Dalibor Vácha a spol. – Bude to skoro rok co začala třídenní speciální operace. Zapšklý a mrzutý muž, zmrd a toho času prezident ruSSké federace se rozhodl napadnout suverénní stát na západ od svých hranic. Tedy svých… Vzpomeňme na slova prezidenta Havla z roku 2008: „Já myslím, že po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, má přesto pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují i nepatrní sousedé, které kolem sebe má.“
Válka na Ukrajině
I v tomto století se tak stalo to, co bylo pro mnohé nemyslitelné. V plných barvách vypukla válka. Válka, kterou si pamatovali v Evropě pouze ti nejstarší. A nejen díky sociálním sítím jsme do ní byli vtaženi i my. Vzduchem začaly létat rakety, dělostřelectvo ničilo vše, co stálo v cestě, padaly mosty a sem tam šla na chuj nějaká vojenská loď. Od prvních dnů začali umírat lidé. Vojáci, civilisté, děti. V Evropě začala největší humanitární krize za poslední desetiletí.
Šmejd z ruSSka se však přepočítal. To co prošlo na Krymu bylo v únoru 2022 tvrdě odraženo. Ukrajina ukázala, že se nevzdá. Prezident ukázal, že stojí za svým národem a neuteče. Jaký to kontrast vůči těm našim ubohým zemanům a klausům … Rus se však přepočítal i jinde. Nepočítal (ostatně ani já ne) v tak jednotném postoji Evropy a celého světa vůbec. Nenechali jsme se vydírat a až na pár ostudných výjimek jsme ani neměli potřebu patolízalsky podlézat.
Nevzdáme se, říkají autoři z Twitteru
Skvělý kus práce však odvedli “prostí” lidé na té (zatím) bezpečné straně hranice. Otevřeli, doslova, své domovy a začali pomáhat. Každý tak, jak mohl. Jednou z těchto iniciativ byla i snaha uskupení náhodných literárních autorů, napsat knihu povídek, které by reflektovaly to, co se nyní na Ukrajině děje. Celkem do knihy přispělo šestnáct autorů (Julie Nováková, Jiří Padevět, Dalibor Vácha, Michal Kubal, Pavel Bartáček, Pavel Koudelka, Václav Syruček, Milada Střítezská, Martin Šinkovský, Bohdan Dlouhý, Zbyněk Moravec, Aleš Dvořák, Markéta Kadlecová, Irena Moravcová, Petr Sýkora, Mauser de Vader), kteří se zřekli honoráře z prodeje ve prospěch Ukrajiny.
Proč o tom píši na běžeckém blogu? Protože jednu z povídek do knihy “Nevzdáme se” napsal i Aleš Dvořák. Na uvedeném odkazu najdeš recenze tří populárně-naučných knih, které Aleš napsal. Díky svému odbornému vzdělání v oblasti biochemie a díky radosti z běžeckého utrpení, vznikly skvělé knihy, které musí motivovat i zapřisáhlého nesportovce.
Nejen běh, ale i povídky má Aleš rád. Vždyť tak nějak díky nim začala jeho spisovatelská kariéra. Nepřekvapí tedy, že i povídka v této knize je tak trochu z běžeckého prostředí. Její děj zasadil do Košic, resp. do městské části Kavečany (pozn. Tato dříve samostatná vesnice je pevně spojena s Milanem Furínem – Slovenským Feidippiedesem. Ten byl mimo jiné zakladatelem Malého Kavečianského maratonu, který se zde běhá již přes 32 let).
O čem tedy je ta běžecká povídka? Odborný asistent z pražské univerzity je vyslán na slovensko-ukrajinskou hranici, kde má vyzvednou svého vědeckého kolegu z Ukrajiny. Běžci ví, že běh tříbí myšlenky a dává odpočinout i unavenému tělu. Nepřekvapí tak, že hlavní hrdina se vyrazil v novém prostředí trochu proběhnout. Bylo to právě v okolí Kavečan, kde při běhu narazil na skupinu překupníků s lidmi. Alešova povídka není příliš veselá, byť dobře dopadne. Krásně (lze vůbec tohle slovo v tomto kontextu použít?) ilustruje ty příběhy, které se do “světové historie” nikdy nedostanou. Přesto konkrétní osobě změní nevyhnutelně celý život.
O tomhle píše v úvodu knihy i Michal Kubal. Na rozdíl od Aleše tyto podobné situace zažil na vlastní kůži. Jako reportér byl svědkem mnoha zvěrstev. Viděl globální dopady války na celý národ. Přesto člověka zasáhnou nejvíce ty “malé” osobní příběhy. Povinností nás ostatních je tímto lidem pomoci jak nejlépe budeme umět. A neustupovat agresorovi. Howgh.
Výtěžek z prodeje této knihy je věnován zastupitelskému úřadu Ukrajiny v ČR k nákupu obranného vojenského materiálu.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Ještě před chvílí jsem slyšel kdesi v dálce auta, to už ale minimálně kilometr neplatilo. Běžel jsem stále vpřed, až jsem doběhl na nějakou křižovatku lesních cest. Chtěl jsem se podívat na mapy.cz, ale mobil jsem nechal v autě. Debil! Kdysi jsem četl, že si každý, kdo se ztratí, musí zvolit pravidlo, jímž se bude řídit při orientaci. Nejlepší je být systematický. Tak jsem se rozhodl, že když nebudu vědět, kterým směrem odbočit, zvolím vždy pravou stranu. Jsem pravák. Nic komplikovanějšího v tom nebylo.
Běžel jsem dál, hodinky mi ukazovaly skoro osm kilometrů. Nebylo to moc, ale blížilo se to vzdálenosti, za níž mívám obvykle hlad, když běžím nalačno. Začínalo mi kručet v břiše.
Najednou jsem před sebou spatřil jakýsi opuštěný areál. Na nejmenší domek někdo nasprejoval velkými písmeny slovo Paintball. Nápis byl ale novější barvou přeškrtnutý a pod ním stálo: Mimo provoz, soukromý pozemek.
Za polorozpadlým plotem s otevřenou bránou parkovalo auto, venku pobíhali tři muži, dva z nich na každé straně vozu, zatímco třetí něco křičel směrem na zadní sedačku dodávky.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Argo |
| Rok vydání | 2022 |
| Počet stran | 288 |
| Jazyk | česky |
Anotace:
Z krátké diskuse na Twitteru vznikl nápad složit povídkovou sbírku, jejímž společným jmenovatelem by mohl být strach či smrt a současně hrdinství i naděje. Skupina českých spisovatelek a spisovatelů (Julie Nováková, Jiří Padevět, Dalibor Vácha, Michal Kubal, Pavel Bartáček, Pavel Koudelka, Václav Syruček, Milada Střítezská, Martin Šinkovský, Bohdan Dlouhý, Zbyněk Moravec, Aleš Dvořák, Markéta Kadlecová, Irena Moravcová, Petr Sýkora, Mauser de Vader) se rozhodla tímto způsobem podpořit bojující Ukrajinu, na kterou odkazuje také název celé knihy. Úvodního textu sbírky se zhostil novinář Michal Kubal, osoba skrze své zkušenosti více než povolaná, a následující povídky čtenáře zavedou do různých končin i časů.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
