Do polských Tater jezdím pravidelně v nepravidelných intervalech. V roce 2020 jsme tam byli po prvé se psem, tedy chtěli být. Při vstupu do zóny národního parku jsme se dozvěděli, že vstup mají psi striktně zakázán. Zprvu jsem myslel, že si dělá strážce parku legraci. Nedělal. Na celém území Tatrzańskiho Parku Narodoweho je vstup pro psy zakázán. Tedy až na jedno místo o kterém píši níže. Nezbývalo, než se vydat vstříc horám sám. Běh Polské Tatry čekal na mě. Brzy ráno, za svitu čelovky. Níže tak najdeš pár tipů na nenáročné výběhy, které stihneš ještě před snídaní.
Dolina Suchej Wody (17km, 650m – říjen 2022)
Letos mám v Tatrách jen jeden výběh před snídaní. Plánuji kam tedy vyrazit, když rána jsou ještě temné. Chci se dotknout skal, přesto mě představa samotného v lese s čelovkou spíše děsí než naplňuje radostí. Uvnitř vím, že jdu, ale …. Naštěstí nejsem sám. Podzimní prázdniny tráví s rodinkou přes kopec i Valda. Domlouváme se tak na společný výběh. Start v 6:00 od parkoviště.
Parkujeme v místě startu na uvedené mapě. Přestože jsme tu takto brzy a v pracovní den, nemine nás hlídač. Parkovné 30 PLN (cca 150 Kč). S tím jsme nepočítali. Já mám jen 20 a Valda má eura v kterých to vychází ještě dráž. No nic, přesouváme auta asi o kilometr dál, kde to nestojí nic. Pozor ale, platí se i za vstup do parku 5 PLN (lze koupit online či na místě).
Chvíli po šesté tak zapneme na půl hodinu čelovky a po černé turistické značce běžíme k chatě Murowaniec. Trasa vede jak jinak než do kopce. Čeká nás 6,5km s cca 500m výškovými. Přesto se běží docela v pohodě. Cesta je zpevněná na šířku nákladního auta, takže s orientací není opravdu problém.
V chatě to už žije a snídaně jede v plném proudu. Jedná se totiž o ideální výchozí místo do skal, které máš tady opravdu úplně na dlani. My však běžíme o kousek dále a výše. Čeká nás ještě 1,5km a 100 výškových metrů.
Slunce začíná vycházet zpoza hor. Cesta je v tomto úseku už opravdu horská. Běh po kamenech se po chvíli změní ve skákání z kamene na kámen. Pod nohami jde cítit námraza. Klouže to. Hlavně opatrně. Dnešním cílem je horské pleso – Czarny Staw Gąsienicowy. Doběhneme na místo a vychutnáváme si ten klid okolo.
Je to škoda se právě tady otáčet zpět, ale co. Lépe alespoň doběhnout zde, než tohle vůbec nezažít. Cesta dolů není tak příjemná jak ta nahoru. Tedy ten první 1,5km. Jen co se napojíme na již zmíněnou zpevněnou cestu, nasazujeme tempo někde kolem 4:30 min/km a klesáme dolů k autu. S přesností na pár minut jsem zpět. Dnešní snídani si za těch 17km opravdu zasloužím.
Dolina Chochołowska (16km, 330m – říjen 2022)
Nejdelší a nejnavštěvovanější dolina polských Tater. To jsou spíše ty negativa. Pozitivní je, že zde můžeš se psem. Parkování v ústí doliny za 10 PLN (55 Kč), případně před placeným vstupem do parku za 15 PLN. Stojí za to si popojet, čeká tě totiž 8km po asfaltu resp. zpevněné cestě (což pro psy není zrovna ideál…).
[booking_product_helper shortname=”polsketatry”]
Pokud máš s sebou malé děti, doporučuji využít motorový vláček, který tě vyveze cca 4km (jízdné 7 PLN, cca 40 Kč). Pak už tě budou čekat ty příjemnější tři kilometry. Začnou se objevovat první skály a dřevěné salaše. Cesta vede podél potoka, takže pití pro psa brát nemusíš. No a sebe nakrmíš na chatě PTTK na Polane Chochołowskejna na konci doliny. V říjnu v pracovní den to šlo, ale byli jsme zde i v létě a nebylo plno, bylo přeplněno. Nejen na chatě, ale i v celé dolině.
Dolina Rybiego potoku – Morskie oko (22km, 650m – srpen 2020)
Budíček ve 4:00 hod. a rychlý přesun do Lysé Poľany. Právě tam je ve 4:40 hod. start dnešní trasy. Cestou autem se moc netěším. Čeká mě tma uprostřed lesa, kde žijí medvědi. Pozitivní je pouze fakt, že zde v tuto dobu nejsou žádné šílené kolony jiných turistů. Přijíždím na prázdné parkoviště a vidím, že strach byl zbytečný. Sám opravdu nebudu. Už v tuto brzkou dobu vidím dobrých deset dalších lidí.
Teploměr ukazuje pouhé 4°C. Na tričko a šortky nic moc. No nic. Zahřeju se během. Desítka do kopce s 650m výškovými. To jednoho pořádně zahřeje. Velkou část cesty si v běžnou dobu můžeš zkrátit jízdou na vlečce tažené koňským povozem. Teď to je však jen na mě. Cestou dobíhám při svitu čelovky stále další a další lidi.
Trvá to přes hodinu a jsem u Chaty PTTK nad Morským okem. Tady už jsem nejednou byl, takže pokračuji dále.
Dnešním místem otočky bude pleso Czerny Staw pod Rysami. K němu to je ještě asi 500m, ale dobrých 180m výškových. Stálo to za to. Přímo nad plesem se vypínají obrovské skalní štíty. Až z toho bolí za krkem. Ze stěny se ozývají hlasy. No jo, to má někdo štěstí. Už je tam nahoře. Po chvíli se vedle mě objeví dva záchranáři horské služby. Z dálky už letí vrtulník. Nad plesem se otočí, klesne k zemi a oba borci do něj naskočí. Z vrchu se neozývalo radostné volání, ale volání o pomoc. Nechci překážet, otáčím se a běžím zpět.
Dolina Roztoki – (18km, 700m – srpen 2020)
Další ráno probíhá ve stejném duchu. Startem bude stejné místo Lysá Poľana. Dokonce i část cesty bude stejná. Zhruba v půlce se odpojím a napojím se na červenou turistickou značku, která vede k jinému plesu Przedni Staw Polski.
Ze včerejška jsem věděl, že nebudu sám. Tady po červené však nikdo nešel. Trudomyslnost rozehnal východ slunce. Vždyť se podívej na tu nádheru, kterou jsem měl 360° okolo sebe.
Cesta to byla více do kopce než včera a dala opravdu zabrat. Na snídani jsem chtěl být zpět, takže jsem si musel máknout. Chtěl jsem prostě k tomu plesu doběhnout. Podařilo se. Nahoře foukal vítr, který zvedal hladinu. Byli vlny skoro jako u moře. Krásné místo, které lákalo vyrazit dále do jeho nitra. Ne dnes. Otáčím se a běžím zpět do civilizace.
Polské Tatry jako na dlani (11 km, 200m – srpen 2020)
Třetí den byl odpočinkový. Dnes do Tater nevyrážím, ale zůstanu v předhůří. Ubytování máme letos v Bukowině Tatrzańske, ale můžeš být ubytovaný prakticky kdekoli jinde a budeš mít takovýto pohled z okna. Případně budeš muset popoběhnout. Ty kopečky v předtatří připomínají profilem beskydské kopečky. Stačí si tak vybrat požadovanou vzdálenost Tvého běhu a jen se kochat pohledem
Kasprowy Wierch – Kopa Kondracka (16 km, 400m/-1400m – září 2019)
Byla by škoda nevyužít možnost se vyvést lanovkou na Kasprowy vrch. Kupujeme jednosměrnou jízdenku za cca 500 Kč. doporučuji koupit předem online jinak budeš čekat třeba i přes hodinu v dlouhé frontě. Na hoře na nic nečekáme a vydáváme se po turistické značce směr další vrchol – kopa Kondracka.
Babí léto nemůže být krásnější než když si na horách. No a dnes je ten den. Nefouká, slunce svítí a lidí výrazně ubylo. Z červené se napojíme na žlutou a jdeme směr Wielky Giewont. Až na něj však nedojdeme, pokračujeme po žluté do doliny Malé louky.
Nenáročná trasa v horském prostředí. Poslední kilometry jsou již po rovině podél hranice národního parku.
