V tomhle článku najdete zajímavé parametry špičkových maratonců, kteří běhají maraton kolem 2 hodin a kteří byli součástí týmu sub 2 maraton. Můžete si tak celkem snadno porovnat, jaké metriky jsou důležité a jak si stojíte v porovnání se špičkou 🙈
Test zahrnoval 16 elitních běžců, kteří umí půlmaraton v průměru za 59:53 a maraton za 2:06:53. To jsou samozřejmě časy z jiného světa a v Čechách není nikdo, kdo by se jim dokázal aspoň vzdáleně přiblížit. Co jsou tedy ty zásadní parametry, které dovolují dosahovat takové výkony?
- VO2max – pohybuje se mezi 62 – 84 ml/kg/min. Tento parametr často považujeme za klíčový, ale tady je dobře vidět, že sám o sobě není rozhodující. Sám jsem se pohyboval kolem 61 ml/kg/min a k výše zmíněným časům jsem měl opravdu hoooodně daleko. Z parametrů se dá dopočítat, že při průměrné váze 59kg (ano, tihle kluci jsou opravdu drobní), potřebuje na 2h maraton VO2max 67 ml/kg/min.
- schopnost držet dlouhodobou zátěž – velmi důležité je, že elitní běžci dokáží držet až 94% VO2max po celou dobu 2h maratonu. Většina hobíků se na tak vysoké úrovni VO2max udrží tak 30-40 minut. Představte si to tak, že byste maraton dokázali běžet na stejné intenzitě, jako běháte 5 nebo 10km závody.
- vysoký laktátový práh nebo kritická rychlost – v průměru se laktátový práh špičkových maratonců pohyboval kolem 92% VO2max. To znamená, že dokážou držet kritickou rychlost po dlouhou dobu, aniž by jejich tělo akumulovalo příliš laktátu, který nebude schopné odbourávat a dojde tak k zahlcení. Já se u maratonu pohybuju mezi 70-80% VO2max, ale taky běžím o hodinu déle, takže potřebuji větší buffer.
- nízká spotřeba kyslíku při běhu (vysoká efektivita běhu) – vysoká efektivita běhu je dobře patrná například z nízké vertikální oscilace (4cm), délky kroku (1,74m, 100,4% tělesné výšky), nebo doby kontaktu se zemí (0,16s). Zejména nízká vertikální oscilace a délka kroku ukazují, že velikou část vynaložené energie dokáží špičkoví běžci přeměnit v pohyb kupředu. Já osciluju dvakrát tolik (8 cm) a délku kroku mám ve srovnání s rychlíky opravdu mizernou (1,24 m) a hlavně ve srovnání poměru tělesné výšky a délky kroku, kdy dosahuju jen 64% proti jejich 100,4%. No a pak je tu samozřejmě doba kontaktu se zemí, kdy já jsem na 0,20s a rychlíci tančí po asfaltu s 0,16s.
Podtrženo a sečteno, ti kluci mají 170cm a 59kg a už tyhle parametry jsou pro mě naprosto nedosažitelné a ani můj trénink na nich nic nezmění (195/78). Hodnotu VO2max můžu tréninkem posunout někam k 60-63 ml/kg/min a kritickou rychlost snad trochu zlepším směrem k 80% VO2max. Ekonomiku běhu možná taky dokážu zlepšit odrazovými cvičeními. Bude to stát několik měsíců dřiny a předpoklad, že se za celou dobu nestane nic, co by mi významně rozhodilo trénink (to je samo o sobě sci-fi). Výsledkem by mohl v mém případě být maraton lehce pod 3 hodiny, jen si nejsem jistý, že mi to za tu dřinu stojí a že na to mám morál. Uvidíme…
Autorem výše uvedeného textu je neúnavný běžec a propagátor udržitelného lidského bytí Karel Holub. Karel na první pohled zaujme svým vzhledem a na druhý pohled svými znalostmi. Má totiž chuť se zlepšovat nejen v běhání, ale i v osobním rozvoji. Sympatické je, že na rozdíl od mnohých ostatních nemá potřebu tohle dávat na obdiv. Dělá to totiž sám kvůli sobě. Pokud se ti uvedený článek líbil, věz, že mnohem více vychází pravidelně každý pátek v jeho newsletteru Běžím dokud můžu. Kliknutím na níže uvedený odkaz se můžeš přihlásit k jeho pravidelným odběrům. Doporučuji.
Běžím dokud můžu
