Teplice nad Bečvou – Běh v lázních? To bude brnkačka. Jdu do toho. Takto jsem se vnitřně rozhodnul už v průběhu února. Láká mě pozitivní přístup hlavního organizátora Jaromíra Lehockého a také okolní kopce, které důvěrně znám ze svého dětství. V 90. letech byl v těchto místech totiž velmi populární pochod Hranická 25, který organizovali místní skauti. O tom na jaké trati startovat (4/12/25 km) tak bylo vlastně hned rozhodnuto. Registraci však nechávám na poslední chvíli (omlouvám se pořadatelům). O týden dříve jsem vyrazil na Čavisovskou stovku a nevěděl jsem, jestli budu schopen pohybu.
Po páteční průtrži mračen je sobota azurová. Start Hammer Trail runu na 25 km/900m výškových je naplánován na 11:30 hod. Bez problémů parkujeme na vyhrazeném místě a jdeme si do lázní vyzvednout startovní balíček. To už dobíhají běžci na 4 km trati. Atmoséfra je krásně žhavená skvělým moderátorem Markem Vobrem no a my se už nemůžeme dočkat, až vyběhneme.
Na startovní čáře se tísní cca 80 běžců. Hmmmm, to do davu příliš nezapadneme. Hlavní favoriti jsou jasní – ghanská střela Titus Ablorh a Dominik Pastor. Nakonec se smál nejvíce Marek Zaoral, ale to předbíhám téměř o dvě hodiny.
Spolu s Markem, Jaromírem a ostatními běžci odpočítáme poslední sekundy před startem. Chvíli do kopce, potom z kopce a zahnout do ulice Pod bílým kamenem. Začíná stoupání.
Cestičky v lese jsou tak na jednoho běžce a tady ten nižší počet nás všech opravdu oceňuji. Více běžců, více mačkání a zbytečných potenciálních držkopádů. Běží se nahoru, dolů pro krásném trailu ve kterém chybí rovinky. Seběhneme k Pískáči, abychom mohli zase vyběhnout nahoru a napojit se (alespoň chvíli) na modrou turistickou trasu s názvem Gabrielka. Ta je pojmenovaná po dceři skladatele Bedřicha Smetany, který pár let žil v nedalekých Hranicích.
Až na Rybáře to je nádherný běh po vrstevnici. Startovní pole je roztrhané a běžím sám. Přichází další stoupání. Do kopce a přímo. Funím, ale mám co jsem chtěl. K občerstvovačce na 9km to nějak vydržím. Dávám kofolu s melounem, což se ukázalo později jako ne úplně ideální kombinace.
Trasa mě postupně zavede zpět k řece v krásném seběhu. Už zase jsem plný síly, tempo začíná být běžecké a já si vychutnávám asi dva kilometry po asfaltové cyklostezce. Odbočka na žlutou doprava je jasný signál. Přijde stoupání. Opět direct. Přímo do kopce. Tělo se potí tak, že už to více nejde. Potí se i brýle. Kopce mě většinou jdou, ale tady musím i na pár sekund úplně zastavit. “Kurva, to není možné“… říkám si nahlas. “Ale je“, ozve se zpoza pařezu. Fotograf… Tak nějak bych měl popoběhnout, ať mám pěknou fotku, ale jsem rád že žiju.
Nahoře proběhne mobilizace sil a pár relativně rovinek k tomu. Na 19. km bude opět občerstvení, kde udělám opět tu chybu – kofola s melounem. Žaludku se to přestává líbit. Do cíle chybí šest kilometrů. Trasa kolem Valšovických jezírek a přes Mariánské údolí. V podstatě skoro už jen z kopce. Přesto párkrát přejdu do chůze. Jsem úplně vyšťavený.
Běžím, bo utrpení bude kratší než při chůzi. Jeskyně. Tu to znám. Už jen kousek. Prý nás v závěru čekají nějaké schody do nebe. Nemám rád PR názvy. V lázních pro důchodce – co by mohlo být asi za schody… Byl to hnus. To nešlo vyjít, natož vyběhnout. A nahoře týpek co to škodolibě natáčel na kameru. Těch sprostých slov. Od všech…. To musel asi hodně mazat. A teď už fakt jen z kopce. Dobíhám do cíle a mám toho opravdu dost. A další kofola tomu fakt nepomůže.
Potřebuji sprchu a rychle se zchladit. Naštěstí je k dispozici. Máme možnost využít jeden lázeňský pokoj. Sedám si na nemocniční lůžko a vyslékám zpocené hadry. Připadám si jako regulérní pacient. Po chvíli se na pokoji potkáváme s Mílou Noskem a Patrikem Pastorem. Ostravská buňka… Sprcha žaludku ani tělu příliš nepomohla. Pomohlo až pivo. Hořčina je lék.
Zhodnocení závodu Lázeňský běh
První ročník a opravdu skvělá organizace. Vše klapalo tak jak mělo a na úrovni za kterou by se nemusely stydět ani dlouho zaběhnuté závody. Celá běžecká akce byla jako součást otevření lázeňské sezóny a to bylo obrovské plus. Spousta diváků, stánků i doprovodného programu (např. vystoupení kapely Hradišťan). Jde poznat, že v závodu bylo “utopeno” spoustu peněz, které nemohlo zaplatit samotné startovné. O důvod více si vážit pořadatelů, že něco takového uspořádali. Příští ročník bude jako ten první vyprodán. Doporučuji sledovat a zajistit si co nejdříve místo ve startovce roku 2025. Bude to opět velké.