Závada – Říká se, že Závada je pouze taková zatáčka u Hlučína. Pokud by tomu tak bylo, nestala by se tato vesnice Obcí roku 2022 Moravskoslezského kraje. Navíc tam mají od roku 2018 běžecký závod (a také pochod) s názvem Závadská 10, který pořádá FC-B7 Tým!!! Podle referencí kamarádů to opravdu stojí za to, takže jsem do Závady vyrazil i já. A nebyl jsem sám.
Pro děti byla v nabídce kilometrová trať + další kratší tratě. To přišlo Martinovi málo, a tak se rozhodl, že si zaběhne svoji první závodní desítku. Dosud tuhle vzdálenost běžel jen 2x – po rovině a v chladnějším počasí. Tady nás čekají kopce a teplota 24°C. Snažím se mu to trochu rozmluvit, ale nedá si říct. Navíc jsme ještě doma zapomněli láhev s pitím…. Naštěstí bude na 6. kilometru občerstvovačka. První plusové body pořadatelů. A nebylo jich málo.
Start závodu je ve 14:00 hod. Většina startujících nechá tradičně vyzvednutí čísel na poslední chvíli. Někteří dokonce i registraci. No omlouvám se pořadatelům… Zvládli to a kousek po 14 hod. a našem úvodním fotu jsme mohli vyběhnout vstříc les.
Trasu jsem předel nezkoumal a prostě jsem se držel těch předemnou. Martina jsem nechal běžet před sebou a co chvíli ho slovně brzdil ať tak nedivočí. Do cíle ještě daleko. Drtivá většina tratě byla v lese, kde byla teplota poměrně snesitelná, horší to bylo s těmi kopečky nahoru dolů. Čím méně měly na prudkosti, tím více na četnosti…
Zkušení hobby běžci šetří síly a přechází chvíli do chůze. Né tak Martin. Vím, že si to dal za nevyřčený cíl, že to prostě celé uběhne. Takže v kopečcích obíhá chodící běžce a ztrácí zbytečně síly. Držím se za ním. Z rána už mám jednu desítku za sebou a jde to v nohách znát.
Říkám mu: “Hlavně si dávej pozor na kořeny“. Netrvá dlouho a ležím na zemi. Nebýt toho zadýchání, tak se směje ještě teď. Co kilometr mají pořadatelé cedulky s kilometrovníky. Vyhlížím ten šestý, kde má být voda/ionťák. Pauzu Martinovi prostě nařizuji. Obrátí do sebe kelímek nějakého roztoku a běžíme dál.
Čeká nás skákání přes padlé stromy. Jeden, dva potěší. Příjemné zpestření. No je jich ještě pár, ale i tak je to fajn. Běžíme už se stejnými běžci před i za námi. Vím, že Martina neskutečně “štve” jedna holčina, která v kopcích jde a pak ho zase předběhne na rovině. Do cíle tři kiláky a já vím, že ji dá. Dal. Poslední dva kilometry zbývají do cíle a pořadatel nám hlásí, že už jen z kopce. No ví, že se za ním nevrátíme po 500m, když zjistíme, že kecal 🙂
Nevadí. V kopích je Martin silný, takže předbíhá asi pět běžců, které jsme doběhli. Zde se běh ukáže být rychlejší než jen chůze. Poslední kilák nabírá na rychlosti a já jsem na svém “závodním” tempu. Zde už to známe. Posledních 300m běžíme sprintem. To už jsme na fotbalovém hřišti. Měkký a rovný podklad a další dva běžci, kteří nic netuší. Dáme i ty. No a dá i mě. Dobíhám těsně za Martinem na 100. místě v čase 58:24 min. (ze 157 běžců).
Je to borec. Dal to. Po zásluze dostává finišerskou medaili – první desítka. V cíli dáme kelímek s vodou a jdeme do červeného stanu. Tam mají pořadatelé nachystány neskutečné dobroty. Raut za který by se nemuseli stydět pomalu ani na svatbě. Vše v ceně startovného (150 Kč předem / 200 Kč na místě a děti zdarma). Komu to nestačí, může si objednat gyros v tortile nebo makrelu. A k tomu výborné pivo z nedalekého Rohova.
Řídím, takže dávám předsnost birellu, který je také v ceně. Podobně jako chutná bageta s kuřecími kousky. Už jsem chválil pořadatele? Sedíme, kecáme s bandou z BK Ludgeřovice a vymýšlíme další plány. Začíná vyhlášení vítězů. Dočká se i Martin. Na stupně vítězů je pozván jako nejmladší účastník (11 let) spolu s tím nejstarším, který byl Erich Rinka (70 let).
Kluci, ať Vám to ještě dlouho běhá !!!
