OLOMOUC – RADÍKOV – Ladermon trail je běžecký závod na 15 resp. 30 km, který se běhá v podhůří Nízkého Jeseníku. V roce 2023 se běžel teprve 4. ročník, ale pověst tohoto závodu určitě předčila i pověst o zbojníkovi Ladermonovi, který kdysi žil v místních lesích. Pár týdnů předem tak kupujeme za BK Ludgeřovice hromadnou registraci pro 12 z nás a těšíme se na to, o čem jsme doposud jen slyšeli.
Z původního počtu 12 nás zůstalo 10, kteří se postavili na start v sobotu 14.10.2023 Na poloviční trať vyběhl Valda Schubert, Alča Kalwarová, Petra Bálková, Luboš Bardaševský a na celých 30km potom kromě mě, Jirka Bystřičan, Adam Galdia, Lenka Beihnauerová, Tom Papaj a Tom Wardenburg.
Ladrmon odstartoval
Společný máme start v 10:00. Počasí nám přeje – bezvětří, sluníčko a teplota kolem 15°C. Na trase mají být 2 občerstvovačky, takže s sebou neberu vůbec nic. Ideální. Je odstartováno a kupředu se pohne 300 běžců, což je kapacita tohoto závodu. Není divu, že i letos bylo vyprodáno. Kdo nekoupí předem, neběží. My si běh dnes užíváme, o to více, že cesta vede z kopečka.
Trasa závodu mě chvílemi připomíná náš Ludgeřovický kros. Cestička úzká, nahoru, dolů, uprostřed lesů a polí. Prostě nádhera. Těžko říci kdo běží 15 a kdo 30, takže všichni drží jednotné tempo. Tedy až na tu špičku, která je už dávno v trapu. Osmý kilometr nás zavede k Hlubočkám. Po pravé straně vidíme bobovou dráhu. Z lesů však nevyběhneme – to až u vesnice Posluchov, kde je první občerstvovačka.
Cola/iont/salám/škvarky/čokoláda – zobnu od každého něco. Energie ráze o pár procent poskočí nahoru. Nebo to bylo možná tím, že se běželo zase z kopce dolů. Ano, tímto je celá trať charakteristická. Furt nahoru nebo dolů a co chvíli nějaká zatáčka. Fajně pestré. Po chvíli se naše cesty rozejdou. Běžci na 15km odbočují doleva a my přesně opačným směrem. Zase do kopce. Nakonec nás bude čekat něco málo přes 1000m výškových.
Fajn jsou i cedule od pořadatelů, které nám říkají, kde vlastně běžíme. Mufloní údolí či místo, kde se zřítila vojenská stíhačka. Postupně se blíží 20. kilometr a tam má začít stoupání na Jedovou horu. Dle výškového profilu to vypadá děsivě, ale realita je přesně opačná. Příjemné stoupání i překvapení na vrcholu. Kelímek s vodou. A dokonce pitnou 🙂
Od teď už to bude jenom z kopce. V Pohořanech nás čeká občerstvovačka číslo 2. Perfektní servis a vše potřebné. Takže s díky odmítám půllitr s pivem od návštěvníka z nedaleké hospody. Vše potřebné mám už v sobě. Tady by se běželo už krásně až do cíle, ale začalo mě tahat pravé tříslo. Jedno zranění se letos mění v druhé, zkouším na to nemyslet a radovat se raději z ubíhajících kilometrů.
To nejlepší má přijít totiž na závěr. Probíhat se bude pevností Fort Radíkov. Čeká nás tunel, který bude nasvícen svíčkami. Cesta k němu je však ještě dlouhá. Otevírají se však krásné výhledy do krajiny, kterou jsme právě proběhli. No a i to pivo a guláš je už na dosah. Do cíle dobíhám nakonec v čase 3:33:43 hod. a obsadím 25. místo z 39 běžců v kategorii.
O poznání lépe doběhla Lenka, která vyhrála svoji kategorii a Valda, který doběhl druhý na poloviční trati. Mě však zajímá akorát sprcha a ta porce guláše s čepovaným Radegastem. Každopádně nádherná trasa a perfektní organizace. Kdo tady ještě nebyl, neváhejte.