PRAHA – Každý běžec tam musí. Alespoň ten, co sem tam chodí na závody. Kam? No přece do Běchovic. Právě tam se běhá od roku 1897 závod na 10 km. Jedná se tak o nejstarší silniční závod v Evropě. Pořadatelé lákají běžce nejen na bohatou historii, ale také na mistroství ČR na silniční desítce. Díky tomu se můžete na startu potkat s českou běžeckou špičkou.
To už je silná motivace k tomu pořádně natrénovat. To byl plán, který se nenaplnil… Zvažoval jsem, jestli to stojí vůbec za to. Cesta v autě z Ostravy tam a zpět kvůli pár desítkám minut. Platí však první věta. Běchovice jsou tradice, kult i motivace. Naštěstí jsem nemusel jet sám. Z BK Ludgeřovice nás jelo celkem pět. Kromě Valdy, který jel po vlastní ose, jsme vyrazili v den závodu 29.9.2024 ve čtyřech. Kromě mě ještě Jirka Mučka, Jarda, Bohm a Radek Artim.
Cesta utekla tak jak měla. Ludgeřovice – Praha zabrala 3,5 hodiny. Parkujeme kousek od nádraží Praha Libeň. Tam nasedáme na příměstský vlak, který nás odveze na zastávku Běchovice – střed. K výdeji čísel to jsou už jen tři minutky. Vše tam běží jako na drátku, obloha modrá a teplota kolem 10°C. Ideální běžecké podmínky. Přestože dnes poběží téměř 3000 lidí, potkávám kolegy z práce i běžce od nás z Ostravska. A také českou elitu – Hrochová, Stewartová, Homoláč, Pavlišta, Šinágl, …
V 10:45 hod. proběhne slavnostní zahájení a zazní státní hymna. Chvíli před tím se fotíme u legendárního patníku na 13. km. Právě tady to v roce 1897 začalo. Elita startuje v 11:10 hod, o deset minut později startují veteráni (muži 70+ a ženy 60 +) a o dalších 10 minut čeká start mě.
Stojím v chumlu běžců, mezi nimiž jsou i takoví, kteří dnes běží již po padesáté. Neskutečný. Opravdu je zde přátelská atmosféra a mám pocit, že každý zná každého. Slovo „hrdlozeřák“ zaznívá v každé druhé větě. No těším se už na start. Ten přijde v 11:30. Vybíháme.
Lidí je hodně a hned ze startu to je kličkovaná. To trvá minimálně kilák, dva. V tu chvíli začínám dobíhat a předbíhat veteránské běžce. Nejsou na obtíž, jsou motivací a věřím, že jsme motivací pro ně i my. Trasa samotná je poněkud nudná. Běží se v podstatě jen rovně mírně zvlněným předměstím. Diváků je méně než více a atmosféra je spíše mdlá. Na pátém kilometru je občerstvovačka, kterou „pohrdu“ a běžím v tempu polem 4:30 min/km až na kilometr 7,5. Tam začíná onen obávaný hrdlořezský kopec. Vezme sílu z noh a tempo se o půl minuty propadne. Potěšilo, že nevede až do cíle, ale že po cca 1,5 km končí. To, co chybělo jako atmosféra předchozích 9 km se zvládlo dohnat na posledním kilometru. Objevili se fandící fanoušci, a i já nabral na rychlosti. Vidím modrý koberec a vidím i Pepu Smolu s kterým protínáme pomyslnou cílovou pásku v čase 45:43 min a obsadím 597. místo z 2644 běžců. Tu skutečnou protnul Martin Zajíc v čase 30:01 min. a po čtvrté tak vyhrál tento závod.
Valda s Radkem jsou již v cíli a hned za mnou doběhne Jirka, který odstartoval až 10 minut po nás. Dobíhá i Jarda a dokonce do cíle dorazí i naše věci z úschovny. Slunce svítí, kapela hraje a my si užíváme krásný pocit v cíli. Odchytneme i Jirku Homoláče pro společnou fotku a pak už jdeme směrem k autu. Zastaví nás hospoda. Dáme řízek a pivko a život se zdá být ještě krásnější. Stálo to za to. Cestou zpět tak začínáme plánovat další akce. Snad nám vyjdou 😊
