Jan Venca Francke – “Sněží a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, Venci vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka“. S touhle písničkou (a spoustou dalších) se potloukal Jan alias Venca Francke po kanadském Yukonu, kde byl sám sobě psem. Nebylo to však při toulání se městem nebo při víkendovém výletu do divočiny na čtyřkolce. Vyrazil po svých, a protože mu to jednou nestačilo, vydal se tam hned několikrát. Základní čísla – 160 – 500 – 750. To jsou kilometry. Délky jednotlivých (běžeckých) závodů. Blázen? Dobrodruh? Těžko říct, ale vypadá to na fajn týpka.
Málo věcí se v knize odehrálo tak, jak si Venca naplánoval. Cíle byly pravda vždy jasné, ale cesty k nim vedly po hodně klikatých cestách. Není tak divu, že i severské vábení začalo na opačné straně zeměkoule. V Austrálii. Tam začíná jeho příběh a první velké dobrodružství. Právě kvůli zážitku (a nějaké té úspoře) se rozhodl změnit místo odletu zpět do Evropy. Byl sice v Sydney a měl letenku ze Sydney, ale přišlo mu jako fajn nápad si zkusit dojet na kole do Perthu. Trasu dlouhou 4500km musel zvládnout za 30 dní. Denní průměr 150km se zdálo být jako slušná výzva pro někoho, kdo na kole nenajel více než 100km v jednom zápřahu. Byla to velká jízda.
Po návratu zpět netrvalo dlouho a po kole se mu začalo zase stýskat. Lemto se tak dočteme o výpravě do Laponska na snow-biku. Těžko říci, jestli se právě tam utužila láska ke kolu, ale určitě se objevila láska k severským krajinám. Vyrazil tak do kanadského Squamish, které se mu na dlouhé měsíce stalo druhým domovem. Poprvé byl sám, potom přibyla manželka a jak už to bývá tak i časem dítě. Měl to pestrý.
Sám sobě psem aneb chycen do postroje
A tam se zrodil taky nápad vyzkoušet si závod Yukon Arctic Ultra Šílená záležitost na kterou je možné se vydat na kole, na běžkách nebo se saněmi (bez psů). Venca se rozhodl, že bude sám sobě psem. Volba padla na trasu 160 km. Ostatní známí, které poblbnul, vyrazili na nejkratší maratonskou trať. Stomílovka uprostřed kanadské zimy se zdá jako šílenost. To i přesto, že teploměr ukazuje příjemných -16°C. Slunce svítí, před startem panuje dobrá nálada a nic nebrání tomu opravdu vyběhnout. Pak už to je vše jenom horší. Venca dostává první lekce.
Čůrat se musí rychle a efektivně a nic nesmí zůstat v kalhotech, jinak mráz zakročí. Větší bolest při rozmrzávání prý neexistuje. Puchýře, ztracená čelovka, vlci, problémy se svaly a tělem, které opravdu není zvyklé tahat dlouhé hodiny těžké saně. A ještě jedna velký zkušenost – kilometr na Yukonu se zdaleka neblíží běžnému kilometru u nás.
Život však nebyl jen pohodový. Bylo toho hodně s čím se musel Kosťa vyrovnat. Smrt dcery, rakovina, naštíplá Vše jednou končí, stejně tak tahle cesta. Po návratu domů však Venca cítil, že se musí vrátit a dokončit co ještě nedokončil. A proč nespojit příjemné s užitečným. V létě se oženil a prý ani nemusel přemlouvat manželku, aby kývla na netradiční svatební cestu. Slíbil něco, na co oba nezapomenou. Podařilo se. Venca měl v plánu 750 km s tím, že prvních 160 km dají společně s manželkou.
Rok 2015 byl ale extrémně mrazivý. Teploty spadly k – 50°C, což už je fakt prý zima. Hlavně když se nehýbeš, což v bivaku v noci dost dobře nejde. Naštěstí neztratili žádné části těl a noc přežili. Nikdo ze závodníků si tohle netroufnul. Zdravotní problémy se ale přece jen objevily. Venca musel manželku opustit. Uprostřed divočiny. V mrazu. Ale přece jen na jednom z checkpointu. Zázemí těchto “oáz” však není z pohledu zhýčkaného Evropana žádný luxus. Stan uprostřed přírody s kamínky. Přesto pro závodníky luxus nejvyššího kalibru. Následoval odvoz 3 hodiny na sněžném skútru do opravdové civilizace. A Venca? Ten táhl své sáně dál.
I on se však nevyhnul problémům. Achilovka zlobila více než by měla. A Nejen ta. Nepřízni osudu vzdoroval hodně dlouho, ale udělal rozhodnutí, které se nakonec vyplatilo. Dorazil do cíle na Pelly Crossing a uzavřel za sebou střední etapu závodu na 500 km. Zvládl to za 7 dní, 8 hodin a 39 minut. Z toho bylo cca 22 hodin spánku. Dokonce se zapojil do výzkumu berlínského ústavu pro sledování spánkové deprivace.
Těžko říci co vede lidi k tomu, aby něco takového podstoupili po třetí. Pevná vůle? Návrat do jiného světa? Venca vyrazil i do třetice a opět se vydal na trasu nejdelší. Čekalo ho 750 km. Vydržela achilovka? Nesežral ho vlk? Neudupal los? Neumrzl? Vše bude v knize popsáno do detailu.
Vzhůru na Aljašku
Dva roky uplynuly a vábení severu bylo opět tu. Yukon sousedí s Aljaškou. Venca tak vyměnil Kanadu za USA a vyrazil pokořit Iditarod trail invitational. Královská etapa měří 1700 km, ale jako nováček musel vzít zavděk tou kratší na 560 km. Celý tento závod se koná na počest události z roku 1925, kdy ve vesnici Nome vypukla epidemie záškrtu. Sérum bylo až v dalekém Anchorage. Tehdy vyslali štafetu psích spřežení. Dnes to je pouze na tobě. Venca vyběhl s dalšími 56 sáňoběžci. Jak moc se liší Yukon od Aljašky? Jaké nástrahy čekají zde? Měl na to více než sedm dnů samoty, aby to poznal.
Těžko si vybavíme či představíme to co Venca cestou prožíval. Popsáno to je v knize velice pěkně. Nejsou to vzpomínky pro autora samotného. Ty nejlepší a nejhlubší vzpomínky bude mít v sobě. Píše to pro nás, abychom alespoň trošku mrkli na sever. Sám se nejednou podivuje nad tím, co vše lidské tělo dokáže. A jak mnohdy málo stačí, aby se stav těla tak rapidně změnil. Jak moc si hlava umí hrát s tělem? Nebo to je vše naopak?
Zkušenost v Anglii
Rodinný život se rozjel na plné obrátky a po čase bylo třeba investovat i do jiných věcí. Přesto to Vencu táhlo na sever i v roce 2020. Zamrzlou kanadskou divočinu vyměnil za deštivou Anglii. V zimě se tam totiž běhá 430 km dlouhý Spin race (v roce 2018 jej vyhrál Pavel Paloncý). Místo sněhu polklo Vencu bahno. Pokud uvažuješ o stejné šílenosti, máš o důvod navíc si tohle přečíst. Velké dobrodružství, které je z ČR doslova nadosah.
Kniha je to pěkná a je až hřích ji číst v teple domova. Komu tak nebude stačit psané vyprávění na papíře, může se díky vloženým QR kódům mrknout na spoustu fotografií ze závodů. Ideální nápad od nakladatelství Jota.
Jak píše Venca v závěru knihy, každý má svůj cíl. Je úplně jedno jak je daleký či vysoký. Důležitý je udělat krok kupředu a vyrazit ze své komfortní zóny. Tak ať se to podaří i Tobě.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
“Černá a mrazivá yukonská noc. Teploměr ukazuje -40 °C a klesl by ještě níže, kdyby mu to baňka dovolila. Jsem fyzicky i psychicky na dně. Všude, kam se podívám, jsou stopy vlků. Slyším, jak vyjou, a když omylem zasvítím čelovkou do lesa, vidím spousty svítících očí, které na mě upřeně hledí. Prý útočí jen na slabého jedince. Jenže já jsem jedinec a momentálně sakra zesláblý. K tomuto stavu se přidávají halucinace – nejdříve vizuální. Vidím podivná zvířata, věci a tvary. Pak i sluchové -cinkání tramvaje nebo bzučení včel. Musím rozlišovat, co se děje v mé hlavě a co v reálu. Dnešní noc mám o zábavu postaráno.”
Informace o knize:
| Vydavatelství | Jota |
| Rok vydání | 2021 |
| Počet stran | 232 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Tak popisuje sportovec a dobrodruh Jan Venca Francke jeden z intenzivních momentů na svých cestách za extrémním dobrodružstvím. V knize najdete jeho dosavadní sbírku netradičních a často mrazivých zážitků. Možná, že i vám bude při čtení zima, budou vás bolet nohy a začnete mít halucinace. Ale rozhodně se i zasmějete. Zjistíte, kolik tisíc much je potřeba spolknout k přejetí Austrálie na kole. Jak vypadá líbánková noc ve spacáku na Yukonu v -52 °C. Kolik má na Aljašce minuta hodin či jak bahnitá a mokrá je “královnina páteř”.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
