Beskydy – Mikulov – Hory Bory je běžecký štafetový závod z Beskyd na Pálavu. Cesta vede z Dolní Lomné do Mikulova a je rozdělena na 30 etap s celkovou délkou 328 km. Bežec na to však není sám. Je součástí týmu. Tým je pak nejčastěji složen z deseti běžců, kteří se v předem daném pořadí střídají na jednotlivých úsecích. Jedno z 52 družstev postavil také Běžecký klub Ludgeřovice. A nebyl to obyčejný tým. Byl to tým, kde každý překonal sám sebe.
Čím se liší tento závod od těch ostatních? Nestačí se pouze postavit na startovní čáru a čekat na výstřel. Takto složitý závod si vyžádá spoustu plánování předem. Platí to zejména pro etapy v Beskydech. Přejezd autem mezi údolími je delší než samotná běžecká etapa. Dvě auta jsou nutností, volíme však strategií tří. Kdo poběží a v jakém pořadí jednotlivé etapy?
Co vše je potřeba vzít s sebou na předpokládaných 32 hodin běhu? Uznejte sami, tohle se jen tak u stolu nevymyslí. Zapotřebí byly tři porady celého týmu. A sud piva.
Start závodu je v sobotu 5.9.2020. Vzhledem k různým výkonostem jednotlivých týmů se startuje postupně. Každou čtvrthodinu odstartují dva týmy. První náš běžec, Jirka Pytlík vybíhá do Horní Lomné v 8:20 hod.
Tempo je zběsilé, a i přes dvě zastavení v lesní TOI-TOI budce dobíhá nakonec tuto etapu na výsledném druhém místě ze všech běžců. Předávka Aleně Sobkové a trasa vede na Morávku.
Orientace v terénu probíhá díky fáborkům. Né všechny zůstaly na původním místě, a tak začíná bloudění. Zdaleka však nejsme jediní. Třetí etapu rozbíhá David Bíbrlík. Pořád do kopce, ale jen 7 km. Oproti plánu si postupně budujeme náskok. Pohoda na Visalájích tak končí předčasně Jirkovi Bystřičanovi.
Dostává štafetový kolík a běží k Hotelu Charbulák. Další kopec, hecování od turistů, ale i krása Beskyd. Na Starých Hamrech už čeká Martin Popek na svoji část. Vlastně dvě. Tou první je včasný přejezd autem přes ucpanou Ostravici. Zvládl to a zvládl i svoji etapu na Bílou. Cesta vede sice z kopce, ale řádným terénem. Na Bílé málem vypustí svoji duši. Teď už může.
Předal štafetu Valdovi Schubertovi a do hry se dostává osazenstvo z auta číslo tři. Kdo má odběhnuto, odchází na oběd. Valda utíká pro změnu na Bumbálku. Cesta vede zase do kopce. Jistota, která nepřekvapí. V cíli etapy už čeká Adam Galdia.
Úkol má jasný. Posunout družstvo do Horní Bečvy. Tam ho čeká Radek Rozmahel, který si musí doběhnout na Soláň. Minulý týden si tam zapomněl běžecké hole. A taky je tam cíl jeho etapy. Tu další rozbíhá ten nejzkušenější z nás. Luboš Bardaševský. Čeká ho desítka do Halenkova. Křeče, nekřeče.
Poslední do hry naskakuje Radek Artim. Cílem jeho etapy je kemp v Hovězí. Radek maká a ostatní si užívají sluníčka.
Průběžně sledujeme výsledky a pohybujeme se na třetím místě. Sami tomu nechceme věřit. Faktem ovšem je, že jsme rychlejší než náš původní předpoklad. To motivuje každého z nás. Začíná druhá desítka etap. Pořadí běžců jsme předem trochu upravili tak, aby si každý našel to své. Cesta postupně vede přes Pulčín, Študlov, Návojnou, Popov, Slavičín, Bojkovice, Starý Hrozenkov, Mikulčin vrch, Strání do Nové Lhoty.
Třetí etapu druhé desítky rozbíhá David, kterého v půli trasy přepadne “nečekaně” tma. Není na to však sám. Jako doprovod na noční etapy máme Mirďu Važíka.
A ten má kolo s kvalitním osvětlením a cyklo navigací. Tma se najednou stává snesitelnější. Nebyla to však jediná vzpruha. Pomáhá také zastávka v Popově. Hasiči uvařili půlnoční guláš. Držíme čtvrté místo. Venku se začalo blýskat. Na lepší časy to však nevypadá.
První auto odjíždí do Nové Lhoty. Konečně sprcha a kulturní dům, který se proměnil v hromadné nocležiště. Kdo může, zalézá do spacáku. Venku začíná pršet. Myslíme na kluky, kteří jsou tam někde v lesích. Tma, déšť a kroupy. Mají tři v jednom.
Celý tým udržuje v chodu Jirka Kuchař. Nespí ani ve Lhotě. Hlídá čas a běžce na jednotlivých etapách. Před třetí ráno budí první tři běžce. Třetí desítka etap za chvíli začíná. Velká nad Veličkou, Lučina, Sudoměřice, Hodonín, Týnec, Lanžhot, Břeclav, Valtice, Hlohovec a Mikulov. Už zase držíme třetí místo.
Venku stále lije. V provazcích deště se objevuje světelný kužel. V něm vousatý muž. Luboš. Z tepla spacáku vybíhá do nečasu Alena. Asfaltové části trasy se střídají s těmi polními. Voda se střídá s bahnem. Rozednění zažije na své trase Adam, který předává Jirkovi. Tomu se pastí stává město Hodonín. Nepřehledné značení trasy mu přidá dobré tři kilometry. Přesto doběhne etapu rychleji než mnozí ostatní. Přestalo pršet. Už bude jenom lépe.
Valda odběhne svoji poslední etapu. Ty další čekají na Martina a Jirku. Všichni jsme nevyspalí a únava je znát. Hlavně nepolevit. Bojujeme o bednu.
David vybíhá postupně s oběma jako “vodič”. Opatrné hecování přineslo pár sekund k dobru. Budou se hodit.
První dvě auta mají splněno. Přesouvají se do Mikulova do amfiteátru, kde je cíl závodu. Na trati zůstali tři poslední běžci našeho týmu. Netrvá dlouho a v cíli se objeví prozatím první tým SK 24 Brno. Startovalo se však etapově a silnější týmy budou teprve dobíhat. Tím druhým týmem bude ten náš. Podle propočtu tušíme, že to bude velice těsné. Na poslední etapě se k Radkovi připojil zase cyklo doprovod. Voláme Mirďovi, že má Radka popohnat. Bojujeme o sekundy. Pomohlo to. Radek sprintuje nejen v cílové rovince a do Mikulova dobíhá v celkovém čase 29:00:56 hod. Tým SK 24 Brno necháváme za sebou o celé 4 sekundy.
V cíli se k nám připojila Petra Kuchařová, Pavlína Artimová a láhev šampusu. Radost nám dělají všechny tři. Začíná oslava. Zvládli jsme to. Z předpokládaných 32 hodin jsme celkový čas stlačili o celé tři hodiny.
Jdeme to zapít a zajíst do nedaleké restaurace. Čekáme na doběh ostatních družstev. O kolik míst se asi propadneme? Slovenský tým “Lišiaci z Považia”se dostává před nás o 49 sekund. Couravé běhny nás poráží o 8 minut. V cíli se objeví rovněž vítězný tým AC GoMango Högner v čase 26:18:22 hod. Nakonec jsme 6. z 52. týmů. Začínáme přemýšlet coby, kdyby. Nešlo něco udělat lépe? Nemohl získat každý z nás aspoň minutu k dobru? Mohl. Přesto jsme spokojeni.
Né tedy žal, ale radost z výše uvedeného prožitku jedeme oslavit do obce Březí u Mikulova. Tam už nás čeká vinný sklípek s ubytováním. Večer přiletí na stůl grilovaná kuřata a začíná řízená degustace vína, která se nezřízeně zvrhne.
Zvrhne se však jen trošičku. Nepřijeli jsme se opít, ale vstřebat zážitky, které si teď můžeme vzájemně odvyprávět. Bojovali jsme jako jeden tým. Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Zážitek z uvedené akce však každý vnímal trochu jinak. Z pohledu jednotlivců vše probíhalo následovně :
1. Etapa – Dolní Lomná – Horní Lomná – Jirka P.
Start v nádherných “gorolských” kopečkách s dvěma nechtěnýma stopkama na močení. Jinak se ovšem běželo libově.
2. Etapa – Horní Lomná – Morávka – Alena
Vyběhla jsem plná elánu a emocí a docela si užívala dlouhé, ale běhatelné kopce lesem. Stále jsem sledovala fáborky, abych nezabloudila, ale bohužel se mi to stejně povedlo. Asi na pátém kilometru jsem přeběhla prudkou jako by vracečku do kopce vlevo a bylo to. Pak s pomocí houbaře, který potkával další běžce, jsem se vrátila a odbočila správně. Takže nakonec jsem si trasu prodloužila. Ale úprk do cíle byl opravdu “na KREV”. Musela jsem nahonit cenné minuty.
3. Etapa – Morávka – Visaláje – David
Přebírám štafetu od Aleny a vybíhám po asfaltové cestě směrem k Bebkovi. Cesta vede postupně do kopce, ale jedná se o nejkratší etapu, takže valím co to jde. Navíc chvíli přede mnou vyběhli dva běžci. Začíná stíhačka. Jednoho předběhnu, druhý utekl. Cesta po dvou kilometrech zahne na lesní těžařskou cestu. Kopec porostl. Stoupání je však běhatelné, takže nepolevím a doběhnu až na Visaláje. Splněno.
4. Etapa – Visaláje – Staré Hamry – Jirka B.
Start byl stylem úprk neboť nebylo počítáno s takovým předstihem doběhu Davida. Vše po převzetí čipu a štafetového kolíku šlo dobře. Asi po 2km jsem se potřeboval nadechnout. BO kopec. Potkal jsem maminu se dvěma dětmi jdoucími šourem. Nic zvláštního, už jich bylo několik. Vzhledem k tomu, že jsem šel a “lapal” po dechu říká holčina mámě – “mamí ten pán už nemůže”. Ty ženské to fakt mají v sobě od narození, jak zvednout mandle. Tak mě škrkla, že jsem ten zbytek kopce vyběhl ani nevím jak.
5. Etapa – Staré Hamry – Bílá – Martin
Jedna z nejlehčích etap, která se běžela v Beskydech. Běžel jsem cca polovinu úseku z kopce, proto také můj čas byl ten z mých etap nejlepší. Dal jsem do toho vše a doběhl unavený, ale spokojený s předvedeným výkonem.
6. Etapa – Bílá – Bumbálka – Valda
Čekalo mě sice jen 9,1 km, ale téměř se 400 výškovými metry. Tuto etapu jsem měl, jako jedinou odzkoušenou v tréninku, týden před závodem, přesně jsem věděl, co mě čeká. Měl jsem plán se nešetřit a získat čas hlavně na prvních 5,5 km, které vedly do mírnějšího kopce a po asfaltu. Ještě před startem této etapy jsme se všichni sjeli a potkali na parkovišti pod sjezdovkou na Bílé, dali jsme rychlé foto a vyhlíželi Martina, který mě štafetu předával. Těsně před námi předávala jiná štafeta a když jsem vybíhal, vidím hezkou motivaci, borec z konkurenční štafety byl přede mnou cca 70 m, říkám si v tu chvíli, pokud nepoběží extra rychle, zkusím jej pomalu stáhnout. Povedlo se mi to cca po 1,5 km, běželi jsme cca 2 km spolu a i přes tempo kol 4:30 jsme si “krátkými větami” 🙂 …i popovídali a povzbudili se, zdálo se mě, že malinko zpomalujeme, tak jsem se odpoutal a před náběhem do těžkého terénu s prudkým stoupáním jsem měl cca 150m náskok. Etapa v tu chvíli začala být jinou disciplínou, byla výživná – občas po kotníky v bahně, pár vytěžených stromů bylo potřeba přelézt. Když se kopec pořádně “utáhl” střídal jsem běh s chůzí, borec mě doběhl, po chvíli předběhl a jak já sám s oblibou říkám “namazal si mě na chleba” 🙂 nicméně jsem kopec běho-chůzí ve slušném tempu vycupital a otevřela se přede mnou sjezdovka na CZ-SK hranici, a několik chalup na slovenské straně, letmo jsem vnímal i krásné přírodní scenérie, pak už jen cca 1 km seběh k parkovišti na Bumbálce, k předávce, kde mě doprovodil Radek R., který mě vyběhl pár posledních set metrů doprovodit. Profilově moje nejtěžší etapa byla za mnou, zvládl jsem ji i lehce nad mým očekáváním za 49:20 v průměrném tempu 5:23 min/km.
7. Etapa – Bumbálka – Horní Bečva – Adam
Stále ještě zpracovávám dojmy ze závodu
8. Etapa – Horní Bečva – Soláň – Radek R.
Ve chvíli, kdy doběhl Martin svou první etapu na Bílé a viděl jsem jak do toho dal úplně vše…..dolehla na mě tíha sounáležitosti týmu, pocit který svazuje, ale když si uvědomím odhodlání všech, taky neuvěřitelně motivuje k podání výkonů kterého bych nebyl schopen jako individualista…. etapu jsem si proběhl týden před závodem….lépe to na mě vyjít nemohlo, maximum terénu, převýšení super i nějaký seběh po kamenech a kořenech…byl jsem jak ryba ve vodě, užil jsem si to.
9. Etapa – Soláň – Halenkov – Luboš
Krásné sedlo na Soláni. 192 nahoru, 488 dolů. Klesání náročnější než stoupání-stehna pálí ještě dnes. Poslední klesání – blátivý padák mezi stromy-“slaňování po větvích.
10. Etapa – Halenkov – Hovězí – Radek A.
Vzrušení, napětí, náspidovaný jak zajíček duracell před startem. Jedna z delších etap 14,7 km, trošku kopce, jinak dlouhý seběh a všechno v teplém počasí.
11. Etapa – Hovězí – Pulčín – Jirka P.
Nejhezčí etapa s krásným kopečkem (Hradisko 773m.n.m.). Tentokrát už nezastavuji a valím co to dá! Předbíhám asi 8 chlapů, 3 ženské a 1 psa….
12. Etapa – Pulčín – Študlov – Alena
Nejvíc kochací trasa, za západu slunce jsem seběhla do obce Francova Lhota, proběhla kolem kolotočů a stánků s perníkem a začala prudce stoupat do lesíku. Stoupání mi připadalo nekonečné a tempo nebylo vůbec dle mých představ, ale hlavně, že jsem tentokrát nezabloudila! Vyběhla jsem na louku, kde jsem v seběhu předběhla jednu kolegyni – běžkyni a chystala jsem útok na další. Postupně jsem dotahovala a nakonec ji taky “dala.
13. Etapa – Študlov – Návojná – David
Čekání na Alenu si krátím kecáním s Mirďou, který přijel na kole z Horního Lidče. Od této chvíle se k nám připojí jako doprovod na noční etapy. Povídáme si o jeho zážitcích ze závodu 1000 mil z Nové Sedlice do Aše, když najednou se objeví Alča. Končíme v půli věty. Já běžím směr Návojná a Mirďa běží pro kolo. Cesta vede zostra. Do pořádného kopce asi jeden kilometr. Vím, že potom má následovat asi šest kilometrů postupný seběh dolů, takže se snažím vydržet. Předbíhám jednoho borce, za chvíli za sebou slyším i Mirďu. Pár metrů musím přejít do chůze. Nemůžu. Konečně lesní cesta. Nabírám na rychlosti a běžím až k tunelu. Psychicky se připravuji zase na stoupání. Už je to tu. Pro změnu polní cesta podél lesa. slunce zapadá a příroda mění svoji barvu. Zapínám čelovku, Mirďa světlo na kole a jedeme vstříc noci. Dobíhám k rozhledně Královec. Blbě zahnu, ale po asi 200m si to uvědomím a vracím se zpět. Mirďa mě dojíždí a pak už zase spolu běžíme/jedeme po asfaltové cestě. Ta je lemována asi třiceti žábami. Kličkuji mezi a dobíhám konečně do Návojné.
14. Etapa – Návojná – Popov – Jirka B.
Etapa byla již za tmy a to z Návojné do Popova. Vzhledem ke kolo doprovodu probíhala v poklidu s oboustrannou korekcí na směr. V polích za Brumovem jsme trhli holčinu, pak překvapil zaparkovaný kolový nakladač přes upravovanou cyklostezku a na závěr to bylo 124m/1,2km smykem do kopce. Vzhledem k tomu, že jsem v půlce ztratil doprovod, jsem se chytl světélka přede mnou. Na kopci byla trochu chaotická křižovatka, kde soupeř zaváhal a já tak předběhl druhého (a posledního) běžce v tomto závodě-pak už jenom kopec dolů. Prvně to bolelo, ale funění v zádech říkám NE a pustil jsem to s tím, že to dole nějak dopadne – dopadlo předal jsem Valdovi.
15. Etapa – Popov- Slavičín – Valda
Trochu obávaná noční etapa, 11,6 km se necelými 200 výškovými metry. Start 21:30 hod., bylo velmi příjemně, chladnější vzduch a pro mě řekl bych ideální běžecké podmínky. Jirka B., od kterého jsem štafetu přebíral dorazil na předávku o dost rychleji, než jsme čekali. Nebylo nad čím přemýšlet, natož se šetřit 🙂 a rozběhl jsem to svižně, první km za 4:30 a zkoušel jsem dál tempo držet mezi 4:10 – 4:20 min/km. Doprovázel mě Mirďa na kole, což byla výrazná, hlavně psychická podpora. Mirďo, pokud si to přečteš, ještě jednou moc díky! Trať na prvních 4km vedla po polní cestě s dost nerovnostmi až do Bohuslavic nad Vláří, kde se probíhalo vesnicí, kde jsem před sebou zahlédnul prvního běžce, probudila se ve mně duše závodníka, další motivace navíc, zrychlit. Když jsem červenou světlušku před sebou doběhnul – povzbudili jsme se a já pokračoval svým tempem, po chvilce jsem viděl v dálce dalšího běžce, kterého jsem za pár set metrů taky docvakl a na 8 km přišla ostrá odbočka do lesa a prudký kopec, zkoušel jsem ho pomalu vyběhnout, ale nakonec se utáhnul tak, že mě přišlo v tu chvíli efektivnější na chvíli přejít do chůze, v dálce před sebou jsem viděl další dvě světlušky, postupně jsem je stáhnul. Po vyběhnutí z lesa bylo ještě pár set metrů polní cesty, čekalo mě posledních 2,5 km – řekl jsem si, zaber ještě…to jsem netušil, co mě ještě čeká. Doběhnul jsem k hrázi nějakého rybníka a najednou po kotníky v bahně, vyběhnul jsem na hráz, kde byl přeci jenom tvrdší podklad a po chvilce jsem byl v lese, objevila se přede mnou pěkná “stojka”, tady už chodit nebudu, pomalu jsem ji vycupital, předběhl dalšího běžce a otevřela se přede mnou louka, v dálce byly vidět světla – cílová vesnice nebo spíše město Slavičín, čekal mě seběh dolů vesnicí, kde jsem ještě “klepl” posledního soupeře a po lehkých nejasnostech ve značení trati, doběhnul do hezkého parku k předávce, tam už netrpělivě čekal Martin…čas 2.etapy 53:30 v prům. tempu 4:37 min/km a celkem 6 světlušek za mnou, kluci a holky díky! Pomohlo mě to, že jste tam byli 🙂
16. Etapa – Slavičín – Bojkovice – Martin
Noční etapanebyla také fyzicky náročná, ale běhat s čelovkou na hlavě není zrovna to co bych vyhledával. Jediné štěstí, že jsem měl doprovod, cyklistu, který mě dvakrát nasměroval správným směrem. Trasa byla z části po poli, kde byly vyjeté brázdy od traktoru. Druhá polovina etapy vedla lesní cestou a potom přešla v asfaltku až do cíle.
17. Etapa – Bojkovice – Starý Hrozenkov – Adam
Stále ještě zpracovávám dojmy ze závodu
18. Etapa – Starý Hrozenkov – Mikulčin vrch – Radek R.
Noční běh, naštěstí….hodně asfaltu, zpevněné cesty….kamarád Mirďa na kole říkal, že ten kopec byl nekonečný….no nevím, v té tmě mi to docela uteklo a místy jsem ani nevěděl jestli ještě běžím do kopce nebo už po rovině. Nočka je fajn, tma, nekonečné ticho, ani jsem se nenadál a už jsem předával…
19. Etapa – Mikulčin vrch – Strání – Radek A.
Start v 1:16 hod. Měla být s doprovodem vodiče Mirďi na kole, ale při předávce od Radka R. jsem Mirďu nikde neviděl, tak si říkám že mě dojede. Po nějakém čase Mirďa nikde, tak si říkám běžím sám. Tak se taky stalo. V polovině trasy mě zastihl prudký déšť, během chvilky jsem byl durch mokrý. Byl jsem rád, že jsem doběhl do cíle další etapy.
20. Etapa – Strání – Nová Lhota – Luboš
Předávka pod přístřeškem v lese. Provazy deště, bouřka. Běžím v bublině světla čelovky.
21. Etapa – Nová Lhota – Velká nad Veličkou – Alena
Moje poslední etapa byla pro mě překvapením. Měla jsem vybíhat za svítání a když mě Jirka budil asi ve 2:30 ráno, že se mám pomalu chystat, tak jsem si říkala, co ti chlapi sakra blbnou! A aby toho nebylo málo, tak byla bouřka a průtrž mračen! Přehodnotila jsem volbu obuvi a vzala moje nejoblíbenější trailovky, lehkou větrovku a čelovku a s chutí do toho! Lesní úsek byl opravdu zážitek. Zpočátku jsem vybírala trasu co nejméně blátivou, ale poté, co jsem skoro utopila levou botu mi to už bylo fuk! Bláto, nebláto, hurá kupředu!
22. Etapa – Velká nad Veličkou – Lučina – David
Bude pršet nebo nebude? Zatím neprší. Snad to vydrží. Přebírám od Aleny a běžím z vesničky pryč do polí. Cesta vede do Malé Vrbky přes Velkou Vrbku. Je to vlastně úplně jedno. Je tma, nic nevidím. Běžím po asfaltce z mírného kopečka. Všude klid. Z noci jsem měl trochu obavy, ale je to paráda. Uvidíme co bude dál. Je čerstvě po dešti a trochu se děsím těch polňaček co mě čekají. Cesta z kopce se obrací do kopce. Táhlé stoupání nezakryje ani noc. Po chvíli se běh mění v indiánský běh. Běží, jdu, běžím, jdu. Nahoře vbíhám na pole. Bláto nikde. Paráda. Vbíhám do lesa, cesta fajná a do cíle zbývá kilometr. Bude kolem páté ranní a já si říkám jaká to škoda, že už to končí. Poslední desítky metrů sprintuji a předávám Adamovi.
23. Etapa – Lučina – Sudoměřice – Adam
Stále ještě zpracovávám dojmy ze závodu
24. Etapa – Sudoměřice – Hodonín – Jirka P.
Rovinatý závěr okolo řeky Moravy do města Hodonín… Bohužel, zhruba 4km před cílem ztrácím značku a tragicky “kufruju”(bloudím), následně propadám šílenství a beznadějně bloudím po Hodoníně. Naštěstí nalézám záchranu v jednom ochotném rybáři (díky šohaju!!!), který díky své moderní technologii (ano, kterou já nemám…)nalézá místo předávky…sečteno podtrženo, akce se mi líbila, až na ten Hodonínský orienťák.
25. Etapa – Hodonín – Týnec – Valda
14,2 km totálně po rovině podél řeky Moravy a znovu podél CZ-SK hranice
Etapa končila ve vesnici, která je domovem mého kolegy z práce – čekal jsem tedy aspoň jednoho fanouška v cíli 🙂 …nakonec se nekonalo, ale k tomu se ještě vrátím…
Borci našeho týmu v noci stáhli další desítky minut a nakonec jsem odstartoval cca o 3 hod dříve, než bylo v předpokládaném plánu. Co tomu předcházelo….?? V noci jsem si sice lehnul, se snahou usnout, ale když člověk leží s dalšími cca 40 lidmi v sále obecního domu, kde furt někdo přichází – lehá, někdo vstává a odchází ke své etapě…spánek to nebyl, když jsem na chvíli nad ránem konečně zabral, přišel mě probudit Jirka, že se musíme přesunout do Hodonína k další etapě, čekala nás necelá hodina jízdy autem, spolu s Marinem a Jirkou B. Nakonec se ukázalo, že spěcháme zbytečně, Jirka ve své etapě zabloudil a přiběhl s cca 20 min navíc proti předpokladu, nevadí, to se může přihodit komukoli… Nevadí, dám do toho vše, něco zkusím zase získat. Lehce prší, žádná hrůza proti tomu, co potkalo kolegy v nočních etapách. První kilometry jsem ukrojil v tempu kol 4:15, říkám si to neudržíš, projeví se únava a spánkový deficit, ale druhé já říká, mysli pozitivně, není se na co šetřit, čeká tě poslední desítka, udržíš tempo pod 4:30 min/km, třeba ještě pořád bojujeme o placku. Přesně v půlce, na 7 km předbíhám jediného běžce, kterého v této etapě potkávám. Etapa byla sice v hezkém prostředí mimo vesnice, ale dlouhé roviny byly nekonečné a byla to trochu nuda, motivace byla doběhnout a mít vše za sebou. V cíli docela euforie, “nevyhnil” jsem…:-) čas 1:02:40 v tempu 4:27 min/km. Ukázalo se nakonec, že mě pracovní kolega trochu podcenil (stejně jako náš kapitán ve fahrplanu, který jinak tak pečlivě a až na tuto drobnost bezchybně připravil, díky Davide), byl jsem v Týnci moc rychle, a kolega dojel cca 10 min po mém doběhu. Shrnutí, a trochu pochválení se po duši…bo nikdo jiný to nezrobí 🙂
Většinu z nás zajímalo, jak jsme si vedli ve svých etapách v porovnání s ostatními štafetami. Porovnávali jsme se s 51 konkurenčními štafetami.
Pro mě osobně největší překvapení, že i “před důchodem” na tom nejsem zase tak zle a můžu konkurovat nejlepším amatérům 🙂
26. Etapa – Týnec – Lanžhot – Martin
Poslední etapa byla z Týnce do Lanžhota a relativně nejlehčí. Nastala, ale nepříjemnost, kterou jsem nečekal v polovině závodu mi ztuhly svaly a na levém chodidle vytvořil puchýř. Poslední kilometry byly pro mě utrpením. Jenom díky Davidovi jsem doběhl do cíle pomalým klusem a nepřešel jsem do chůze. Zařekl jsem se ,že etapový závod už nikdy nepoběžím. Ale jak se říká nikdy neříkej nikdy.
27. Etapa – Lanžhot – Břeclav – Jirka B.
Bylo to utrpení po proležené noci na dřevěné podlaze a včerejších cca 20km to byl boj se rozhýbat. Sice už nepršelo a občas kouknul Oskar zpoza mraků, ale asi když mě viděl radši zase zalezl. Byl to boj ani ne s hlavou- ta chtěla tahat a nepokazit čas, ale … a k tomu parno mezi lány promočené kukuřice. Díky Dejvovi, že se mnou běžel celý úsek a jeho psychologické podpoře typu :”kuwa makej já to dělám pro radost, ale ty musíš” jsem pálil. Cca 1km před cílem nás dojel Mirďa na kole a zase to šlo. Dle mého pohledu jsem to na předávku pálil co to šlo.
28. Etapa – Břeclav – Valtice – Radek R.
Rovina v lese, ještě že bylo po dešti, místy to klouzalo, nešel mi odraz, kaluže, aspoň nějaké zpestření…ještě že jel kámo Mirďa, dělal mi tempo a hlídal cestu, paráda….ale měl jsem peklo v hlavě a to mě hnalo neuvěřitelně vpřed…. Jediné co se mi v této etapě honilo hlavou : POSLEDNÍ ŠANCE UĚLAT MAXIMUM PRO TÝM, POSLEDNÍ MOŽNOST BÝT LEPŠÍ NEŽ SOUPEŘ….TOTO JE MÉ POSLEDNÍ KOLO, VÍCE JICH V TOMTO ZÁVODĚ NEBUDE…
Teď běžím já, ale cítím energii všech, etapu jsem dobíhal s úžasným pocitem….Děkuji všem, děkuji že jsem mohl být součástí týmu a mohl přispět ke konečnému umístění.
29. Etapa – Valtice – Hlohovec – Luboš
Rybníky Lednicko-valtického areálu. Kaple sv. Huberta, Randez-vous(Dianin chrám), Tři Grácie, Zámeček Belvedere, Rybniční zámeček, Hraniční zámek-krása!!
30. Etapa – Hlohovec – Mikulov – Radek A.
Ta byla moje cílová. Po dvou etapách už byla znát únava ale šel jsem do toho naplno. Měl jsem konečně doprovod Mirďi na kole, který byl velkým přínosem. Asi v polovině jsme se dozvěděli že máme 3 sekundy ztrátu na team před námi, a to byla výzva. Do cíle, kde už mě všichni čekali jsem dobíhal s napětím jestli jsem to dali a bylo to tam.