Olbramice – Dnes jsem měl mít za sebou jeden z běhů na který jsem se opravdu hodně těšil. Slovinský K24 trail, a to konkrétně trasu na 24 km. Prvních šest kilometrů se běží v podzemí v bývalém dole, aby se následně vyběhlo do okolních hor a vystoupalo postupně 990 metrů. Pár dní před závodem však přišla zpráva, že se závod pro letošní rok ruší. Tak jako spousta ostatních.
Z Rakouska přijíždíme domů už v sobotní podvečer. Chvíli na to přišla na What´s up zpráva, že se v neděli koná běh Olbramicemi. Červík začíná hlodat. Rozhodne nedělní ráno. Neděle nepřekvapila. Vyrážím. Stíhám dokonce sraz v 8:45 na hřišti. Už v devět ráno je na teploměru 24 °C a předpověď hlásí při doběhu něco málo přes 30°C. Všichni jsme rádi, že nás nečeká více než 16 km. V Olbramicích už na nás čekají ostatní – sejde se nás takřka celý klub: Martin, Luboš, Valda, Radek R., Radek A., Alena, Pavel, Adam, Pavlína, Petra, Markéta a já.
Registrujeme se do závodu, připínáme startovní čísla a chvíli před desátou už posloucháme předzávodní pokyny na startu. Ozve se start a běží se.
Po prvním kilometru se startovní pole řízeně roztrhá. Ti, co běží na čtyři kilometry uhýbají doprava, zbytek doleva. Z asfaltu mizíme na louku a z louky do lesa. Konečně chládek. Valda a oba Radkové mě utekli do lesa. Cítím, že dnes to bude trápení. Celý týden byl náročný a odpočinku bylo minimum. Na druhou stranu je závod nejlepším tréninkem. Takže nasadím tempo a běžím si to své. Ti ve předu mě utekli a jsem rád, že sem tam někoho vidím a vím kudy běžet. No a ti za mnou mě zatím nedoběhli. První občerstvovačka má být na desátém kilometru. Tedy až na desátém kilometru. V tomto počasí by přišla vhod i dříve, ale kdo to mohl tušit. Od kolegů vím, že nás dnes čeká něco přes 300 výškových metrů, takže se nikam moc neženu. Někde v polovině trati míjím skautský tábor na výletě. Děcka mají radost a fandí jak o život. Zrychluji.
Po chvíli dobíhám konečně na občerstvovačku. Jeden kelímek liji do sebe a druhý na sebe. Tedy málem. Šáhl jsem mezi ionťáky a ten jsem si skoro nalil na hlavu. Těch much a komárů bych se už nezbavil. Takže podruhé šáhnu správně a poliji se čistou vodou. Vidím Radka R. jak vybíhá z občerstvovačky. Zavěsím se za něj. Cesta vede přes potok. Lávka nikde. To jako vážně? K mokré hlavě se přidávají mokré boty. Další tři kilometry příjemně utečou a čeká nás další občerstvení. Tady mají dokonce i kofolu. Tou už nemám tendenci se polít. Zbývají poslední tři kilometry. Radek mě odbíhá do dáli a já po chvíli doběhnu Adama, který se šel dnes jen proběhnout a vyběhat po včerejšku. Dva kilometry do cíle. Poslední kopec. Nemůžu, ale už to chci mít za sebou. Držím stále stejnou rychlost. Ve předu vidím Radka s jednou holčinou.
Dobíhám je a předbíhám. Poslední kilometr a opět asfalt. Cíl už bude kousek. Natáhnu krok a běžím co to jde ať uhájím svoji těžce dobitou pozici.
Dobíhám na 20. místě ze 45. běžců a běžkyň. Lépe to dnes nešlo. Co šlo lépe, byl vychlazený Radegast a bageta v cíli. Ideální kombinace na dnešní nedělní oběd.
Běh v Obramicích jinak ovládli Pastorovi. Nejen o tomhle píše článek na Bezva běhu.