Někteří lidé si myslí, že profesionální sportovci to mají těžce na háku. Jíš, sportuješ, dostáváš peníze. Co víc bys asi tak chtěl? Na co si tak můžeš stěžovat? A sport vlastně přece není práce, after all. Ach, sport. Profesionální sport. To je práce nad práce. Nebo aspoň u nás, v triatlonu. Pokud chceš bejt dobrej, jsou asi tak tři týdny v roce, kdy nemusíš trénovat (=pracovat). Na tři týdny můžeš úplně vypustit.
Ale tvoje “práce” nezahrnuje jen nějaké 2-5h tréninku denně. Patří k tomu správně a pořádně jíst, chodit brzo spát, spát i přes den, když to jde, vyhýbat se too much stýkání se s lidma, abys nechytil nějakou nemoc. Nepít alkohol, v podstatě. Regenerovat – protahovat se, jógovat, atd. Když už tohle teda všechno děláš, pořád se musíš “hlídat”, co se týče tréninku, kterej je “alfa omega” vlastně všeho – nejseš moc unavenej, neublíží ti teď další trénink?
Najedl ses dostatečně, budeš schopnej odtrénovat trénink na max, abys z něj co nejvíce získal? Spal jsi alespoň 8h v noci? (Několik let jsem měla pravidlo, že pokud jsem nespala minulou noc 8h, tak jsem ten den netrénovala. Měla jsem stále nějaké symptomy z otřesu mozku a spánek byl jeden z nejdůležitějších “obranných systémů”, aby se mi symptomy nevracely/nezhoršovaly). Dal sis v zimě vitamíny, ať něco nechytneš? Musíš jít tam a tam (do kina, divadla, za kamarády, do restaurace, na rodinnou sešlost, ale i k fyzioterapeutovi třeba), neohrozí to tvojí imunitu? Nebudeš zas nemocná? (V triatlonu jste opravdu s tak velkým množstvím tréninku tak na hraně, že můžete bejt nemocní z čehokoliv z tohoto seznamu, hned, ani nevíte jak.)
Vlastně pracujete 24h denně. Není aktivita, kterou byste neposuzovali vzhledem k tomu, aby vám v tréninku nějak neublížila/nebránila.
Možná vám to pořád nepřijde jako práce, ale já vím, že mám život mnohem víc restriktivní, než většina lidí okolo mě. Mělas dost bílkovin? Nejdeš spát hladová? Vypilas dnes dostatek vody? Celý dny, týdny, měsíce, se prostě jenom hlídáte.
Ok, tak to byla opravdu jen taková předmluvička. Samozřejmě jsem nezahrnovala cestování na závody, soustředění, samotný trénink, zařizování všeho toho, letenky, transfery, hotely, bazény, dráhy, jídlo, atd, atd, atd.
Kolik teda stojí triatlon?
Minulou sezónu jsem se možná poprvé (spíš ale podruhé) přehoupla přes půl milionu, a sezóna mě tak stála něco okolo třičtvrtě milionu, asi. Hrubý odhad.
Jak si to ufinancuješ?
Myslím, že to tak plus minus vyšlo, že 1/4 mi pokryly peníze od reprezentace, 1/4 od sportovního centra ministerstva školství, kde jsem zařazená, 1/4 sponzor (moc děkuji), a 1/4 jsem si zaplatila sama z peněz, co si vydělám prací (ne triatlonem). To je tak zhruba, od repre jsem dostala nejméně a bude to o dost míň, než ta 1/4, ale tohle je tak spíš pro představu. Plus občas (asi 2-3x) jsem se na závodech bydlela s boyfriendem, a jednou platil naše ubytko na soustředění, takže něco pokryl i můj boyfriend. Něco málo mi i přispěl klub (jedna větší letenka).
Kolik stojí výbava na triatlon?
Kolo
Kolo je dobrý tak dvě sezóny, možná tři. Pak už těžko budeš jezdit na něčem, co se blíží tomu, co mají ti nejlepší. Pořádný kolo stojí tak od 200 000Kč a výš. Helmu si kupuji každý rok a půl novou, protože únava materiálu se týká i helmy samozřejmě a když máte za sebou v životě čtyři otřesy mozku, nemůžete riskovat další velký zranění hlavy (kupuju si jen velmi kvalitní helmu, takže tak 7000). Závodní boty mám tak na jednu sezónu, max dvě, pak jsou vyběhané (nejlepší karbonové závodky jsou tak za 7000). Tretry na kolo používám už asi čtvrtou sezónu ty samý, a zatím to nechci měnit, protože jsem na ně extra zvyklá (tretry jsou tak za 5000).
Běh
Tréninkové boty na běh – kvůli natrženým vazům v koleni a několika měsícům berlí a neběhání na začátku mé triatlonové kariéry jsem extra opatrná a boty měním snad každý měsíc a půl, hned jak začínají být trochu oběhané (jedny boty stojí 4000, kupuju si čtvrtý rok ty samé, protože mi vyhovují na kolena/záda/atd. Ročně tedy aspoň šestery, plus jedny boty na rychlejší běhy, taky tak za 5000). Nějaká výživa, tj. gely na závody/tréninky, proteinový tyčinky, proteiňák, vitamíny, minerály – zhruba k 10 000 ročně.
Plavání
Nový brejličky na plavání, ať vidíte pořádně na závodech (1000). Neopren, který je občas na závodech povinný, jsem teď čtyři roky neměnila, ale už bylo na čase (nový byl za asi 18 000). Po deseti (lol) letech si asi budu kupovat nový trenažér na kolo, a chci si koupit smart trenažér, který má takový vychytávky (jinak je ten můj obyčejnej pořád dobrej. Smart trainer bude tak za 25 000). Minulý rok jsem si kupovala nové pedály s powermeter, měří vám to prostě watty, které šlapete (20 000). Dobrý je mít také (spíš nezbytný) garminy sportovní hodinky, které vám všechno měří (mám takový průměr, za asi 6000, už asi čtvrtý rok). Taška na létání, do které balíte kolo, mám asi sedmý rok a už se chudinka začíná docela rozpadat, je tak za 10 000. Materiál na kolo co každý rok potřebujete – olej na řetěz, řetěz, párkrát ročně servis, duše… to může být tak k 5000, ale každý rok to vyjde jinak. Plus každý rok nějaké oblečení na běh, kolo, plavky… to nechávám bez čísla, protože to se každý rok liší a některé roky jsem za to moc ani neutratila.
Už nepočítám další věci navíc jako pomůcky na plavání, válce na kolo… Z tohohle vám reprezentace nic neproplatí, to máme zakázané.
A co stojí ten zbytek?
Hmmm, ani se mi to nechce dál rozepisovat, jak mě to už unavilo. 😆 Vstupy na bazény, do posilovny mě minulý rok stály tak k 10 000. Peníze na trenéra do gymu + triatlonového trenéra byli asi tak k 40 000. Peníze za fyzio, sauny, spa, regeneraci, asi tak k max 10 000. Letenky na závody stály různě – nejdražší byly asi cesty do Korei (asi 50 000) a do Mexika (asi 37 000), na cestu Praha – Bermuda (závod) – New York – Chile (závod) – Praha jsem si sehnala třeba docela dobrý letenky a celý tenhle “okruh” stál asi 50 000. (Triatlonisti vždy létají s kolem, a to ke každý letence pak přičítáte asi 2000 za každý směr za poplatek za kolo, ale každá letecká společnost to má trochu jinak).
Na světový pohár do Karlových Varů jsem jela autem třeba, to zas stálo méně. Ubytování také stálo různě, v Korei asi 17 000, v Norsku 15 000, Chile asi jen 4000, Mexiko možná 8000, Polsko 3000, … atd. Jela jsem na plus minus asi deset triatlonů, minulý rok. A ještě soustředění, samozřejmě. To jsou letenky tam a zpět, ubytování, jídlo, někdy pronajmout auto… byla jsem na třech soustředěních minulý rok, dvě na cca měsíc a kousek, jedno na asi dva a půl týdne. Kolik stojí jedno soustředění, už nechám třeba na vás, protože se mi to nechce už úplně počítat a každé vyšlo dost jinak (záleží, jestli tam letíte, pronajímáte si auto, jste v hotelu s nějakým jídlem/jste v airbnb, …). Nějaké taxíky, když jdete na závodech na jídlo, jedete na/z letiště (na závodech většinou ale můžete mít domluvený transfer přes organizátora), někdy ještě prostě, atd. Ale zas jich tolik za rok není, takže taky spíš malé číslo.
No a tohle celý si organizujete, plánujete, “děláte” sami. Každý závod, každé soustředění, materiál, gel, hotel, visa, atd. Nebo aspoň u mě. A abych nikomu úplně nekřivdila, minulé léto jsem byla podruhé v životě na soustředění s repre (předtím jsem buď nebyla zvaná nebo mi repre trenér neuměl vycházet vstříc v individuální modifikaci tréninku kvůli mým zdravotním indispozicím), takže na tři týdny jsem si nemusela zařizovat bazén a ubytování, plus také mistrovství Evropy (a světa, kam jsem ale nebyla minulý rok nominovaná) většinou zařizuje reprezentace.
DISCLAIMERS. Jen ještě ve zkratce, jsem momentálně 65. na světě, druhá nejlepší z Češek/Čechů (nejlepší je nyní Péťa Kuříková, asi 10 míst přede mnou ve světovém žebříčku), a jsem v pozici, že bych se nyní nominovala na olympiádu (ale nominace běží ještě další rok a kousek, takže nezakřikujme).
Vím, že mnoho dalších sportů to takhle nemá, a reprezentace/kluby/atd. jim třeba většinu z tohohle zařizují. Jen jsem chtěla napsat, jak to máte třeba v triatlonu, když jste z ČR. Z povídání od triatlonistů z jiných zemí vím, že jinde jim třeba svazy zařizují letenky, ubytování, transfery na závodech, i soustředění. Popravdě, mně už asi docela vyhovuje, si to všechno dělat podle sebe, a jsem ráda, že si můžu vybrat, co mi vyhovuje a nejsem nějak svázaná, i když to teda často zabírá dost času.
Jsem hrozně vděčná lidem, u kterých pracuji, že mi dávají velkou flexibilitu a většinu (99%) dělám “z domu” – na dálku.
Poslední disclaimer je, kdybyste měli třeba zájem mě sponzorovat, klidně dejte vědět. 😆 triatlon je opravdu docela dost drahý sport. A jsem vděčná mému sponzorovi, že mě poslední dva roky podporuje, protože jsem díky tomu mohla jezdit na lepší (a více) soustředění a závodů a určitě mi to hodně pomohlo a posunula jsem se výkonostně na závodech.
Ještě závěrem bych znovu dodala, že tohle je jen takový suma sumárum pro lidi, kteří se nepohybují v profesionálním triatlonu a prostě je to třeba zajímá, kolik tak stojí takový sport. Nijak si nestěžuju. Taky mi vůbec nevadí cpát všechny peníze zpátky do sebe a do sportu, protože vím, že dávat prachy do sebe a svýho sportu je prostě momentálně nejlepší investice. Myslím, že lidé občas mají pocit, že za nějaký věci by platit neměli, ale já to prostě beru tak, že v týhle fázi života nic šetřit nebudu/ani nic našetřit nemůžu. Když to dělat pořádně, tak prostě fakt pořádně. Profesionální sport je prostě takový nekonečný, trpělivý vylaďování detailů, abyste byli co nejlepší, a nelituju ani koruny, co za něj “utratím”, abych měla lepší šanci uspět. Bejvák nebo auto prostě počkaj. 😅😮💨 Myslím, že obecně je pro lidi těžko představitelné, co všechno za profesionálním sportem vlastně je, a občas ho dost třeba neprávem osočují, protože prostě nevědí.
Tak třeba jsem vám to dneska trochu víc přiblížila 💕 tak zas příště.
Pokud si chcete o triatlonu přečíst něco navíc, doporučuji třeba knížku Jak na Triatlon od Petra Vabrouška. Petr i Tereza jsou profíci. Triatlon je tady však pro každého. Přečti si příběh Vládi Hrabce, který to z jateční váhy dotáhl až do cíle Ironmana.
Výše uvedený pohled zpracovala Tereza Zimovjanová. Tereza v současné době patří mezi naši nejlepší triatlonistku (resp. druhou nejlepší) a ve světovém rankingu má 65. místo. Sledovat ji můžeš třeba na Twitteru pod účtem @terizimovjan