V květnu 2023 jsem běžel padesátku v rámci Čavisovské stovky. V cíli jsem měl tehdy jasno. Bylo to krásné a bylo toho dost. Tedy do té doby, než jsme se v BK Ludgeřovice začali hecovat účastí na letošním ročníku… Od počítače se zdá být vše jako prima nápad. Jdu do toho a jak jinak, než na celou stovku. V cíli jsem měl teď jasno. Nebylo to krásné a bylo toho dost. A jsem rád, že neexistuje nic takového jako Čavisovská stomílovka…
Do místa dění, tedy na hřiště v Čavisově přijíždím v pátek 10.5.2024 před 19 hod. Postupně se schází dalších sedm lidí z klubu, kteří vyrazí na stovku. A také ti co poběží pade, které odstartuje druhý den v 8:00. Přišli nás podpořit a vyzvednout své startovní čísla. Sedíme, kecáme, ti odvážnější si dávají pivo už včil.
Start je plánován přesně na 20:00 hod. + pár minut k tomu. Před tím ještě zazní poslední pokyny organizátorů, pozdrav od starostky obce a také potlesk pro Jirku Hofmana, který vyrazí na svoji stovku s pořadovým číslem 1003. Neskutečné číslo. Kdosi zařval start a už se běželo.
Začátek je vždy optimistický. Běží se z kopce dolů a pak už jen následuje nekonečné vlnění se tratě. Po prvním kiláku opouštíme s Jirkou všechny z klubu. Taktiku máme jasnou. Šetříme síly od samotného začátku. To se nám ale vymstí nekonečně dlouhým časem na trati…
Postupně přibývají kilometry, ale také tma. Trasa závodu je značena velmi sporadicky. Tak jak bylo ostatně slíbeno. Vše potřebné je v hodinkách, na mapě a také na kartě s pokyny od pořadatelů. Probíháme přes Zbyslavice a běžíme k prvnímu kontrolnímu bodu v údolí Seziny. Kleštičkami označíme a hledáme kudy dál.
Brzy přichází na řadu první “brodění”. No fotograf Kuba Stryk ví, kde si má počkat. Škobrtnu vlastně jen tak trochu, ať mám pěknou fotku 🙂
Hřbitov ve Výškovicích je místo, kam se místní netěší. U nás to je přesně naopak. Na 17. kilometru nás totiž čeká první občerstvovačka, ale hlavně také krásná polární záře. Slunce je na svém 11 letém maximu a tak ty záběry jsou úžasné i v našich zeměpisných délkách (nebo šířkách?).
Loknu trochu vody a sním jeden banán a už razíme s Jirkou zase vstříc tmě. Další občerstvení bude na 26 km v Mostkách nedaleko Skřipova. Místo nejde minout díky velkému smradu. Slepičárna. Chudáci organizátoři, kteří v tomhle musí pár hodin žít. Čipneme si a zjistíme naše pořadí. Padesátí. Chleba ze sádlem, teplý čaj a kofola jsou důstojnou oslavou našeho průběžného umístění. Dodá nám to energii a tak další kilometry zase popoběhneme.
Počasí je ideál. Nefouká a večerní teplota se drží kolem 9°C. Jdeme směrem k Moravici, kde lze nad ránem čekat něco kolem 2°C. Na sobě podvlékací merino triko s dlouhým rukávem + klubový dres. K tomu kraťasy a kompresní podkolenky. No uvidíme. Tmou se posouváme k řece a už z dáli slyšíme papírnu v Žimrovicích. Tam se dozvídáme o Adamově DNF. Před dvěmi týdny běžel Hlučínskou 24ku a na další sto+ je asi ještě brzo.
Valíme temnou nocí kupředu podél řeky. Čekal jsem rovinku, ale opak byl pravdou. Kilometry pomalu přibývají, teplotní stupně ubývají. Zimu cítím hlavně na nohy (u mě paradox). Konečně jsme v místě obrátky – Větřkovická lávka přes Moravici. Na denní fotce vypadá v pohodě. Po cca 40 km, únavě z nevyspání a tmy široko daleko na ni vkročím s pokorou. Žuchnout do vody bych fakt nechtěl.
Druhá strana řeky nabídla další výzvu. Trasa vedla někam do křovi nahoru. Mimo cestu. Naštěstí nás před chvílí minul borec, co to šel loni a tak alespoň tuší. Tady je to správně. Stoupáme nahoru a teplota začíná výrazně růst. Není to jen tím výstupem, ale znatelně se oteplí. To je pozitivní. Jdeme oborou Jelenice a míříme si to k Lesním Albrechticím.
Na 53. km má být občerstvovačka. Přijde dříve, než jsme čekali a uprostřed ničeho. Najednou vidíme pár lidí a otevřenou budku na hřišti. Není to ještě nějaká párty z pátečního večera? Je zhruba 5:00 ráno a mám krizi. Lehnul bych, usnul bych. Okamžitě. Nebyla to naštěstí obyčejná budka. Byla to budka kouzelná. Dostal jsem vývar, chleby se salámem, míšu řez (luxusní) a kafe k tomu. Skvělá kombinace, která mě vrátila do života. Najednou jsem měl pocit, jako bych celou noc spal a teď jdu na novo. No super, další občerstvení až za cca 30 km. Kdo ví, jak to bude tam.
Směr máme teď jasný. Potřebujeme do Hradce nad Moravicí. Na zámek. Tam nás přivede Naučná stezka Bukový chodník. Neskutečně krásná část cesty – ideální na běh, krásně po vrstevnici ve svahu. Neběžíme. Máme toho dost. Zámek přinese trochu rozptýlení. Oslavuji to zapečeným toastem, který si poctivě nesu z domu. Ten první padl už někde u Moravice.
Je jasné co teď musí přijít. Nahoru po křížové cestě. Stoupáme svižným krokem směr Jakubčovice. Říkám si, že nejhorší bude 70-80 km. Na tom osmdesátém bude občerstvovačka. Ta mě probudí tak jako tak předchozí. Pět kiláku z ní budu žít. Těch 85-90 nějak dám a pak už bude reflex cíle a půjde to samo. Hmmm. Blbost.
Podvihov – 80. km – občerstvovačka. Letos jsme tu s Jirkou sami. Dostaneme pivo a k tomu zvalím hafo salámu se sýrem. Sedím a nikam se mě nechce. Za 10 km má být Hrabyně. Tam je ústav pro nemohoucí. Tam si mě asi nechají. No nic, jdeme. Cesta vede z kopce, aby mohla zase do kopce. Jde to pomalilililililinku. Ujdeme tam 4-5 km za hodinu. Fakt se to vleče. Potěší letmé setkání s Honzou Niklem, který běží 30 km.
Vyšplnáhe se do Hrabyně a jsme domluveni, že tam sedneme do hospody. Pivo a kofola ještě nikomu neublížila. Trochu nás to nakopne, ale nohy se pak nechtějí rozejít. Po chvíli jdeme kolem ústavu. Znám to uvnitř a i když jsem totálně kaput, jsem rád, že jsem tam, kde jsem. Co by ti lidé uvnitř dali byť jen za pár metrů po svých…
Míjíme Budišovice, Zátiší a vím, že nás čeká finální kopec zpět do Čavisova. Dochází nás čím dál více lidí ze třicítky a padesátky a povzbuzují nás kupředu. Tlačíme kilometry na hodinkách. Sto už píplo, ale díky bloudění máme v cíli 101,6 km a čas 19:10 hod. Šichta jak byk.
V cíli se potkáváme s Jardou a dalšími známými. Pivo, vývar a hlavně pocit, že už nikam nemusíme. Chvíli po nás dochází Petra s Alčou své další pade. No vím ,že musím rychle domů, než padne definitivní únava. Spánek doma podpořím jedním ibalginem a dobře jsem udělal. V neděli ráno se budím svěží a vlastně už ani nevím, že jsem někde něco v sobotu šel. Tož kam příště?