Zbyněk Vondrák – Už je to pár měsíců, co mě Aleš Dvořák poslal k recenzi jeho prvotinu Z hospody na maraton. V knize popsal uvěřitelný příběh o tom, jak se lze postupně propracovat od ryzlinku k iontovým nápojům na maratonské trati. Příběh o tom, že i bez iontových nápojů lze doběhnout mnohem dál, nám přináší Zbyněk Vondrák. Tip na něj jsem dostal právě od Aleše. Oba kluci pochází z Mělníka. Zřejmě se tam pije a běhá (nebo běhá a pije) podobně jako v Ostravě.
Knižní podtituly mají mnohdy vznešené myšlenky, které mají upoutat čtenářovi pozornost. I této knize se to podařilo: “Vypitá piva a uběhnuté kilometry už mi nikdy nikdo nevezme!” Nezbývá než souhlasit. Otvírám lahváče a pouštím se do čtení.
Polknu hned na druhé straně. Přesně tam, kde jsou osobní statistiky. První místo na Baroko Ultra 100 km (2017), třetí místo na MČR v Ultratrailu, 37. místo na Spartathlonu, půlmaraton za 1:18, maraton za 2:48, stovka za 8:14, 203km za 24 hodin,… Kdo to sakra je ten Vondrák? Pivní lok mě zhořkl zklamáním. S takovými výkony to žádný pijan nebude. Beztak jen potřeboval protlačit sponzora knihy, pivovar Svijany. A kdo ví, jestli se v tom pivu taky i nekoupe.
Dám knize šanci a pouštím se dál do čtení. Další zklamání na sebe nenechá dlouho čekat. Kniha začíná 31.12.2002- to je den, kdy Zbyněk nasedl do běžeckého vlaku. Proč zklamání? Brzy pochopím, že se nejedná o knihu, ale o knižní vydání příspěvků z jeho osobního blogu.
Co příspěvek, to v podstatě nová kapitola. První článek je z 31.12.2016, kde vzpomíná právě na své začátky před čtrnácti lety. Tím posledním pak zápis z 23.12.2019. Mezi uvedené roky se toho vešlo opravdu hodně. Spousta regulérních závodů (Spartathlon, Krakonošova 100, Baroko, PIM, MUM,…), ale i osobních výzev. Knihu jsem si koupil, a tak se přece nenechám odradit. Jdu do toho a běžím (tedy čtu) dál.
Dobře jsem udělal. Zbyněk kromě toho, že umí běhat, umí i velmi slušně psát. Píše s mírnou sebeironií a z běhání nedělá žádnou vědu. Brzy se dočteme, proč je tohle jméno trošku neprávem opomíjené. Má smůlu na své vrstevníky. Radek Brunner, Dan Orálek, Petr Vabroušek či Ondra Velička. Nejednou ho kluci odsunou na čtvrté místo. I tohle však bere s humorem.
To co se v knize nedočteme, jsou různá běžecká moudra. Nenajdeš tréninkový plán ani radu v jakých botách běhat. A to je dobře. Ten týpek mě byl čím dál sympatičtější a já se opravdu těšil na každou další kapitolu. Dokonce jsem pokračoval ve čtení i po přečtení knihy. Kde? Na jeho blogu – ultrapulmaratonec.cz Pozor, nezaměňovat s určitě čistě náhodně podobným ultramaratonec.cz Na tom druhém, který píše již zmíněný Ondra Velička, jsou výkony ještě o kus vyšší, ale množství vypitého piva jde přesně opačným směrem.
Jak už jsem uvedl, Zbyněk dovede brát některé věci s nadhledem a s patřičnou recesí. Nezbylo na něj místo vodiče na PIM s časem pod 3 hod? Nevadí. Oblekl plavky stylu Borat, vyběhl a dal to opět pod tři. Úspěch získal především u žen. A kdo že to jsou ty dvě níže uvedené dámy? Dočteš se v knize na poslední straně.
Pokud si tedy pořád neumíš uspokojivě odpovědět na to, jestli škodí jedno, dvě, tři, čtyři, pět,… piv po doběhnutí, pusť se do této knihy. Dostaneš rozhřešení, či alespoň najdeš řešení. Kdo jiný by mohl fundovaněji odpovědět, než ten co dá desítku a čtyři desítky (piva) k tomu pod 40 minut… Ne, opravdu to o těch vypitých pivech a uběhnutých kilometrech nebyla jenom póza. Je to životní styl člověka, který miluje běh, zlatavý mok a víno z rodinného vinařství Vondrák. Ten člověk má prostě alkohol v krvi (nutno přečíst Ukázku z knihy).
Na závěr však nutno dodat, že kniha nemá být propagací nadměrné konzumace alkoholu. Každý kdo běhá ví, že s kocovinou nebo s opičkou na zádech běhat sice lze, ale výkonnostně tě to nikde neposune. Maximálně vedle do křoví. To hlavní u Zbyňka je opravdu běh a pevná vůle. I díky ní zvládl vylepšit svůj osobák na 24 hodin. V roce 2020 uběhl v Plzni neskutečných 238,56 km*. O tomhle výkonu se v knize již nedočteš. Možná bude druhý díl, ale do té doby mrkni na článek zde.
* – Český rekord v běhu na 24 hodin drží od roku 2019 již zmiňovaný Ondřej Velička se vzdáleností 265,646 km. Světový rekord pak nedostižný řecký vytrvalec Yiannis Kouros 303,31 km.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
11.12.2018
Před dvaceti lety se čeští hokejisté na olympiádě v Naganu snažili získat medaili za každou cenu. Dnes se někteří z nich malinko posunuli a snaží se zlaté medaile za každou cenu prodat. Co se pohybu medailí týče, já jsem naštěstí ještě v první fázi.
Pondělí byl pro mne sváteční den. Oblékl jsem se sice do běžeckého, ale vydal se do Krče ke svému dvacátému odběru krve. Jubileum v praxi znamená i Stříbrnou medaili Prof. MUDr. Jana Janského, po které jsem toužil již několik měsíců. Bohužel v létě jednoho Němce v Chorvatsku štípl komár. A díky této tragické události jsem se rázem ocitl v rizikové skupině, jako kdyby manželka byla HIV pozitivní, děti měly žloutenku typu C a prázdniny jsme trávili v hloubi amazonských pralesů. Dnes je však vše v pořádku. Po úvodních testech mohu v klidu usednout do červeného křesla a přistoupit k aktu darování. Doufám, že dnešní dávku mé sparťanské krve dostane nějaký slávista. Ten bude koukat, až se probudí z narkózy. Při pohledu na ligovou tabulku si bude myslet, že mu jako bonus transplantovali i oči. Z hlubokých úvah mne vytrhne pípání přístroje, jež signalizuje úspěšné dokončení odběru 450 ml krve.
Medaile bez běhu by přeci nebyla pravou medailí, proto mám v plánu oslavit ji dětským ultramaratonem, což znamená běh na vzdálenost 50 km. Chci běžet bez zastavení, proto vše potřebné nesu na zádech v batohu. První kilometr mi pípne na hrázi známého rybníka Labuť, kde mi zvlhne oko při vzpomínce na Iva Domanského. V následujícím táhlém stoupání předběhnu snaživého cyklistu a dobrou náladu úvodu mohu dokumentovat i veršem: Ježíš – také krvácel. Tak běžíš, abys neztrácel.Bohužel za hodinu mne úsměv opustí, zvolňuji a zvažuji, co dál. Trochu se motám, srdce bije v rytmech tance pogo a začínají mne brát křeče, proti nimž jsem vybaven jak šampionka Churaňová na letošním Mistrovství světa. Je znát, že nezbytný pitný režim, na rozdíl od loňského pokusu, trochu šidím.
Po další hodině se za pomoci Vondrákova testu rozhodnu zmonitorovat stav mé mysli. Zkouším si přeříkat vyjmenovaná slova, ale zvládnu jen ty po f (fyzika). Navíc mám před sebou hluboké polabské lesy s temnými mokřady a nerad bych, aby sem na Den lidských práv museli kamarádi chodit zapalovat svíčky. Oproti misionáři, který před časem definitivně zakotvil na ostrově u indického kmene Sentinelců, by to však byla pro ně pořád výhra. S bolestí v srdci se tedy rozhodnu pro neplánované přerušení běhu a načerpání sil v hostinci Na Náměstí v Nehvizdech.
Dám si polévku, pivo, dvě… Když následně vyjdu ven, na žádné nové vyjmenované slovo si sice nevzpomenu, zato vulgarismů mne při rozbíhání napadají desítky. Naštěstí do cíle zbývá jen 15 kilometrů, což už nezní tak hrozně. Začíná pozvolna sněžit, když za Labem vbíhám do zmiňovaných hvozdů. Na proslulé turistické křižovatce se starobylou kapličkou pokynu Vaškovi, který se opět pere s bráchou. Chudák netuší, že měl více cvičit, neb Boleslav zvolil účinnější taktiku boje. O několik desítek minut později zastavuji v cíli v čase 4:23:53. Tělo sic v rozkladu, ale hlavně že jsem doma i s Jánského oceněním.
Vytoužená medaile mne stála něco přes 9 litrů krve. Je otázkou pro historiky s matematickým vzděláním, kolika litry krve byla vykoupena medaile, jež před měsícem od Vladimíra Putina získal Nohavica…
Informace o knize:
| Vydavatelství | Zbyněk Vondrák |
| Rok vydání | 2020 |
| Počet stran | 220 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Zbyněk Vondrák (1975) je český reprezentant v ultramaratonu. Pochází z Mělníka a dnes s manželkou a dvěma dcerami žije v Lysé nad Labem. Pracuje z poloviny jako programátor ve společnosti Ness a z poloviny jako skladník v rodinném Vinařství Vondrák na Mělníku. Ve volném čase se věnuje rodině, pivu, vínu a sběratelství. A když už neví kudy kam, jde se na chvíli proběhnout…
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
