Malá Skála – Co děláš, když zrovna neběháš? Jsi na tom podobně jako maratonec Olda nebo máš i jiné koníčky? Já když neběhám tak čtu. Čtu knihy o běhání a píši o nich recenze. Většina lidí na čtení nemá čas. Ideální příležitost pro sociální sítě. Nejsem jiný. Svůj běžecký profil na Twitteru jsem si založil před pár lety. Nechtěl jsem nikoho inspirovat a s nikým si psát. Rád při běhu fotím a chtěl jsem si jen uložit fotku a záznam z běžecké trasy. Jenže…
Roky plynuly, příspěvky přibývaly a v průběhu toho všeho jsem začal virtuálně poznávat další, stejně postižené, jedince. Byli inspirací, motivací a to bylo moc fajn. Jedním z nich je Michal Kudrna, který tyranizuje své sledovatele skvělými fotkami z výběhů nejčastěji po Českém ráji či Krkonoších.
Proč o něm píši? Protože se tento chlap rozhodl, ukázat kousek svého běžeckého hřiště i nám ostatním. Dne 18.6.2022 zorganizoval tak první v Českém ráji. Nešlo pouze o nalezení termínu, ale také o skvělé průvodcovské služby, neméně dobrý jablečný koláč a perníkové twitter medaile (díky tedy jeho ženě). Na trasu dlouhou něco málo přes 26km s kilometrovým převýšením nás vyběhlo celkem osm běžců. Mix to byl slušný: Mladá Boleslav, Praha, Brno, Ostrava, Lanškroun, Dobruška, Rokycany. Proč ne. Vybíháme.
Níže uvedeným textem tě provede právě Michal, který článek sepsal a v delší podobě ho uvádí na svém blogu SportiGo. Podívej se do zákulisí příprav právě tam.
Na trase #twirun 2022
Na parkovišti na Malé Skále jsme chvilku po deváté, do startu necelá hodina. A postupně se běžci začínají scházet. Na živo se neznáme, jen přes twitterová jména, ale rychle se seznamujeme.
Desátá se rychle blíží. Jsme všichni? Ne, chybí Karel. Jako by čekal za rohem, za minutu deset vbíhá na parkoviště Karlova vysoká postava. Ano, on přiběhl, s rodinou rozbil základní tábor v nedalekém Klokočí.
Úvodní slovo, rozdávám předstartovní perníkové medaile. A jde se na trasu #twirun2022. Záměrně říkám, že jde, protože úvodní kilometr dva byly do kopce a v těžkém terénu, základ je nepřepálit úvod. Na trasu se nakonec vydalo osm běžců. Debata se rozjíždí, nikdo nezavře pusu, i když funíme do kopce.
První tři kilometry k Frýdštejnu byly trochu náročnější, přiznávám, ale následné tři to zase kompenzovaly. Pak přišla první vyhlídka u Drábovny a nádherný trailový úsek. Seběh do Dolánek byl už jen lahůdkou, před první větší občerstvovací zastávkou v kempu u Dlaskova statku.
Debaty na všemožná témata jsou stále v plném proudu, padne první pivo nebo nealko. Asi třetina trasy za námi. Osvěženi vyrážíme dál, ke Klokočským skalám. Kopec nahoru, spíše mírnější, ale táhlý. Chvilku se běží, chvilku jde. Nikam se neženeme. Úsek přes Klokočské skály vede lesem, po krásných lesních pěšinách, jen na vyhlídkách vykoukneme ven a necháme oslnit.
Přichází chvilka, kdy se blížíme k místu, kde chci vyprávět historku o zakopnutí a pádu při běhu před náhodnými diváky, když tu mne v tom vyprávění předběhl Karel a všem názorně ukázal, jaké je to těžké bojovat s gravitací. Prohrál, ale naštěstí bez následků.
U Rotštejna přichází na řadu filmová hádanka a v Klokočí, již dole pod skalami, následuje v místní hospůdce, další občerstvovací pauza. Směr trasy se již obrátil zpět k Malé Skále. Nakonec nás čeká to nejlepší nebo to nejtěžší? Ale jsou tam vyhlídky, takže asi to nejlepší: Besedické skály a skalní bludiště Chléviště.
Já vím, že těch vyhlídek bylo relativně dost, ale já za to nemohu, to Český ráj a ty skály. Ale Husníkovu vyhlídku jsme zkrátka nemohli vynechat, spolu s Mariánskou vyhlídkou v Hruboskalsku, patří k nejhezčím v celém Českém ráji. Další vyhlídky již byly dobrovolné.
Nakonec jsme se volným seběhem spustili po červené, která se jako had kroutila ve svahu, do Malé Skály, do cíle naší sobotní běžecké cesty. U Boučkova statku bylo na řadě závěrečné rozhodování: Jít hned nahoru na Vranov-Pantheon nebo si dát v restauraci u Boučkova statku něco k jídlu a pití? Můžete hádat jen jednou, jak dopadlo. Jasně vyhrálo jídlo.
Ještě před jídlem se rozloučil Karel, který běžel zpět, zkratkou do Klokočí, za rodinou. My ostatní si vychutnali výbornou domácí kuchyni zdejšího kuchaře. Nejdříve se nahoru k hradu, ano muselo se jít nahoru do kopce, již nikomu nechtělo, po jídle si to překvapivě většina rozmyslela a šlo se na hrad. Pracujete tam dcera. Měl jsem s ní domluvenou komentovanou prohlídku, ale bohužel zůstala ve službě sama a nemohla se vzdálit. Zatím co já jsem si povídal u vstupu s dcerou, ostatní ještě udělali prohlídku zdejších zbytků hradu a místní kaple.
Cestou zpět k parkovišti, je odbočka na krásnou vyhlídku na celou Malou Skálu, ze skalního ostrohu nad městečkem. Je zajímavé, že o ni už nikdo neměl zájem 😊 Na parkovišti jsem rozdělil druhou sada perníkových medailí, dojedl se koláč, přeci to nepovezu domů. A akci jsme oficiálně ukončili. Nevím, jak ostatní, ale já se domů vracel spokojený, že se vše vydařilo a nikoho jsme nemuseli hledat nebo zachraňovat. Potkal jsem nové běžecké kamarády a, no prostě jsem si tu sobotu báječně užil.
A když koukám do aplikace, tak jsme i to konverzační běžecké tempo dodrželi. Velké uznání mám pro Pavlu, jedinou ženu v sobotní běžecké výpravě, která vše parádně zvládla a při #twirunu si zaběhla délkové maximum a když koukám na nastoupané metry, tak i výškové.
Trasu hodnotit sám nemohu, to musí posoudit ostatní, snad jen, že ta délka za mne byla akorát, přeci jen je u Malé Skály náročnější profil a sem tam nějaké schody nebo kopec se vyskytnout, ale zase je to příjemné zpestření, ne? Delší kilometráž už by, i vzhledem velmi teplému počasí, bylo spíše na škodu.
Děkuji všem, co přijeli, jsem rád, že jsem to neběžel sám. Skvěle jsem si to s vámi užil.
