Bergen, Norsko – Plány jsou třeba, a tak se koncem ledna začínáme dívat, kam vyrazil na běžecký eurovíkend. Váháme mezi půlmaratony v Moskvě a v Bergenu. Tušíme to, co se tušit nedá a volíme Norsko. Díky tomu tak 28.4. skutečně odletíme na Bergen half marathon.
První den začíná opravdu brzy. Už po druhé hodině ranní naskočí do auta Luboš Bardaševský, chvíli po něm Martin Popek a poslední Valda Schubert. Jsme komplet, takže hurá do Krakova. Máme dostatečnou rezervu (a hlad k tomu), takže jdeme na snídani. Míchané vejce s plzní budou ideální před odletovou kombinací.
Trasu dlouhou 1459 km překoná Airbus321 za dvě hodiny a kousek. Po osmé hodině tak už stojíme u tramvaje na letišti v Bergenu. Ta nás odveze za 40 minut přímo do centra města. Tohle však nechceme. Vystupujeme v půli cesty u stadionu místního fotbalového klubu SK Brann. Fotbal nás (dnes) nezajímá. Cílem je vrch Ulriken pod který jezdí kabinková lanovka.
Cestu k ní hledáme v mapách. Procházíme pod heliportem místní nemocnice a díky zkratce mezi patologií a biochemickou laboratoří se dostáváme přímo ke spodní stanici lanovky. Lanovka jezdí a lidi žádní. Ideální kombinace. Už že spodu vidíme, že je nahoře regulérní mlha. To už ideální není. Přesto kupujeme lístky za 860 Kč/os. Na jednom kilometru vyjedeme o téměř 600m výše. Tam najednou foukne vítr a mlha zmizí. Nabídne se nám tak úžasný výhled na Bergen a okolní krajinu. Máme radost také z místní hospody. Nejdeme pít, ale poprosit obsluhu o úschovu zavazadel. Nechce se jim, ale nemají na výběr. Chceme si projít asi 5 km dlouhý okruh kolem jezer na náhorní plošině. Jen co opustíme z dohledu horní stanici lanovky, otevře se před námi syrová severská příroda. Jezera jsou tady v kombinací s prostými chatami, které jsou vkusně usazeny do krajiny. Norské domy snů.
Sníh už téměř zmizel. Čeho je však hodně je voda. Ta nám čvachtá pod nohami a za chvíli i v nich. K tomu se přidá déšť, mlha a po chvíli začne sněžit. Volíme tak ústup zpět podél tyčového značení. Cílem se stala hospoda. Tam se zahřejeme teplým čajem a výbornou krémovou rybí polévkou. Už to je veselejší. Bereme bágly a jedeme dolů.
Autobus nás doveze do centra Bergenu. Vyzvedneme si startovní čísla na sobotní běh a jdeme se ubytovat do Ole Bull hotelu. Odpočinek si krátíme sušením bot a ponožek pomocí fénu. Netrvá dlouho a opět razíme do ulic.
Přestože je Bergen druhé největší norské město (cca 250 000 obyvatel), je centrum města poměrně malé. Dominantou je čtvrt Bryggen. Typické dřevěné domy zde stojí již mnoho let. Není tak divu, že je místo zapsáno v UNESCO. Slunce už zase svítí a je příjemných 12°C. Nasáváme atmosféru tohoto kdysi dávno hlavního města Norska.
Kolem přístavu a rybího trhu to bereme směr obchod s potravinami. Pivo, chléb a další nezbytnosti pak konzumujeme na večeři. Máme toho dost. Jdeme spát.
Chvíli po páté ranní vyrážím na svůj běžecký průzkum města. Kluci a ostatní v Bergenu ještě spí, takže ho mám celý pro sebe.
Po snídani probouzí ostatní Luboš krůpějí ranní rosy. Whisky neodmítneme a osvěžíme svá těla. Zbytek rosy bereme do batohu a přesně v osm už stojíme u turistického centra. Dnes nás čeká celodenní výlet do fjordu Nærøyfjord. Vítá nás náš průvodce Omar. Pravda, čekali jsme někoho s typickými norskými rysy. Holt to jsou ty naše předsudky… Vyjíždíme za deště. Horší to snad už být nemůže. Cesta však bude dlouhá a třeba bude lépe. Přejezd zabere dobré 2,5 hodiny. Je však co pozorovat a také nás neminou krátké zastávky. Třeba ta u vodopádu Tvindefossen.
Krása, ale zlatý hřeb je opravdu již zmíněný 17 km dlouhý fjord. Tam se nalodíme na elektrickou loď. Dvě hodiny dlouhá plavba nás dostane do městečka Flåm. Síla přírody v plné kráse. Tohle dovede popsat jenom básník. Takže my raději fotíme, natáčíme a kropíme se rosou.
Připlouváme do Flåmu, který na náš působí jako z filmu Tenkrát na západě. Ticho a klid. S pivem si plně vychutnáme tu atmosféru. Zde nás čeká náš mikrobus. Další zastávkou je vyhlídka Stegastein, která shlíží z výšky 600m na již zmíněný fjord.
Teprve tady si člověk plně uvědomí tu velikost. Lepší část je za námi a teď už dlouhý přejezd zpět do Bergenu. Tam přijedeme po sedmé večer. Zvládneme už jen nakoupit nějaké dobroty, které hodíme na pokoji do trouby.
Tři druhy krevet a zapečené těstoviny s rybou budou snad dobrou volbou před zítřejším během…
Bergen half marathon startuje
Ráno máme spoustu času. Start půlmaratonu je až v deset hodin. Snídaně proběhne již bez rosení. Čaj a pár toastů bude lepší volbou. Veselí nás rychle opustilo. Začíná soustředění se na výkon. Zhruba 20 min před startem vyrazíme kupředu. Stihneme předstartovní fotku a pak už jdeme do svého koridoru.
Celkem je nás tu přes 3500 běžců na půlmaraton, k tomu pak další na maraton i štafety. Start probíhá ve vlnách ať se neušlapeme.
Nejsou tady totiž žádné velké bulváry. První kilák je příjemný. Adrenalin a dostatek sil funguje na výbornou. Pak už to bude jen horší. Cesta se od pobřeží začne zvedat. Prvně nenápadně, ale od pátého kiláku to je už jen a jen do kopce. Celkem tak nastoupáme 290m. Jsem za to rád. Nepřepálím tempo a běžím tak, abych se neuvařil. Odměnou za čtyři kilometry dlouhé stoupání jsou krásné výhledy na město.
Já však vyhlížím nemocnici. Tu z prvního dne. Tam se trasa otočí a budeme se vracet do města. Neuvěřitelně fandí i sestřičky, které se vyšly podívat na běžce. Všímám si i smutných očí zpoza oken nemocničních pokojů. Uvědomím si to štěstí, že já jsem na druhé straně okna… Tohle dodalo další síly. Nebo to byla ta cesta z kopce? Od teď už to bude téměř rovina.
Ta je však vykoupena nudnější pasáží podél průmyslové oblasti. Poslední čtyři kilometry však už vedly zase centrem. Dokonce jsme se nevyhnuli ani schodům. To je to poslední stoupání a teď už jen cesta dolů. Zvuk fanoušků a doprovodných kapel nabírá na síle. A že jich tady je.
Už vím, že čas 1:49 co jsem si dal dnes za cíl splním. Větší radost mě dělá dobře rozvrhnuté tempo. V pohodě tak probíhám cílem a zastavuji hodinky na čase 1:45:58 hod. Pár sekund jsem zvládnul ukrojit i díky fandění Valdy, který doběhl přede mnou. Totéž se snažím vrátit Lubošovi, kterého vidím cestou na hotel. Beru krásnou finišerskou medaili a konečně kelímek s vodou. Při běhu nějak nebyl čas.
Půlmaraton vyhrál Nor Morten Gjendemen v čase 1:09:29 hod. Trať to byla opravdu náročná, takže elitní běžce to tu příliš netáhne. O tom svědčí i fakt, že dalších 28 míst obsadili rovněž Norové. Tady se neběhá pro peníze, ale pro radost.
Včil přichází druhá nejlepší část dne. Konečně sprcha a vychlazené pivko. Netrvá dlouho a u stolu zase sedíme všichni čtyři. Všichni spokojeni. Dali jsme to! Jsme sice všichni daleko od našich osobáků, přesto nelze chtít více než na co trénuješ. Pokud tedy trénuješ. Neběžci nepochopí, ale další dvě hodiny se bavíme o zážitcích.
Pračka dává signál, že doprala a my tak můžeme vyrazit ještě do ulic. Námaha je docela znát, takže volíme pouze projížďku lodí na ostrov Askøy. Další pohled na město z jiné perspektivy. Jsme tu však jen chvíli. Přestože v tuto roční dobu mají v Bergenu světlo do desáté večer, jsme už o šesté zpět. Ze zbytků jídla si uděláme švédský stůl v Norsku a likvidujeme plechovku po plechovce. K tomu litrová krůpěj večerní rosy.
Vše nám vyšlo podle plánu, takže večer je opravdu veselý. Půlnoc se blíží rychleji než Valda do cíle dnešního půlmaratonu. A to je co říct. Ráno je budíček v pět, takže je čas jít spát. Běžci z BK Ludgeřovice to zvládli i další den a zdárně dorazili domů. Cestou zpět se už neřešila minulost, ale budoucnost. Kam vyrazit příště? Na odpověď je třeba si počkat.