Kobeřice – Luxusní. Přesně takové bylo počasí, které nás v neděli přivítalo v Kobeřicích na 41. ročníku místní dvacítky. Tak tohle jsem psal přesně před rokem a letos to musím zopakovat. Místní borci prostě vědí nejen jak udělat skvělý závod, ale také jak objednat ideální běžecké počasí.
Kousek po osmé nabírám Radka Artima, v Hlučíně přisedne Alča a razíme do Kobeřic. Závod zde má nemalou tradici, a tak nepřekvapí, že zde kdysi běhali i ti nejlepší. Traťové rekordy tak drží dlouhé roky maratonec Karel David a Alena Peterková. Výkonnostní posun vpřed se zastavil.
Registrace odsýpá svižně, platím třicet a výměnou dostanu startovní číslo a horalku. Z BK Ludgeřovice tady nejsme sami. Po chvíli potkáváme Patrika, Petru a Adama. No loni nás bylo více. Ti co potřebují, se protahují, ti co se protáhnou při prvních kilometrech zatím můžou odpočívat. Před startem nemůže chybět startovní foto a velmi intenzivní projev pana Halfara (na níže uvedené fotce vpravo se stopkama), který opět dokáže, že to tu má pevně v rukách. „Buďte všichni zticha. Běží se po žlutých šipkách. Kdo blbě odbočí, má smůlu. Reklamace nepřijímám. Sportu zdar a hodně štěstí“. Na provokativní dotaz z davu, jestli teda běžet po modré nebo zelené se ještě jednou ozve jeho výkřik „Po žluté“ a pak hned „Start“
Zimní běh startuje
Všichni moc dobře tuší, co nás po startu čeká. Prakticky všichni dorazili směrem od Bolatic. Pokud je zde někdo poprvé, nemohl si v autě nevšimnout dlouhého táhlého kopce. Tak ten bude potřeba vyběhnout. Je třeba si hledat pozitiva. Alespoň nepřepálím tempo. Vybíhám tak ze zadních řad a nikam se neženu. Vlastně ženu, v kopci se ještě udržím Radkovi s Adamem. Tři ohnivé plameny na dresech běží vedle sebe.
Kopce mám rád. Alespoň ty běhatelné. Zde mám šanci utéct ženám (některým) a starším mužům (taky jen některým). První dva kilometry se zlomí na horizontu. Kousek za prvním klesáním čeká (nejen) na své sportovce Otto Seitl a fotí i nás ostatní. Pár metrů dále pak fotí Michael Kašný. Díky za to.
Probíháme kolem hřebčína Albertovec a klesáme do Štěpánkovic. Loni jsem se tady chytl jednoho borce a spolu jsme doběhli až do cíle. Neskutečně mě to táhlo vpřed. Dnes nic. Běžců je dnes jen 79 a je to škoda. Někde kolem pátého kilometru mě předběhne Gabka Klemensová a utíká pryč. Zkouším se jí držet. Z kopečka se vzdaluje, do kopečka jí stahuji.
Kousek za obcí Vrbka jí předbíhám a mizím směrem k Hněvošicím. Celá trase vede střídavě nahoru/dolů a to se mi líbí. Cesta do Hněvošic vede z kopce a pak to povede zase kousek nahoru. Do cíle chybí 4km. V kopci vidím před sebou dva běžce, které doběhnu a taky vidím plápolat bílo-červený dres. Adam.
Poslední kilometry bere výrazně na pohodu. Viděl mě za sebou a dobrých 100m se pro mě vrátil. Běžíme stejným tempem jen ty mé tepy jsou o 30 větší než ty jeho. Určitě mě o pár desítek sekund posunul rychleji do cíle. Tam jsem v čase 1:36:27 a obsadím 57. místo ze 79.
Oproti loňsku jsem si polepšil o 4:30 min., ale oproti 2020 tu bylo zhoršení o 6:30 min. Vlastně to sedí vzhledem k tomu kolik dávám do tréninku. Rok 2021, zejména jeho start, byl velmi ovlivněn bolavou plantární fascií a teprve jsem se rozbíhal po 2 měsíční pauze. Oproti tomu rok 2020 byl asi můj běžecký vrchol. No uvidíme co na to rok 2024…