Scenic trail. Běžecký trailový závod, který startuje ze švýcarského městečka Tesserete nedaleko jezera Luggano. Nabízí tratě různých distancí (18/31/54/130 km), takže ideální příležitost na klubový výlet. Na ten nakonec vyjedeme v pěti lidech. Naty Kapcalová s Tomem Papajem vyrazí na 130 km/9000 m, já s Jirkou Bystřičanem na 54 km/6800 m a Valda Schubert na 31 km/1800 m. Ten měl výlet jako dárek k narozeninám – takový danajský dar 😊
Odjezd ve čtvrtek v 9:00. Nakonec jedeme autem a čeká nás 12 hodin cesty, která je naštěstí bez kolon. Rakousko, Německo, Rakousko, Švýcarsko a Itálie, kde máme ubytování v městečku Porlezza. To vychází o kus levněji než v nedalekém Švýcarsku. Přijíždíme ve 22 hod. a od domácích dostáváme kromě klíčů od apartmánu i pár piv, víno, kávu a něco sladkého. Ideál. Sedíme do půlnoci a ubíráme ze zásob. Naty s Tomem startují už za 24 hodin a každý hodina spánku bude dobrá. Zbytečně sezení neprotahujeme.
Sobotní ráno je slunečné. Na snídani toho moc nemáme, takže po tom málu, co sníme se rozhodneme vyrazit na nákup. Proviant necháme v autě a jdeme se proběhnout kolem jezera Lago di Piano.
Krásných sedm kilometrů splnilo účel na protažení nohou a pohlazení duše. Dáme sprchu a pokračujeme ve snídani. Plán zbylého dne je jasný. Počkat do osmé večer a vyrazit do švýcarského Tesserete pro startovní čísla. Tom s Naty rovnou zůstanou a odstartují o půlnoci do svého závodu. Díky sněhové nadílce bude zkrácen na 120 km.
Dnes se tedy šetří síly. Odpoledne si zajdeme s Jirkou a Tomem zaplavat do luganského jezera a pak zajdeme na těstoviny do restaurace. Je třeba doplnit sacharidy. Pro jistotu k tomu přidávám i zmrzlinu. Tom se vrací na základnu a přijíždí Valda. Tak jdeme ještě na pizzu a pivo. Den se táhne, ale osmá se blíží. Jedeme pro čísla. Cesta zabere přesně půlhodinu. Parkujeme přímo u sportovní arény, kde je zázemí závodu. Vyzvedneme čísla a o desáté se loučíme s Tomem a Naty. Vůbec jim nezávidíme. Vracíme se zpět na pokoj, chystáme zbytek potřebného na druhý den a chvíli před půlnocí jdeme spát.
Budíček o šesté, rychlá snídaně a před sedmou odjezd. Bez problémů parkujeme v místě závodu a jdeme na start. V 8:00 hod. zazní pomyslný startovní výstřel a cca 250 běžců vyrazí vstříc 54 km a 3 800 m převýšení. No a začínáme jak jinak než z kopce. První kilák kroutíme po městě a pak už vzhůru. A zase vzhůru. Není divu. Na prvních 20. km nás čeká asi 70 % celkového stoupání.
Takže klasika. Trať si rozdělím od občerstvovačky k občerstvovačce. Ta první je na 10. km. Kousek před ní potkávám asi metr od cestičky běžce, jak si vyprazdňuje u zídky svá střeva. Chápu, je třeba si udělat místo na dobroty. Stejnou míru pochopení asi nebudou mít majitelé přilehlého stavení… Alpe Davrosio jde vidět díky bílému stanu už kilometr předem. Kolem se volně pasou koně a krávy a nad nimi se zvedají zelené kopce zahalené do anglické mlhy.
V myšlenkách jsem rázem zpět v Lake District. Dobrovolníci nás před odchodem kontrolují na doplnění 1 litru vody do soft flašek. Čeká nás největší výstup. Když zakloním hlavu, je jasný, kam vyrazíme. Motto della Croce. Krásná vyhlídka s křížem na celé údolí s jezerem Lugano. Kousek za ní na nás čeká první fotograf.
Mlha se valí přes kopce a jsem za to rád. Být azuro, tak asi pojdeme vedrem. Blíží se 14. km, když mě začnou předbíhat ti nejlepší z tratě na 31 km. Startovali o hodinu později…. Pět se jich prožene kousek za sebou a pak je klid. O kilometr dál mě bere další rychlík. Je to borec, který startoval o půlnoci. V nohách má dobrých 10 hodin v horách, a přesto valí podstatně rychleji než já. Pomalu, ale jistě se sunu na Monte Bar (1816 m.n.m.) a kousek pod ní je další občerstvovačka Piandanazzo. Výběr je sice slabší, než jsem čekal, přesto na doplnění energie to stačí. Piju jen ionťáky a zajídám čokoládou a toasty se sýrem. Prostě klasická strava. Dokonce dostanu i hrnek kávy. Krása.
Další oáza klidu bude za 9 km. Čeká mě nejvyšší hora Monte Gazzirola (2116 m.n.m.). Tím budu mít za sebou většinu dnešního stoupání. Před závodem jsem si navíc řekl, že když budu tady, tak už to dám. Potěší mě i časová predikce – mám rezervu dobrých 80 minut na cut-off time na občerstvovačce San Lucio. Teď však ještě ten kopec na nejvyšší vrchol v okolí. Nahoře nechybí další z mnohých dobrovolníků. Má tam celtu proti dešti a povzbuzuje. Dokonce i mě. Vidí můj výraz. Prý už jsem nahoře a teď to půjde z kopce dolů na zmíněnou občerstvovačku. To mě dodá síly a běžím konečně dál.
San Lucio je horská chata s pěkným kostelíkem. U něj je modrý stan a to znamená, další občerstvení. Dobíhám a medik se mě ptá, jestli jsme ok. Jsem. Nezdržuji se a zanedlouho vyrážím opět kupředu. Tak nějak čekám, že budeme klesat, ale opak je pravdou. Převýšení je pouhých 300 m, ale dá mě fest zabrat. Třikrát musím zastavit a pobrat síly. Kdo jde kolem, ptá se, jestli jsem OK. Jsem, ale nemůžu. Nahoře další kříž a já do sebe hážu jednu přesnídávku.
Zasloužím si odměnu. Na 32. km je další občerstvení. Studuji mapu ať vím, co mě čeká. V podstatě ještě 1x Lysá, občerstvení a pak ještě jednou. Myslím na borce, kteří v rámci LHUT zrovna teď bojují na onom kopci.
Už několik kilometrů jdu/běžím v bublině svých běžců. Nejčastěji se vzájemně táhnu s Jarim z Finska, a s Michellem ze Švýcarska. Mluvit moc není třeba. Víme, co ten další cítí. V podstatě táhnou oni mě. Teď bude cca pět kiláků rovina a pak prudce nahoru. Vytahuji asi po třech letech gel a posílám ho do žaludku. Chci, aby zabral před kopcem Monte Boglia (1516 m.n.m.). Ten je plný serpentýn. Opravdu chytám druhý dech a scházím jednoho běžce za druhým. Trhám se oběma klukům a jdu zase sám. Sedí mi to. Nahoře opět kříž, boží výhled a lavička. Sedám si a vypouštím ze sebe úlevné a hlasité „kurva“. Chytil se Standa, který ve mně poznal Čecha. Žije v Holandsku a tady si na víkend jen odskočil. Chvíli povídáme a odpočíváme a pak už zase vzhůru dolů. Čeká nás 42. km a další občerstvení s cut-off časem 11 hod. Držím si patřičnou rezervu, takže se můžu dovolit se trochu zdržet. Potěší vařené brambory se solí. Další gel před dalším kopcem dávat nechci.
Opět narazím na Standu. Pojíme a vzhůru poslednímu kopci vyrážíme společně. Dobrých 500 výškových metrů uteče jako voda. A to se stačilo trochu zakecat. Nahoře se loučíme, Standa má více energie, a tak se prý potkáme v cíli. K tomu už nedošlo, ale další týden se kontaktujeme díky Facebooku. A to prý sociální sítě škodí…
Volám Valdovi, který je už dávno v cíli, že může za hodinu vyrazit do cíle. Poprosil jsem ho o věci na převlečení a vychlazeného Radegasta. Splní oboje, ale na mě je ještě 9 kilometrů. Z kopce. Běžím a je to paráda. Nohy nebolí, únava je přiměřená a čas mám výrazně lepší, než jsem čekal. Zhruba 5 km před cílem se dostáváme k prvním domům. Tam čeká s vodou další dobrovolník. A taky kulhající Švýcar Michelle. Křeče. Zastavuji a dávám mu solné tablety. Přesně takto mě zachránil jeden Ital na OCC. Mám dobrý pocit, že jsem to „splatil“.
Rozbíhám se a po pěti metrech mě píchne v pravém koleni. Fest. Nemůžu udělat ani krok. Hýbu kolenem do všech stran s nadějí, že to přestane. Michelle prochází omluvně kolem a já odmítám odvoz u zmíněného dobrovolníka. Kulhám a kulhá i další borec, který mě došel. Trochu mě těší, že ho bolí kolena dvě. Dostávám se na asfalt a bolest ustoupí, jenže pak přijde další seběh v terénu a já jen sotva můžu jít. Ztratím dobrých 10 minut. Pak bolest odezní. Tak rychle jako přišla. Sama od sebe. Běžím a teď to už nepustím. Na posledních dvou kilometrech předběhnu 7 běžců a s dobrým pocitem protínám cíl v čase pod 11:30 hod.
Hážu do sebe nealko pivo co dostanu v cíli společně s medailí. Chvíli na to přichází vychlazený Radegast 12 a Valda s Tomem, který bohužel odstoupil na 44. km. Jdu se osprchovat a převléct. Akorát na čas. Venku se spustí silný liják. Nezávidím Natce ani Jirkovi, kteří jsou ještě na trase. Natka nakonec dobíhá jako 2. žena celkově a hodinu a půl po ní se ze tmy vynoří i Jirka. Super. Jsme pohromadě.
Únava je už opravdu znát. Nepomáhá ani pořádná porce těstivovin, ani čtyři piva a ani rocková kapela, která hraje na plné koule v malém stanu. Zpět v apartmánu jsme kolem půlnoci. Házíme prádlo do pračky, otvíráme další pivo a kolem jedné se jde spát. Ráno budíček v sedm a 13 hodin cesty před námi. Dojezd domů 22:30 hod. Zítra do práce…