Odry – V létě se tady běhá strašně fajn závod – Oderská 25. O tom jak jsme tady bojovali v roce 2018 si můžeš přečíst zde. Tehdy bylo příšerné vedro, dnes pro změnu hlásí mráz. Proč tedy nevyrazit do Oder a nezkusit se proběhnou ve stopách tohoto závodu?
V sedm tak nabírám Radka R., chvíli na to Valdu a valíme do Oder ke skalním sklepům, kde parkujeme. Cestou se připojil ještě Kuba, a tak chvíli před osmou už funíme do kopce po zelené směr vrch Domašov. Sníh nám krásně křupe pod nohama, kopec je běhací, takže paráda.
I tady se ale dá trošku zabloudit. Nakonec se však na kopci všichni potkáme. Ticho tady ruší listy větrných elektráren, které jsou kousek od nás. Rychlá fotka a mizíme po žluté. Z kopce dolů. Nabíráme tempo kolem 4:30 min./km.
Samotné nás to děsí, a tak brzdíme. Přece jen ledový podklad není ideální na trhání osobních rekordů. Proběhneme Radíčkem a zastavujeme se intuitivně u přístřešku Nejdek. Klesání skončilo a směr se otočí. Čeká nás kopec. Odlehčujeme upuštěním tělních tekutin. Pomohlo to. Je nám nějak lépe.
Druhá polovina může začít. Vracíme se zpět do Oder. Cestou vyplašíme několik srnek a jednoho dřevorubce. Po chvíli se objeví Flascharův důl. Je to nečekané a o to krásnější.
Ostatně celé okolí je poseto místy, kde se na přelomu 19. a 20. století těžila břidlice. Tento důl je však v létě i přístupný s průvodcem. Nás dnes zastavila mříž. Chvíli se alespoň ohřejeme od teplého průvanu z podzemí.
V létě bychom to nazvali ochlazováním. Holt, stálá teplota. Pak už nám zbývá posledních pár kilometrů k místu startu. Za sebou máme krásných 16,5 km s 380 výškovými metry. Doma jsme o půl jedenácté.
