Nejlepší akce jsou ty neplánované, resp. ty co se neplánují příliš dopředu. Pár dní přes startem poslal Martin Otto, organizátor tohoto 13. ročníku nabídku: “Přihlas alespoň 10 běžců a dostaneš slevu na startovném 50%“. Nabídka nešla odmítnout. Registrujeme 12 běžců BK Ludgeřovice za 2 400 Kč a 20.5.2023 se hlásíme v 8:30 u prezentace.
Slibované teplo a azuro se zatím nekoná. Obloha je zatažené a teplota kolem 11°C. Ideální běžecké počasí. Jaká bude ta dnešní běžecká forma? Sám pobíhám při “tréninku” poslední rok v tempech, které se blíží spíše 6 min/km než k 5 min/km. No a u běhu to moc neokecáš. To co není v tréninku při závodě nezískáš… Nemám tedy co ztratit a jdu si to užít.
V devět zazní start a běžíme nejdříve dvě čestné kolečka kolem hřiště a následně zamíříme do CHKO Poodří. První kilák se běží neskutečně lehce. Nechce se mi věřit hodinkám, které odpípnou tempo 4:45 min/km Tak nějak se cítím, když běžím kolem těch šesti. Holt davová atmosféra. Asfalt se postupně mění v bahnitý trail a davová atmosféra se změní v rutinní běh. Pochopil jsem a zvolňuji.
Probíháme kolem ohrady se závodními koňmi. Jde to vidět. Oni to v sobě mají. Čistá radost z pohybu. Běží paralelně s námi běžci. Krásný. Je však zbrzdí brzy ohradník. Už jsme zase sami a kličkujeme v blátě. Trasa závodu bude mít převýšení pouhé 100 m, ale podklad rychlým časům přát nebude. Na dvou místech je třeba prakticky zastavit – poprvé při podběhnutí železniční trati – opatrně ať neuklouzneme až do řeky Bílovky. Podruhé pak při přeskakování popadaných stromů.
S tím vším se počítalo a musím říci, že trasa ubíhá pocitově rychleji než někde na městském půlmaratonu. Někde kolem osmého kilometru se začínáme v protisměru míjet s běžci na desítku. Běží tu i pár našich a povzbuzení přijde vhod.
Pak už jsme na to zase sami. Běžíme po kostrbaté cestičce po zarostlé louce a obíháme jeden rybník za druhým. Postupně se dostávám do míst, kde už to znám z Polaneckého charitativního běhu v roce 2020. Tato každoroční akce se koná na podporu předčasně narozených dětí, které podporuje Nadační fond Kulíšek. V tuto chvíli je pro mě důležitější, že trail se mění zpět v asfalt.
Běh přestává být tak náročným a opět můžu šoupat nohami. Dokonce navýším tempo, které stále držím pod 5 minutami na kilometr. Neskutečný, čekám kdy dojde energie. V Polance přichází jediný kopec, kde doběhnu Martina Řezáče, který nechal doma svoji psí oporu. Chvíli ho táhnu já, pak mě předběhne a potom zase já jeho. Běží se mi stále skvěle. Tedy v rámci možností. Občerstvovačky jsou na trati celkem dvě – první nepotřebuji a u druhé se mě nechce zastavovat. Takže to jdu bez pití a bez gelů – zbytečně by člověk rozhodil “vnitřní balanc”.
Do cíle to je poslední dva kiláky a já už vím, že dnes to bude v tempu pod pět. Mám už teď neskutečnou radost. Lámu si hlavu tím, kde se bere uvnitř ta rychlost, když v běžném dnu se stěží dostanu pod 5:40 min/km. No přece jen včil není pět ráno a neběžím na lačno. Možná i tohle je základ… Kdo ví. V cíli zastavím hodinky na 21,42 km a čase 1:44:12.
V kategorii jsem 13. z 32 – potěší však výsledné tempo 4:52 min./km – to odpovídá po korekci času na půlmaraton 1:42:40 hod. Skvělý. Moc jsem nepochopil proč jsme běželi na úvod dvě kolečka kolem hřiště a tím si navýšili celkovou délku závodu. Vysvětlení přišlo v mailu po závodě – ještě v pátek museli změnit trať závodu. Tomu odpovídali i drobné zmatky se značením a větší zpoždění při vyhlášení.
Na to si počkal náš Radek Artim, který ve věku 50+ obsadil 1. místo absolutně. No a hned za ním doběhl Jarda Bohm – taky už ne úplný mladík. Skvělý kluci!