V posledních letech jsme si oblíbili běžecké závody ve vinařských oblastech. Mít možnost poznávat krajinu prostřednictvím běhu a vína je prostě skvělé – zvlášť když se tyto dvě činnosti mohou vzájemně prolínat. Nutno připomenout například Prosecco Marathon v Itálii nebo u nás Vinařský maraton či Štafetovou pohádku. Začátkem října 2025 uzrál čas na další „vinařskou“ expedici – tentokrát do rakouského údolí Wachau, jehož jádrem je řeka Dunaj.
Celým údolím se vine nejen Dunaj, ale i vinařská stezka, která je středobodem běžecko-chodecké akce Wachau Trail. Účastníci si zde mohou vybrat z několika tratí – od 10 do 101 km. Všechny mají kromě vinic společný cíl – město Krems (Kremže).
Už v loňském roce jsme poznali, že o tuto akci je velký zájem, proto jsme letos nic neponechali náhodě a včas se registrovali. Drtivá většina z nás zvolila „zlatý střed“ – trasu dlouhou 35 km. Natálie Kapcalová s Tomem Papajem si troufli na 101 km a Kristýna Mučková se přihlásila na 10 km.
Ubytování máme asi dva kilometry od cíle, v pronajatém domě uprostřed vinic – jak jinak – s nádherným výhledem na celé město. Má to jen jednu nevýhodu: osm postelí pro třináct lidí. To jsme úplně nevychytali, takže pět „výherců“ bere spacák a karimatku.
První skupina doráží do Kremsu už v pátek večer – start trasy na 101 km je totiž ve 2:00 ráno. Tom s Naty se tak snaží naspat pár hodin „do zásoby“. Přijíždí i Valda s rodinou, který se ubytovává nedaleko Spitzu, odkud startuje trať na 35 km.
Já mám budíček nastavený na sobotních 3:44. V Ostravě nabírám Jirku, v Klimkovicích Petru s Lenkou a Víťou, a vyrážíme směrem na jih. Už teď začíná takový malý závod – chceme stihnout autobus z Kremsu do Spitzu, který jede v 8:18. Kdyby to nevyšlo, dojedeme autem až na start a zpáteční dopravu z cíle nějak vyřešíme.
Naštěstí to vyšlo! Parkujeme v Kremsu u vlakového nádraží, odkud vyráží autobusová linka 715. Na další zastávce přistupuje druhá část naší výpravy a ve Spitzu se setkáváme s Valdou. Jsme kompletní.
Počasí nám přeje. I když je ráno jen kolem 4 °C, obloha je jasně modrá a slibuje krásný slunečný den. Registrace i samotný start probíhají na místním hradě. Vyzvedáváme startovní čísla, plechové hrnky a praktické čepky – a dumáme, jestli vůbec vyběhnout. Start si totiž může každý zvolit sám: stačí načíst QR kód na čísle a stisknout START. Oficiální start je až v 10:00, takže počkáme. V mezičase potkáváme Natku Kapcalovou, která má za sebou už asi 70 km – a běží jí to parádně.
Před startem samozřejmě nesmí chybět společná fotka. Zájem o ni máme nejen my, ale i organizátoři – naše červeno-bílé dresy prostě nejde přehlédnout. A je to tady! Vybíháme vstříc novým zážitkům. Čeká nás 1 400 m převýšení, takže není divu, že se trasa hned zpočátku láme do kopce. Nevadí – o to krásnější budou výhledy na celé údolí.
První občerstvovačka nás čeká asi na 10. km, v malebném městečku Weißenkirchen in der Wachau. Občerstvení je tu luxusní – klobásky, sýry, buchty, teplý čaj… prostě paráda. Potkávám zde Valdu Schuberta a Davida Böhma. Jirka Mučka s Lenkou Beinhauerovou jsou už někde daleko před námi.
Posilněni dobrým jídlem vybíháme po schodišti a následně úzkými cestičkami zpět do přírody. Po pár kilometrech dobíháme skupinku chodců a běžců, kteří vyrazili na 20 km, a vzniká malý „špunt“. Z běhu přecházím do chůze – a vlastně mi to vůbec nevadí. Už teď cítím, že mi to dnes úplně nesedlo. Valda mizí vpředu, a postupně mě předbíhají Víťa Wykret i David.
Trasa se postupně svažuje zpět k Dunaji, abychom mohli začít stoupat na nejvyšší bod závodu. Na konci největšího stoupání, kolem 23. kilometru, nás čeká další občerstvovačka. Někde v kopci potkávám sedícího Davida – zradilo ho koleno. Prý bude v pohodě, že počká na taťku Jardu, který mi je v patách. Setkáváme se nakonec právě na občerstvovačce Kreuzung Fesslhütte. Mají tu výbornou polévku, hnusný ionťák a poslední deci koly.
Pohledem do mapy s Jardou zjišťujeme, že to nejhorší stoupání máme za sebou. Dalších osm kilometrů běžíme spolu – protože ve dvou to prostě líp utíká. Dnes ale víc utíká Jarda, který se pár kilometrů před cílem utrhne a doběhne první. Já dorážím o pár minut později. Vybitý i dobitý probíhám cílem v čase 5:12 hod.
Radost mi udělá setkání s Michalem Kudrnou – a možná o chlup větší s půllitrem místního piva (sorry, Michale 😄). Obloha už není modrá, ale šedá, fouká a sem tam kape. Je čas vyrazit dál. Na nádraží pro auto to máme naštěstí jen 700 metrů, a odtud dalších osm minut autem na chatu. Největší odměnou dne se tak stává teplá sprcha, pivo a kafe. Pecka.
Dnes vládly opět holky. Natka Kapcalová brala 1. místo na 101 km a Lenka Beinhauerová 2. místo na 35 km. Z kluků dopadl nejlépe Jiří Mučka – 8. místo.
To hlavní ale je, že jsme se do cíle dostali všichni ve zdraví. A mohli to večer společně oslavit. Slavil jsem však jen symbolicky – budíček v 6:00 nepustil. Byla by škoda neproběhnout si ještě okolí Kremže. Takže před snídaní přidávám dalších 7 km a 200 m převýšení.
