo je za mnou. Moc rychle a ani na pohodu se mě neběží, cosi mě tíží, asi ty povánoční kila. Pocit potvrdila i fotografie při průběhu do druhého kola. No možná to jen Michael Kašný blbě vyfotil 🙂
Druhé kolo je optimističtější. Vím, co mě čeká a všechno je tak nějak blíže. Hlavně cíl. Cíl mám vlastně již splněný. Jirka Pytlík mě nesmí dát o kolo. No a nedal. Ještě, že včera běžel Lysacup jako Radek. Cílem propadnu v čase 45:24 min. Bylo to těsný, ale uhájil jsem předposlední místo v kategorii. Při tempu 4:56 min/km … No v tohle roční období běhají opravdu blázni, kteří fakt běhají…
Doslova chvíli za mnou doběhne Luboš Bardaševský, který si tak odbyde premiéru v klubu 60+. Škrabánek, Kondel, Bořucký, to jsou borci, kteří by ve svém věku strčili do kapsy i mě, takže se Luboš musí spokojit s pátým místem. No ale jak sám Luboš říká: “Je tu šance, že v této kategorii to začne postupně umírat a bedna pak bude blíž” Optimismus musí být.
Za Lubošem pak do cíle dorazí i Martin Popek a tím uzavře naší ludgeřovickou výpravu. Ti ostatní tam totiž už jsou. Markéta Kašná dovedla utéct Hance Legerské a doběhla si pro první místo absolutně mezi ženami. Cílem proběhla v čase 18:19 min. Neztratily se ani Gabka Klemensová (4. místo v kategorii) a Alča Sobková (7. místo v kategorii). Krásné sedmé místo ve své kategorii udolala i Martina Sosnová. Ta aby to neměla jednoduché, vyběhla i s kočárkem. V cíli pak počkala na Radka, který doběhl o jedno místo, ale dlouhou jednu minutu, přede mnou. Dvě skvělé druhé místa ve své kategorii mužů pak získali Filip Burda a Patrik Hanzlík. Dětskou kategorii vyhrála pak Natálie Ester Kašná, ale to už nikoho nepřekvapí 🙂
