Uvažuješ o tom, že vyrazíš do Francie zažít tu běžeckou atmosféru UTMB týdne? Jak se tam dostat, kde se ubytovat, kde zaparkovat, kam se podívat v okolí…. ? Hele, to si musíš ujasnit Ty. Třeba Ti k tomu ale pomůžou níže uvedené tipy Chamonix. Každopádně by bylo škoda tam jet pouze za běháním. Vydej se společně se mnou na cestu a vezmi si to potřebné.
Jak se dostat na jeden ze závodů UTMB?
Na většinu běžeckých závodů se stačí přihlásit s dostatečným předstihem. Zde je tohle pouze jedna z nezbytných podmínek. Registrací na závod vstoupíš do losování a čekáš jestli budeš mít to potřebné štěstí. Pokud tedy nepatříš k elitním běžcům, kteří se kvalifikují přímo (výkonnostní intex cca 760 a výše), nezbývá než čekat. Můj index 506 znamenal jediné, musel jsem čekat.
Pro účast v letech 2022 a dříve, bylo také potřeba mít dostatečný počet ITRA bodů. Ten bylo možné získat na různých závodech ve světě i u nás v České republice. Pro běh na trati OCC (56km / 3500m) bylo zapotřebí 4 ITRA body. Ty jsem získal účastí resp. finišem na Baroko ultramaratonu. Jak je to ale dnes?
Od roku 2023 mění organizátor UTMB série pravidla. Pro možnost registrace musíš mít tzv. Running stones – body, které získáš účastí na jiných závodech organizovaných pod hlavičkou UTMB. Čím více účastí máš, tím větší máš šanci při losování. Kromě těchto “Běžeckých kamenů” musíš splnit taky požadovaný UTMB index, tj. mít nějakou min. výkonnost pro daný typ tratě v rámci UTMB týdne. Aktuální pravidla pro registraci na UTMB.
Hurááá! Vylosovali mě. Jedeme do Chamonix.
Paráda! Jak se tam ale sakra dostat? Vyrazit můžeš letecky do švýcarské Ženevy. Autem/busem to budeš mít do Chamonix pouze 100km. Případně můžeš letět do italského Turína a projet půjčeným autem pod Mont Blancem (cca 160km). To může být výhodné zejména pro běh na trati CCC, který startuje v italském Courmayeur.
Pokud Ti letenky nesedí, nabízí se varianta autem. My zvolili cestu “vrchem” přes Německo – Švýcarsko. Pro druhou jmenovanou zemi je nutno koupit dálniční známku. V nabídce je jen roční za 1 000 Kč, ale dá se koupit třeba i na bazoši za poloviční cenu. Ve Francii potom zaplatíš na mýtném jen kolem 4 EUR. Při cestě “spodem” přes Itálii je třeba počítat s mýtným v tunelu pod Mont Blancem. Zpáteční průjezd (platný týden) vyjde na 50 EUR.
Super. Tak jsem tu. No a kde budu bydlet?
Každý má různé možnosti. Při hledání ubytování na Bookingu jsem zadal pět nocí, místo Chamonix a …. částky mě vyrazily dech. Maximální částka 326 000 Kč byla úsměvná, ale i na opačném konci spektra nic zajímavého nebylo. Nejlevnější varianta za 10 000 Kč (5 nocí/2 osoby) + parkování zvlášť + nemožnost stornovat ubytování. Rozhlídl jsem se po okolí a ideálním kompromisem se stalo městečko Sallanches s 25min. dojezdem do Chamonix.
Za menší plně vybavený byt jsme zaplatili 8 500 Kč. Z celkových 4 postelí jsme využili tři, takže cenově jako u nás. Možností je však spoustu, stačí hledat. Proč je Sallanches ideál? Čti dále.
[booking_product_helper shortname=”chamonix”]
Takže bydlím. A co nějaké tipy Chamonix? Máš?
Jasně. Tipy Chamonix čti níže 🙂
1. den – Příjezd – Běh v Sallanches
Do Sallanches přijíždíme autem v podvečer po 13 hodinách jízdy. Ubytování proběhne bezkontaktně a tedy bez problémů. Sallanches je malé městečko, takže se brzy zorientujeme. V obchodě koupíme dobroty na večer a už rychle vyrážíme protáhnout své ztuhlé nohy. Scenérie okolo jsou úžasné, běží to úplně samo. Večer fuet, sýr, pivko. Pohoda.
2. den – Výlet – Kontrola vybavení – La Flegére – Chamonix
Na dopoledne jsme měli mezi 10-12 hod domluvené vyzvednutí startovních čísel pro OCC běh. Jedeme tedy do Chamonix. Po dálnici pohoda za 25 minut a bez mýta. Organizátoři nás zrazovali od příjezdu autem. Přesto to riskneme a žádný problém nevidíme. Parkujeme přímo v centru v podzemních garáží Saint Michel. Cena parkovného? Asi jako u nás v Ostravě… Neřešíme. Procházíme centrem, navštívíme i stánek v hotelu od nakladatelství úžasné běžecké literatury Like the Wind a jdeme ke sportovní hale pro číslo a kontrolu vybavení.
Procházím přes pět stanovišť, které má každý svůj úkol. Namátkou je vybráno asi šest položek, které musím ukázat. Zejména běžeckou bundu podrobí poctivému zkoumání jestli má opravdu 10 000 mm vodního sloupce. Má. Prošel jsem. Procházíme taky expem. Škoda že nic nepotřebujeme, tady máš totiž vše. Přes 60 vystavovatelů všech značek, k tomu stánky s dalšími závody po Evropě… No šlo by zde ztratit celý den. To však nechceme. Chceme výlet a prošlápnout nohy.
Přesouváme se tedy k lanovce, která nás za 20 Euro vyveze tam a zpět na La Flegére (1850m). Od tama vyrážíme po žluté k jezeru Lac Blanc (2400m). Bože, to je nádhera… Lidí je tady ale o něco více než v sobotu na Lysé hoře.
U jezera sedáme na terasu, dáváme zeleninovou polévku, pivko a kávu a kocháme se okolím. Zpět nejdeme přímo, ale máme namířeno k dalšímu jezeru. Lidí je zde o poznání méně. Co překvapí je poměrně hodně lidí, kteří jdou “na těžko”, a také to, že tady každý zdraví. To i u nás už není moc zvykem.
Lanovkou sjedeme dolů a míříme zpět do města. V obchodě kupujeme něco na zub a pak jdeme ještě povzbudit dobíhající borce z trati TDS. Za sebou mají 140km a 9100m výškových a přesto mnozí dobíhají do cíle s úsměvem na rtech. Co je neskutečné, jsou fandící diváci. Úžasní. Člověk je až dojatý za ty samotné závodníky. No nic, jdeme pryč. Náš den přijde zítra.
3. den – Běh – OCC aneb ze Švýcarska zpět do Francie
Zlatý hřeb výletu. To proč jsme vlastně tady. Celý závod jsem popsal v samostatném článku OCC, závod ze série UTMB. Jak budou probíhat další dny výletu jsme netušili. Vše bude záviset na tom, jak nás dobije tohle 56km dlouhé putování po kopcích.
4. den – Tramway du Mont Blanc + borci z UTMB + soutěska
Přežili jsme. Dopoledne následujícího dne jsme však potřebovali na zpravení (+ na nákup nějakých dobrot na doma). Na odpoledne jsme však již měli plán. Tramway du Mont Blanc. Co že to je? Zubačka, která tě za 70 minut (a 32 EUR k tomu) vyveze z 580m do výšky 2386m a zpět. Nástupní stanicí je La Fayet, které je vzdálené pouhých 10 minut od našeho ubytování. Parkoviště zdarma přímo u nádraží.
Cesta tímto vlakem je zážitek už jen sám za sebe. Pozoruješ ubíhající krajinu a nechápeš, jak něco takového mohli v roce 1908 postavit. Celá trať je elektrifikována a slouží jako jedna z výchozích cest na samotný Mont Blanc. Po příjezdu na horní stanici je nutné si rezervovat čas odjezdu zpět dolů. Zůstaneme asi dvě hodiny.
Nestojíme však na místě a jdeme se projít k patě ledovce. Poprvé stojím z blízka tak velké mase ledu. Slyšíš praskání, padání kamenů a hukot tající vody. člověk nemusí být odborník, aby pochopil na rázu okolní krajiny, že kdysi ten ledovec sahal tam někde dolů do údolí. Procházka od vlaku je krátká a nenáročná (asi 20 minut) a vede navíc přes jednu chatu. Tam si také dáme kávičku na terase, abychom lépe vstřebali tu krásu.
Cestou dolů nesjedeme až do výchozí stanice, ale vystoupíme o jednu dříve. Konečná je pro nás Saint Gervais. Proč? Právě tudy budou probíhat borci hlavního závodu UTMB (170km / 10 000m). Máme ještě skoro dvě hodiny čas, a tak si jdeme sednou do jedné z prázdných restaurací přímo u tratě. Ještě než vejdeme se dozvíme, že mají plno. Rezervace. Nejen zde, ale i všude jinde. Chápeme.
U stánku si dáme alespoň bagetu s roztopeným sýrem, pivko koupíme v obchodě a jdeme k doběhu na občerstvovačku, kde stojíme asi hodinu, než začnou přibíhat ti nejlepší. Jim Walmsley, Kilian Jornet, Zach Miller, …. a vidíme i Tomáše Štveráka (bohužel musel později ze závodu odstoupit). Fandíme co to dá a užíváme si skvělou atmosféru.
Blíží se osmá večerní a brzy padne tma. Závodníky tak necháme svým osudům a my si to namíříme zpět k autu. Bereme to přes menší soutěsku, kterou je možné překonat i po feratě. Na tohle nemáme dnes odvahu ani čas. Podél řeky Le Bonnant a termálního parku dojdeme po dvou kilometrech k autu. Únava v kombinaci se včerejším dnem jde znát. Pivo a spát.
5. den – Aiguille du Midi + doběh UTMB v Chamonix
Poslední den mělo propršet. Ráno se však budíme do jasného dne, a tak je rozhodnuto. Kdy jindy, než dnes. Vyrazíme na Aiguille du Midi. Lanovkou. Ta tě za 69 EUR vyveze během pár minut o 2800 m výše. Dostaneš se tak s jedním přestupem až do výšky 3842m. Pohledy zpět do údolí, ale i na samotný Mont Blanc, který máš jako na dlani, jsou doslova úžasné. Procento kyslíku spadne ze 100% na pouhých 65% a chvíli trvá, než se tělo vzpamatuje. Spadne i teplota z nějakých 20°C na údajnou nulu.
Nahoře se zdržíme alespoň hodinku. Stojíme s otevřenou pusou a pozorujeme tu krásu. Cestou dolů vystoupíme na mezistanici, na nedaleké chatě lupneme kafe (3,5 EUR) a vyrazíme na tří kilometrový okruh, který nás přivede zpět k lanovce. Ke konci nás přivítá Refuge du Plan de l’Aiguille, kde si dáme horskou omeletu a číšku vína. Chvílí před tím však stojíme nad údolím, pod sebou máme Chamonix a slyšíme skandující diváky závodu UTMB, kteří se chystají přivítat prvního v cíli – Kilian Jornet posunul opět hranici myslitelného a zvítězil. Vše si také pouštíme live přes mobil.
Dolů se dostaneme lanovkou a vyrazíme rovnou do města. Lidí podstatně přibylo, a tak se motáme v davu. Cílem bude náměstí Place du Triangle, kde je právě doběh závodníků UTMB. Tam se až neprodereme, protože se blíží okamžik doběhnutí první ženy. Tou je Američanka Katie Schide. Zatleskáme nejednou i my. Byl to týden plný dobrodružství a zážitků. Vyšlo vše a jsme za to moc rádi.
6. den – Cesta domů
Budíček ve 2:00 už tak super nebyl. Přesto i cesta uběhla lépe, než jsme všichni tři čekali. Kolony jsme potkali až u nás u Brna. Holt, klasika. Jsme doma.