BUMBÁLKA – Blázen, je to blázen. Tohle jsem si někdy v zimě říkal o Honza Skura, když jsem ho v podcastu Hodinky 365 slyšel mluvit o chystané akci Beskydský Ultra Trail 2025. S partou z BK Ludgeřovice se podílím na organizaci několika akcí, takže moc dobře vím co všechno tohle obnáší. No a v případě jeho vizí spíše jen tak tuším.
Musíš zařídit spoustu povolení, sehnat reklamní partnery, postavit web, rozjet socky, zajistit zázemí, parkování, doprovodné služby a sehnat dobrovolníky. Nepo
se z neúspěchů a měl odvahu do toho jít i týden před startem H8. Pcháá, bude to propadák…Čas letěl a já zvažoval, jestli to bude stát za to se postavit na start. Rozhodl za mě Běžecký klub Skřipov, kde syn Martin vyhrál v tombole startovné na trať Short (34km). No nemohl jsem plivnout štěstěně do tváře a musel jsem se registrovat 
Říkal jsem propadák? Na startu bylo 900 
– Vyprodáno 
Na parkoviště Hlavatá odkud jezdila kyvadlová doprava přijíždím s předstihem dvou hodin na start. Nepojedu přece busem a vyšlápnu si to po žluté na chatu Třeštík a pak i sjezdovku. Dobré 3km a 200m výškových. Získávám první propocené triko 
Vyzvednu startovní balíček, pozdravím se se spoustou známých tváří a jdu ke startu. Tam už vidím Jirku Petra, Tomáš Štverák, Mara Causidis a ze mě opadává nervozita. Dnes to bedna nebude 
A nervozita opadla asi i u 144 borců, co skončili předemnou 
10:00. Start. Zazněl pomyslný výstřel a běžíme. Počasí luxusní, ale místo výhledů co byly na startu se noříme do lesa. První občerstvení na cca 12. km. Luxusní 
Už tady tak nějak cítím, že to tělo moc netáhne zkouším zázraky a polknu gel od Edgaru, které byly k dispozici. Pekelné tempo pak bylo spíše díky klesání. Dolů a zase nahoru. A opakuj x-krát.
Kilometr 18 byl prokletí. Blbě jsem zahnul a napojil se mezi běžce, kteří byli teprve na 13. A zdaleka jsem nebyl sám. Stálo mě to něco přes kilák, no jiní běželi blbě dál. Tohle by chtělo na příští rok pořešit i pro lidi jako já co mají orientační nesmysl 
Další občerstvení je to z 12.km. Opět luxus a opět zkouším sílu gelu, salámu, škvarkovky, Kofoly, melounu,… Tohke nemůže nevyjít. Trápení a únava pokračuje, ale hodinky co kilák pípnou a to mě žene kupředu.
Cca na 30. km je brutální sešup dolů. Být to v dešti tak tady letí každý druhý. Dnes to bylo každý desátý. Ne nadarmo čekali dole tři záchranáři No a jasně, pak tohle bylo potřeba vyjít zase nahoru. Nadávám na organizátory, na sebe, na počasí, na ty rychlejší než já, na… No prd platný.
To už ale vidím rozhlednu Súkenická a vím, že cíl je blízko. Vybíjím zbytek energie a dobíhám do cíle. Liju do sebe dvě Kofoly, malinovku, pivo a guláš. Balada.
Nezbývá než opravdu smeknout před všemi, kteří se na této akci podíleli. Zvládli to skvěle Díky i všem dobrovolníkům na trati. Bez těchto lidí by to nešlo. Važme si jich. Pokud máš kolem sebe podobnou partu, která závody pořádá, neboj se jim ozvat a nabídnout svoji pomoc. Proč? Protože když můžeš, tak musíš 
Pomůže to dále zkultivovat ten náš běžecký svět. A to za to přece stojí…
