Praha – Náhoda tomu chtěla (fakt), že jsem byl v Praze zrovna v termínu, kdy se v oboře Hvězda konal běžecký závod. A nebyl to závod ledajaký. Běh 17. listopadu, konkrétně 69. ročník. Ten je zároveň akademickým mistrostvím ČR v přespolním běhu. Do akademické doby mě už sice 20 roků přebývá, ale pořád tady je ten otevřený závod pro všechny.
Včerejší déšť se změnil na sníh. Tráva je pokryta sněhem a silnice ledovkou. Konečně zimní atmosféra. Program závodů začíná v 9:25 hod. Nestartuje se totiž hromadně, ale podle kategorií. Ideální příležitost nechat proběhnout i mladšího syna. Ten se staví na startovní čáru v 10:15 hod. Poběží pouze 300 m. Zazní startovní výstřel a Martin jde k zemi. Jako voják dobrý, ale do atletiky se to příliš nehodí. Ztrátu na 300 m příliš dohnat nejde, přesto poslední neskončil. Holt, zkušenost do příště. No a medaile byla pro všechny, takže konec dobrý, všechno dobré.
Běžecký závod děti na 300 m
Hned po doběhnutí jdeme do budovy Gymnázia Nad Alejí a registruji sám sebe na hlavní běh na 9 km, který odstartuje v 13:00 hod. Bude dost času se zajet na hotel převléct a se startovním číslem dorazit až přímo na start. Při registraci se však dozvím, že musím běžet jen 6 km. Věk 43 let mě neúprostně zařadil do kategorie Veterán. Říkám, že se cítím pořád jako mladý synek. Nepomohlo. Takže šest. To problém není, problém je start už ve 13:10 hod. Závod s časem začíná už teď.
Metro, tramvaj, hotel, bus, metro a ve 12:50 hod. jsem u startu. Kluky posadím ho hospody „U Holečků“, kde probíhala registrace dětí. No a já se jdu rozklusat před startem. Tohle nikdy nedělám, ale tady musím. Zima je fakt vlezlá. Na sobě kraťasy a dvě letní trička. Však jsem psal, že náhoda tomu chtěla…
Zaběhnu se podívat na proslulý letohrádek Hvězda (to ještě netuším, že kolem něj 2x budu probíhat) a pak už zpět na start ať nic neprošvihnu. Se mnou startují pouze veteráni nad 40 let a nad 50 let. Vepředu vidím Petra Vabrouška. Vím, že toho se držet opravdu nebudu.
Běh 17. listopadu – veteráni na start
Start. Běží se na dvě tříkilometrová kola. Ranní led a sníh už roztál a pod nohama je slušná břečka. Netušil jsem, po jakém povrchu se poběží, ale po pár desítkách metrů je jasné, že silničky fakt nebyla dobrá volba. A už vůbec ne ty krásně čisté silničky. Bláto, sníh, louže a znovu bláto. Menší kaluže přeskakuji, větší probíhám. Vyhýbat se tomu vzdávám rovnou ze startu. Trasa naštěstí vede téměř po rovině. Zhruba na druhém kilometru nás čeká jeden seběh. Dole čeká fotograf. On ví, že tady budou asi držkopády.
Dávám bacha, nechci dělat radost neznámému člověku. Následuje krátká rovinka a potom kopeček. Tu předbíhám svého druhého běžce, který předběhl mě. Vyběhneme přímo u letohrádku. Jo tu to znám si říkám a odbočuji doprava.
Naštěstí byl běžec charakter a ukázal mě správný směr. Holt ten letohrádek vypadá ze všech stran stejně, že… Probíhám cílem, tedy prvním kolem, a moderátor čte mé jméno David Bíbrlík – uši mám nastražené, nezkomolil to. Stejně tak se zapotil u klubu BK Ludgeřovice. Dal i tohle a bez chyby. Teď už vím, co mě čeká. Před sebou nikoho nevidím a za sebou nikoho neslyším. Tento stav udržím až do cíle. Probíhám v čase 27:02 min. a beru konečné 18. místo.
To jak to dopadlo na špici si můžeš přečíst třeba na webu Český běh – v ženách vyhrála Kristiina Mäki a mezi muži Michal Šmahel.
