Vidor, Itálie – Už jen samotný název tohoto běžeckého závodu, který odkazuje na věhlasné šumivé víno, vzbuzuje zájem. Co teprve popis. „Jediný závod na světě, který vede přes vinice zapsané v UNESCO, ale také přes různá vinařství, výrobní haly, vinné sklepy a třeba i kravín. To vše bude po trase okořeněno nejednou ochutnávkou prosecca včetně ochutnávky místních specialit“ No řeknu Vám, netrvalo dlouho a 16 běžců z naší party BK Ludgeřovice mělo zakoupeno startovné.
Podobně jako oblast Champagne dává název šampaňskému, je i Prosecco charakteristické svou oblastí, ve které se pěstuje. Více než 95 % vinic Prosecca se nachází v italské provincii Treviso, regionu Conegliano – Valdobbiadene. A právě zde se koná „náš“ Prosecco Running Festival. Ten zahrnuje kromě maratonské distance 42,195 km i půlmaraton, a také desítku.
Cesta do Itálie zabere necelých devět hodin. Vyjíždíme na čtyři skupiny, z nichž ta poslední pojede přes noc z pátku na sobotu. Řidič trpí, ale ostatním je za odměnu probuzení v Benátkách. Ty leží asi hodinu od místa závodu a byla by škoda je trochu neprozkoumat. Nádherné počasí přeje procházkám přes bezpočet mostů. Odvážíme si spoustu fotografií a někteří i posrané rukávy od všude přítomných holubů. Tím smůla končí a včil už to bude jenom lepší.
To první skupina se vyspala do růžova a sobotní dopoledne tráví v městečku Vidor, kde je zázemí závodu. Startovní čísla máme vyzvednuta, a tak vyrážíme do malého vinařství Dariva, kde je pro běžce nachystána degustace, jak jinak než prosecca. Čekáme decku do plastového kelímku. Místo toho vytahuje Marco z krabice novou sadu skleniček a pro nás sedm přináší 4 láhve vína s popisem. Vše prý máme vypít. Aby nám chutnalo, donese i nějaké tyčky na zakousnutí.
Slunce svítí, obloha modrá a všude kolem nás jsou jen a jen vinice. Tady by chutnal i Ostravský kahan. Drhnoucí komunikaci v anglicko-italském dialektu zlepšuje množství vypitých lahví a výrazně ulehčuje Tatratea 52 %, které pro změnu my nabízíme našim hostitelům. Uznale kývou hlavou a fotí etiketu láhve. Zážitky si chceme odvést domů, a tak nakupujeme po kartónech dobré víno nejen pro sebe, ale i pro kamarády co zůstali tentokrát doma. Tak tak se to vejde do auta. Příště musíme vzít vozík. Po ochutnávce vyrážíme na procházku po vinicích. Fakt je tady krásně a hladina alkoholu v tom nehraje žádnou roli. Potkáváme se s benátskou skupinou, vyprávíme zážitky no a kde jinde než zpět u našich vinařů. Opět proběhne celá degustace včetně ochutnávky salámů a sýrů.
Neděle, 1.12.2024, den D. Start maratonu je v 8:30 hod. Přestože další závody startují až za hodinu a půl, setkáváme se kompletní skupina na startu. Ten probíhá z dalšího vinařství. Na dvoře hoří ohně, grilují se desítky kuřat a podává se teplý čaj, který přijde vhod. Dnes nás čeká opět modré nebe bez mráčku, ale teplota takto z rána se pohybuje mírně na nulou. Za zvuků AC/DC odstartuje pět z nás na nejdelší závod dnešního dne.
Lenka Beinhauerová a Tomáš Papaj to pojmou závodně, já s Jardou Böhmem a Jirkou Bystřičanem do toho jdeme s větší rozvahou. Celá trať byla naprosto neskutečná. Nebyl jiný závod, kde bych se doslova těšil na další kilometr. Co zase organizátoři přichystají? Kudy povedou trať? Co si připraví majitelé jednotlivých vinařství? Trasa závodu byla vedena přes vinice, ale také přes různé domy v různých vinařstvích. Nevyhnuli jsme se výrobním halám, sklepům, kravínům a ani dvanácti občerstvovačkám. Už od té první se nalévalo místní prosecco. To nám dávalo odvahu do dalších kilometrů. K tomu místí salámy, sýry, pomazánky, grilované dobroty, … no prostě chvílemi jsme zapomněli, že jsme na běžeckém závodě.
Zhruba na 20. kilometru jsme se napojili na půlmaratonskou trasu. A to zrovna ve chvíli, kdy křižovatkou probíhali Barča Böhmová a Katka Fojtů. Chtít tohle naplánovat, tak to nevyjde. O pár stovek metrů dál se k nám navíc přidává Petra Bálková a Alena Kalwarová, které vyběhly ze sklepa z další ochutnávačky. Tohle není možný. Po dvou kilometrech tu je další vinařství, kde se potkáváme s Věrkou Kudelovou a na další i s Terkou Lasákovou. Po chvíli dobíhá i Natka Pěntková. A to se nejedná o žádný malý závod.
Dnes nás běží téměř 3 000 běžců. Mě s Jardou zbývá do cíle dobrých 12 kilometrů, když v protisměru potkáme Tomáše Papaje, který běží s Lenkou Beinhauerovou. Ta si nakonec doběhne pro první místo v kategorii. Skvělý výkon a krásná reprezentace Běžeckého klubu Ludgeřovice. I díky nezaměnitelným dresům si nás budou pamatovat i v Itálii. Na půlmaratonské distanci nejlépe zaběhl Jirka Mučka, který v kopcovité krajině plné nástrah (víno a dobré jídlo) zaběhl pod 1:30 hod. Své zastoupení jsme měli i na desítce, kde běželi Kristýna Mučková, David Böhm a Víťa Wykret.
Potkali jsme se všichni v cíli. Spokojeni a plni zážitků. No a kde jinde to oslavit než v našem vinařství Dariva. Tam má probíhat pozávodní fiesta. Od „starých známých“ dostaneme 1,5l láhev prosecca, na kterou se samozřejmě nebudeme jen dívat. Brzy jí pořizujeme i menší sourozence. Po chvíli dostaneme zdarma talíře s pečeným kuřetem a fazolemi, k tomu vejce natvrdo i sýrové prkénko. Dobré jídlo střídáme s dobrým pitím a k tomu všemu nám hraje živá kapela. Před námi plápolá oheň a vinice se začínají červenat zapadajícím sluncem. Shodneme se všichni. Tohle byl jeden z nejpěknějších závodů, které jsme zažili.
Díky moc pořadatelům, vinařům a osvícenému vedení města či kraje, které bez pochyby místní závod výrazně podpořilo. I tohle je totiž jeden ze způsobů, jak podpořit turistický ruch. Nešlo si také nevšimnout velkého množství regulovčíků, převážně v seniorském věku, na každé křižovatce. Nezůstali sedět doma a přišli pomoc. Jednou z odměn jim bylo také poděkování od každého běžce, který probíhal kolem. Slova jako buongiorno, ciao, grazie tu byly běžným standardem. Holt potomci Římské říše na jejichž principech vyrostla moderní evropská civilizace se nezapřou…