UMAG – Dobrých sedm let jsem si říkal, že se na Istria100 jednou vypravím a že poběžím alespoň 100 km. Realita se částečně naplnila v roce 2025 – měl jsem běžet jen 69 km z kterých bylo nakonec (řízeně) 42 km. I tak to stálo za zážitek, který mi nikdo nevezme. Do Umagu, tedy cíle všech tratí Istria100 nás vyrazilo celkem 8 běžců ve dvou autech.
V pátek 11.4.2025 stihnu zavést staršího syna Lukáše na příjmačky na střední školu, oba si popřejme štěstí a zatímco on začíná matikou, já řízením směr Vídeň – Lublaň – Umax. Čeká nás cesta 8 hodin dlouhá, z které se nakonec vyklube hodin 10. Vezu Jirku Bystřičana, Vaška Sýkoru a Vláďu Hahna. Všiichni tři kluci běží 69 km. Měl jsem také, ale asi měsíc před startem jsem změnil distanci na 42 km. Domů jsem musel jet už v neděli, a tak jsem nechtěl ztrávit celou sobotu na trati v kopcích.
Do Umagu přijíždíme před šestou večerní a jdeme vyzvednout startovní čísla, rychle nakoupit jídlo a pak už směr ubytko, které je 4 km od centra. Tam potkáváme první skupinku Toma Papaje, Natku Pěntkovou a Kapcalovou a Tobiáše Rončku. Času moc není, takže pojíst, nabalit věci a brzo spát. Tom s Naty jdou 100 km a mají ráno v 5 odjezd autobusu, borci na 69 km odjíždí v 7 no a já s Naty co běžíme 42 km máme čas až do 10 hod.
Na náš start do městečka Motovun nás veze necelou hodinu svozový autobus. Vyklopí nás na velkém parkovišti, kde čekáme dobrou hodku na start. Přestože je duben, sluníčko pálí. Lezeme do křoví, abychom mohli být alespoň trochu ve 20°C chládku. Konečně 12:00. START.
První metry vedou nahoru do centra vesničky. Had lidí je neúprostný takže se neběží, ale jen jde. Chybu jsem udělal hned ze startu. Zůstal jsem stát úplně vzadu a přes špunt jsem se kupředu dostával jen velmi složitě. Po krátkém stoupání následoval výraznější seběh.
První občerstvovačka byla už na 5. kilometru. Nepohrnul jsem. Voda přijde dneska vhod. Navíc nás čeká největší stoupání dne. Celkem dnes máme překonat 950m z toho cca 600m bude včil. Beru do ruky trekové hole a prostě jdu. Těší mě pohledy na ty co už nemůžou a dělají v kopci pauzu.
Mě se jde skvěle a nahoře je mě líto, že stoupání už končí. Cestou se ohlédnu zpět do údolí. Vidím městečko s občerstvovačkou a také na kopci kostel v Motovunu, kolem kterého jsme před chvílí běželi.
Celá trasa je perfektně značená a navíc dobrých 15 km musí člověk dávat bacha, aby nezakopl o jiného běžce. Přesto trasa gpx v hodinkách potěší. Vím, co mě ještě čeká a kde asi jsem.
Cesta z Livade do Grožnianu má jeden kopeček, který už byl zapomenut. Kochám se pěknou krajinou. V dubnu je vše krásně zelené, nad hlavou zase pro změnu modré. Radost běžet.
Cestu nám zpříjemňují tunely, opuštěná stavení v horách či ty obydlená, kde mnohdy je vytažena hadice s vodou na schlazení.
Vodou nepohrdnu a poctivě si vystojím frontu. Něco co softflašky a zbytek na sebe.
Podobných stavení jsme míjeli více. Škoda, že byl človek v běhu.
Občerstvovačka Grožnian – oáza klidu a pěkných výhledů. Sfutroval jsem vše co šlo. Hitem nakonec byla bageta s nutelou a se špekem. A spousta vody. Byl jsem v půlce a trať už vedla pouze z kopečka.
Pouhých 7 km to bylo na další občerstvení v městečku Buje. Kousek za ním jsme probíhali přes místa, kde jsem byl před pár lety na dovolené. Jo, tady jsme seděli v hospůdce a jedli něco dobrého. Na to teď není čas. Chybí posledních 10 kilometrů. Bude to rovina, která se bude táhnout. Síly ubývají a já přecházím do chůze resp. indiánského běhu. Když totiž jen jdu, je to děsně pomalé. S časem pod 5 hodin jsme se rozloučil už dávno a o predikci aplikace organizátora 4:40 hod. jsem ani neuvažoval 🙂
Do cíle se nakonec dostanu pod 5:30 hod., byť oficiální výsledky uvádí 5:30:14 hod. – gun time. Celkově 237. ze 643. Jsem spokojen a budu ještě víc jen co se najím a napiji. Chvíli po mě doběhne 1. z našich na 69 km – Tobiáš. Já už potřebuji sprchu a suché oblečení. Hodím na sebe tričko co jsem měl celou dobu v batohu a volám si za 8 EUR Bolt, který mě odveze na ubytko.
Vašek s Vláďou doběhnou zrovna když lezu ze sprchy. Zajedu pro ně a zjišťujeme ostatní. Naty Pěntková doběhla 42 km jen hodinu p omě. První maraton a hned horský. Skvělý. Druhá Natka Kapcalová bojuje o 3. místo v kategorii na 100 km no a Tom je jí v zádech. No a Jirka Bystřičan poběží tak do 21:30 hod. Bojovník, který to nevzdal. Zatímco bojuje na trase, my jdeme na pizzu a pivo, která je hned vedle ubytování. Lepšímu spánku to však příliš nepomůže. Cesta domů však naštěstí běží o kus lépe než cesta sem. Takže v neděli v 17:00 jsme zpět v Ludgeřovicích.