V roce 1990 si jeho svěřenci na skříňky v areálu PSK Olymp Praha vylepili nápis „Kerteam“. Tak jednoduše vzniklo dnes už legendární, ale stále neregistrované sdružení vytrvalců. „Mám zásadu, že do Kerteamu nikdy nikoho nelákám, ale zároveň nikoho neodmítnu. Záleží na každém, jak často bude chodit a jak dlouho ve skupině vydrží.“ Pronesl Jan Kervitcer v rozhovoru s Milanem Janouškem pro web strekari.cz Dne 10.2.2023 oslavil Jan Kervitcer kulatých 80 let. Pojďme si ho připomenout.
Ing. Jan Kervitcer se narodil roku 1943 v Praze. I přestože nepocházel ze sportovní rodiny, už odmala hltal u rádia i na vlastní oči veškeré sportovní akce. “Nejvíce mě ale přitahovala atletika a nevynechal jsem proto žádné mezistátní utkání na Strahově. Stal se ze mě sportovní fanatik,” vzpomíná s úsměvem.
V 15 letech začal závodit za Spartak Nusle (dnes Spartak Praha 4) a věnoval se převážně středním tratím (os. rekordy: 800m – 1:55,6 a 1500m – 3:58,8). Už ve svých 18 letech pak začal na Děkance trénovat dorostence. “Chtěl jsem být trenérem desetiboje, proto jsem trénoval nejen běhy, ale i výšku, kouli nebo oštěp,” vysvětluje Kervitcer.
Na trénink běžců se specializoval od roku 1969, kdy nastoupil do funkce asistenta dorostenecké reprezentace. “Dorostenecká reprezentace měla soustředění až třikrát ročně, dále se konaly i pravidelné kontrolní srazy a výběrová řízení do středisek vrcholového sportu. Moje práce spočívala hlavně ve vyhodnocování tréninku, sledování závodů a komunikaci s běžci a trenéry.” Ve funkci asistenta reprezentace vydržel 24 let.
“Jelikož trenéřina nebyla nikdy mojí prací, ale vždy koníčkem, tak mě nikdy nepřestala bavit. Mojí výhodou je také to, že mě za výsledky svěřenců nikdo nehodnotí a nemám tak potřebu snažit se vývoj jejich výkonnosti urychlovat,” vysvětluje. Po absolvování VŠE se profesně zabýval automatizovanými systémy řízení pro ministerstvo průmyslu, byl u zavádění prvních (sálových) počítačů a později pracoval jako účetní, finanční ředitel nebo asistent auditora.
Osobně připravoval celou řadu špičkových atletů (L. Pokorný, M. Kučera, S. Tábor ml., A. Kouba, D. Havránková, P. Pechek, V. Šinágl, M. Chrascina atd.), ale i orienťáku (J. Procházka, P. Losman, J. Mrázek atd.) a triatlonistů (V. Pospíšil, J. Čelůstka atd.).
Trenérský úspěch Jana Kervitcera
Za svůj největší trenérský úspěch ovšem považuje Lukáše Vydru, českého rekordmana na 800 metrů. “Lukáše jsem trénoval v dorosteneckém věku a dal jsem mu dobrý základ, z kterého pak žil až do konce kariéry. Měl mimořádný talent, ohromnou běžeckou inteligenci a cit pro trénink, ale trpěl na alergie a záněty okostic a byl také trochu líný,” dodává s úsměvem.
Další zásadní etapa Kervitcerova trenérského života nastala v roce 1990. Tehdy si jeho svěřenci na skříňky v šatnách pražského Olympu vylepili nápis „Kerteam“. Tak jednoduše vznikl dnes už legendární, ale stále neregistrovaný spolek vytrvalců. „Mám zásadu, že do Kerteamu nikdy nikoho nelákám, ale zároveň nikoho neodmítnu. Záleží na každém, jak často bude chodit a jak dlouho ve skupině vydrží,“ říká Kervitcer, který ze svého tréninkového systému nedělá tajemství a tréninkové plány zveřejňuje dopředu na internetu. Už v roce 1981 také publikoval knihu “Běhy na střední a dlouhé tratě” (nakl. Olympia).
Tajemství tréninkového systému
“Hlavní krédo mého tréninkového systému u běžců všech výkonností je běhání pro radost. Většinu úseků proto běháme stupňovaně, aby kyslíkový dluh nastoupil co nejpozději, případně vůbec. V posledních letech jsem začal hodně používat i rozložené tempo, a to jak při souvislých bězích, tak v úsecích. Jedná se vlastně o zařazování tzv. kratších meziběhů, kdy se tempo nepatrně zvolňuje (o 1–3 vt. na 100 m).”
V současnosti můžete trenéra Kervitcera potkat třikrát týdně (pondělí, středa, pátek) na tréninku v pražské Stromovce. V poslední době mu dělají největší radost úspěchy republikových medailistů a reprezentantů Viktora Šinágla a Marka Chrasciny. Příslibem jsou i výkony mladých talentů Jana Máši a Matěje Placatky.
Celoživotní oporou je Janu Kervitcerovi jeho manželka a rovněž atletická trenérka Milada Kervitcerová. Právě ona ho roku 1978 přivedla do Stromovky na tehdejší Rudou hvězdu (dnešní Olymp) a sama dodnes nechybí téměř na žádném tréninku. Oba dva jsou také atletickými rozhodčími. Společně vychovali syna Jana a dceru Soňu.
Autorem uvedeného textu je Milan Janoušek, který je nejen neúnavný běžec, ale také propagátor výkonnostního běhu. To se mu skvěle daří prostřednictvím podcastu Štrekaři. Pokud neznáš, jednoznačně doporučuji. Motivace a mnohdy velmi silné příběhy.