MORÁVKA – je spousta běžeckých závodů, ale těch s příběhem je jen pár. Jedním takovým je Travný trek. Závod již několik let nevede přes vrchol Travný, ale název mu zůstal původní. Proč? Právě proto, že se jedná o zimní závod s příběhem. Termín druhé poloviny prosince není náhodný. Závod je vzpomínkou na 14 popravených místních obyvatel z beskydské obce Morávka. Ti byli odsouzeni stanným soudem v Brně dne 14.12.1944 k trestu smrti za údajnou pomoc partyzánům, kteří se ukrývali právě v okolí hory Travný. Rozsudek byl vykonán v Praze o dva dny později….
Letos tak uplynulo kulatých 80 let od tohoto neštěstí. Tehdy se Vánoce na Morávce neslavili, a tak přišli organizátoři akce s pěknou myšlenkou. U památníku vztyčili vánoční stromek, na který mohli účastníci závodu pověsit mašle či jiní ozdoby.
V sobotu 14.12. přijíždím s Martinem (11 let) v 9:00 do areálu základní školy, kde je start i cíl závodu. Registrujeme se na trať Klasik (13 km a 550 m výškových). Startovné na místě 400 Kč, pro děti polovina. Za stovku ještě kupujeme funkční triko s logem závodu. Kromě naší distance je k dispozici i trať Strong, která má cca 22 km. Před samotným startem se stihneme odfotit v naší klubové startovní bráně, kde se potkáme s Danem a Inge.
V 10:00 se ozve start a necelá stovka běžců či chodců vyrazí kupředu směrem k hrázi místní přehrady. Cíl s Martinem máme jasný, kopce jdeme a zbytek běžíme. První dva kiláky po rovince jsou tak akorát na zahřátí, pak přichází kopce. Vzít si trekové hůlky co vozím „pro jistotu“ v autě byla dobrá volba. Od vyšších poloh se objevuje led a sníh.
Trasa závodu vede po žluté turistické značce směr Velký Lipový. Zhruba na pátém kilometru na nás čeká první občerstvovačka, kde se nezastavujeme a jdeme či tady zase běžíme směr chata Ropička.
Vítr fučí, do toho sem tam popadané stromy a cca 10 cm sněhu pod nohami. Chvílemi to je dřina, hlavně pro Martina. Bojuje však statečně. Za sebou jsme nechali dva jeho vrstevníky a zdá se, že jsme jim utekli.
Kousek od chaty Kotař, kde je další občerstvovačka, nás oba předběhnou. Já si musím na chvíli zastavit a zavázat tkaničku, ale Martin běží dál. Další dva, tři kilometry ho nedoběhnu. Všichni jsou asi 200 m vepředu a mají nižší pud sebezáchovy při seběhu z kopce. Cesta je namrzlá a jsou na ni kameny. Mám o Martina strach. Probudil se v něm závodník a ostatní kluky chce doběhnout. A to se mu podařilo. Dole v Morávce jim utíká o 200m.
Všichni tři toho mají očividně dost. Konečně dobíhám i Martina a čeká nás společný poslední kilometr. Z 12,7 kilometrů to nakonec bylo o kilák více, ale to jsme už na školním atletickém ovále a běžíme čestné kolečko. Dobíháme v čase 1:55 hod. a Martin tak získá 2. místo. Skvělý, neskutečný výkon. Odměnou nám je teplá sprcha a zelňačka ve školní jídelně. Do vyhlášení zbývá hodina, a tak jdeme uvázat stužku na vánoční stromek.
Jak jsem napsal v úvodu, byl to závod s příběhem. Moc díky obci Morávka a Martinovi Foldynovi za organizaci.