Bolatice – Nejednou jsem slyšel, že Bolatická 20 je jeden z nejpěknějších běžeckých závodů na Prajzské. V neděli tak nebylo o čem pochybovat. Musel jsem vyrazit se o tom přesvědčit sám. Sám jsem vlastně úplně nebyl. A o to to bylo veselejší.
Tradiční sraz na hřišti TJ v Ludgeřovicích se nekonal. Před osmou nabírám Radka A., minutu na to přiskočí Luboš a v Petřkovicích nabereme Lucku s dcerou. To, že je oktávka fafukovací jako polský fiatek, dokáže Alča, která jako šestá přiskočí v Hlučíně. Holt štíhlá běžecká těla dělají divy. Do Bolatic to už není daleko, takže než se nadějeme, jsme tam. Kousek před parkovištěm na nás mává Patrik s Gabkou, ať parkujeme tam kde jsme no a po chvíli se objeví i Adam a Filip.
Registrace běží plynule, akorát Luboš místo startovního čísla bere točeného Mustanga. Neopatrný pohyb v kuchyni mu rozhodil koleno. Nepomohlo ani to, že se opravdu těšil. Vzal místo sebe ale náhradu. Lucka si tak dnes zaběhne svojí první desítku. Holt, mládí vpřed. Do startu zbývá pár minut, takže okamžik na předzávodní foto. To nesmí chybět.
Bolatická 20 startuje
Ta lepší část je za námi a včil už počkat na devátou a vyběhnout společně s davem. Celkem je nás na startu méně, než to vypadá. Na dvacítku tu je 79 běžců, na desítku 27 a na trojku 9. Vybíháme společně. Cesta vede do kopce, což je fajn. Nepřepálím tempo, ale i tak po kilometru dýchám jako poslední kilák před cílem. Horizont kopce byl dostižen. Tady se odbočuje na závodu Kobeřická dvacítka doleva na Albertovec. Dnes to je ale jiný závod, takže zahýbáme doprava. Do lesa.
Sluníčko svítí, jsou příjemné 4°C, vítr nám nefouká, takže běžecká pohoda. Tak nějak tuším v lese bahno, protože konečně před pár dny zapršelo. Tuším správně. Není to žádná hrůza, spíše příjemné zpestření (tedy zpoza počítače a s odstupem času). Hned na čtvrtém kilometru se totiž natáhnu na všechny čtyři. Nemůže za to bahno, ale bludný kořen a můj “úsporný” systém běhu. Nohy zvedám minimálně a nerovnost byla prostě znát. Oklepu ruky od bahna a běžím dál. Cesta se příjemně vlní lesíkem a míříme do Bělé.
Jak to vypadá za mnou netuším, ale přede mnou vidím dobrých sto metrů skupinku čtyř běžců a naší Gabču. Z kopce mě utíkají, do kopce je dobíhám a na rovinkách si ode mě udržují odstup. Za boha je nemůžu doběhnout, a to mě štve. V Bělé se napojíme na asfalt a já přidávám. Tempo se drží kolem 4:50 min/km, tj. o dost více než kdy běhám. Ani tohle nepomohlo. Gabča nejen, že neodpadla, ale všechny chlapy předběhla a táhne celou skupinku. Hodinky ukazují desátý kilometr a já předbíhám dva o dost starší běžce. Nechápu, že jsem potřeboval deset kiláků k tomu, abych je doběhnul. Chuť běžet se postupně snižuje. Na pstruží farmě čeká občerstvovačka. Vodu s díky odmítám, počkám si na pivo. Navíc ta skupinka přede mnou stále nezpomalila. Takže já taky nemůžu.
Kopec. Konečně. Změna. Začínám se přibližovat ke Gabce, která začíná zpomalovat. Nebo chlapi z její skupiny začali zrychlovat? Tak či tak ji v kopci konečně předběhnu a chvíli po ní ještě jednu holčinu. Bilance nic moc – posledních deset kilometrů a dva “důchodci” a dvě ženské… Už chci být v cíli, a tak nějak tuším, že se mu přibližuji. Probíháme kolem Borové, když před sebou vidím konečně mladíka v mém středním věku. Mám konečně svůj cíl a v mírném kopečku ho doběhnu. Prý působí demotivačně, když se mu co nejrychleji vzdálím. Takže předbíhám rychlostí 4:50 min./km a tohle tempo držím další dva a půl kiláku do cíle. Vidím v tam dáli před sebou Adama. Běží zlehka a jen si tak kluše. Chci ho doběhnout. Cestou ještě přijde povzbuzení od Valdy, který se přijel podívat a troubí na celou dědinu. Já ho poznal, ale Gabka si říkala, který kokot to troubí 🙂
Adama dobíhám a předbíhám. No OK, asi mě nechal, protože on dnes nezávodí, takže do cíle dobíhám v pohodě, ale vyřízen. Sedám a pět minut popadám dech. Jarní alergie v kombinaci s mírným nachlazením není ideální kombinací. Nakonec se dech i tep stabilizují na příjemnějších hodnotách a já můžu vpadnout do sprchy. Hodinky vypínám na čase 1:35:56 hod. Na dvacku by to bylo krásné, akorát ono to bylo 18,5km a 300m výškových k tomu. Celkově chytnu 42. místo no a v kategorii to je ještě horší, takže to tu psát nebudu 🙂
Co za zmínku ale stojí je Filipovo skvělé druhé místo v kategorii (celkově osmý) a Patrikovo desáté místo celkově. V ženách se Gabka umístila na krásném druhém místě. Nezklamal a spíše dost překvapil Radek A., který se opět dostává do super formy no a Lucka, která si v terénu a v převýšení zaběhla krásný čas 53:30 min.
