Ako som prekonal sám seba

Štefan Karak – Ako som prekonal sám seba – Někde jsem slyšel, jak lidé říkají (nebo jsem to byl já sám?), že “na tohle” jsem už moc starej… S tím jsem měl začít dříve… Teď už je fakt pozdě… Přesvědčíme sami sebe, že tomu tak opravdu je. No a potom je tady Štefan Karak, který nám ukáže, že opak je pravdou. S běháním totiž začal až ve svých 55 letech. A když už se do toho pustil, tak s pořádným cílem. Dokončit UTMB. Běh kolem masivu Mont Blanc s délkou cca 168km a převýšením 9400m zvládl po pár letech běhání.

Kniha začíná v roce 2011 na startu právě zmíněného závodu. Hraje ‘Conquest of Paradise‘ od Vangelise a Štefan vybíhá kupředu temnou nocí spolu s několikatisícovým davem. Jsou to čtyři roky co běhá a na hrb mu dýchá šedesátka. Člověk by řekl, že to je kombinace, která nemůže vyjít. Tehdy to opravdu nevyšlo. Kousek za polovinou ho nezastavila jeho kondice, ale koleno. Zapsal si první DNF.

Kapitola končí a rodí se druhá. Jsme v roce 1951, kdy se rodí také Štefan. Následující stránky patří dětství a dospívání. Z vojny se vrací s novým koníčkem, který mu ovlivní život. Horolezectví. Spoluzakládá horolezecký oddíl a společně s kamarády se vydává nejen po slovenských horách. Dotáhne to až do reprezentačního výběru. Postupně se blíží rok 1989. Jedna éra končí, druhá začíná. Divoké devadesáté léta odvedou kamarády od horolezectví k budování kapitalismu. Tělo začalo chátrat.

Uběhla jedna dekáda a blížil se přelom tisíciletí. Rok 2000 byl pro Štefana zlomový. Objevily se problémy s páteří. Injekce Mesocainu nepomáhaly a doktoři radili jediné – vysadit sport. Žádné lyže ani kolo. Tělo je potřeba šetřit. Štefan je však technik. Sám tohle několikrát v knize zmiňuje. Co to v praxi znamená? Selský rozum. Někde se dozvěděl, že by problémy s páteří mohlo vyřešit výrazné posílení zádových svalů. No to dává logiku. Prý je na to nejlepší chůze s trekovými holemi. Štefan vyráží po slovenských horách – Fatry, Tatry a v roce 2003 i výstup na Mont Blanc (4 807m). 

Zcela zásadní je však pro Štefana jiná hora. Vtáčnik (1 346m). Ten se doslova stane tělocvičnou v přírodě. Na šesti kilometrech tě čeká převýšení 900m. Kopec se stává posedlostí, kterou dobře zná beskydská Lysá hora (1 324m). Štefan tak vyráží na vrchol jednou, dvakrát i třikrát denně. Postupně nabírá fyzickou kondici a ověřuje si, že zdravotní problémy úplně zmizely. 

V roce 2006 si Štefan vzal na sebe první velkou výzvu. Kolikrát vyjdu na vrchol Vtáčnik za 24 hodin? Za uvedený čas zvládl ujít 120km s převýšením 9000m. Získal první zápis do knihy rekordů. Osudné se mu stalo setkání s kamarádem – kde jinde než na Vtáčniku. Ten jen tak mimoděk prohodil : “Máš skvělou kondici Števo. Vždyť ty by si mohl běhat maratony“. Semínko bylo zaseto. “Je tohle to kam se chci posunout“? ptal se Štefan sám sebe (a manželky). “Ano“. Následujícího roku tak vstoupil na běžeckou scénu.

Objevil pohár slovenských běhů do vrchu. První běh a hned si vysloužil účast na mistrovství světa veteránů. Objevila se nová motivace. S jídlem rostla chuť. Netrvalo dlouho a Štefan se dozvěděl o alpském poháru, který se skládal ze tří horských maratonů ve Švýcarsku. Maraton dosud neběžel, ale proč to nezkusit. Učil se za pochodu. Objevil třeba to, jak vzácná je obyčejná sůl. Vše zvládal a tak se není čemu divit, že cílem se stalo ono UTMB. Začal lov ITRA bodů a v roce 2011 i start již zmíněný v úvodu této recenze.

Neúspěchem se nedal odradit. Věděl, že na tohle má. Pro rok 2012 byl jasný cíl – nasbírat potřebné body tak, aby se hned za rok mohl opět postavit na start UTMB. Během 2,5 měsíců absolvoval tři 100km závody. Jedním ze tří závodu byl i TDS, kde se umístil na druhém místě v kategorii. Neskutečná vzpruha. Body byly a vyšla i registrace. V roce 2013 tak opět slyšel hrát v Chamonix ‘Conquest of Paradise‘. Kniha není pohádkou, ale dopadlo to jako v pohádce. Dobře pro Štefana. UTMB měl za sebou. Tak co dál?

Co třeba 48 hodin a opět výstupy na Vtáčnik? Výsledek? Šestnáct výstupů – 192 km a 14 400 výškových metrů. Opět zápis do knihy rekordů. 

Je možné se ještě někam posunout? Najít si ještě větší výzvu? Náhoda a starý přítel tomu chtěla, aby začal uvažovat o ikonickém Leadville Trail 100, který se běhá v americkém Coloradu. Vzdálenost takřka stejná jako UTMB, ale převýšení má být jen poloviční. Tohle má být ta výzva? Rozdíl hraje zejména nadmořská výška. Město Leadville je s nadmořskou výškou 3100m nejvýše položeným městem v USA. Množství kyslíku je tam pouze 60% toho na co jsme zvyklí u nás. A z této výšky se teprve vybíhá nahoru.

I k této přípravě přistoupil Štefan zodpovědně. Pobyt v hypobarické komoře a pořádná aklimatizace. Napoprvé to však nevyšlo, podobně jako na UTMB. Druhé DNF v životě. Jak zavelel jeho podpůrný tým v den nezdaru: “Máš přesně 364 dní na to se připravit a zkusit to znovu“. I z této zkušenosti se Štefan poučil. Rok poté už stojí na startu v Leadville a ví, že tentokráte to již musí vyjít. Udělal pro to vše. Tentokrát nepadl Štefan, ale Leadville. To co nedokázal třeba Dean Karnazes tak dokázal tento slovenský důchodce v 65 letech. 

Kniha je úžasně napsaná a i když “dokola” popisuje spoustu závodů a zážitku na trati tak nikdy nenudí. Sám autor několikrát zmiňuje, že není žádný talent od přírody. Že si vše pořádně odpracoval. Troufám si tvrdit, že se však nebude jednat o průměrného jedince. Vždyť i v dětství jen tak mimochodem začal hrát házenou a dotáhl to na mistrovství Československa. Podobně se mu dařilo v basketbale, no a horolezectví už byla řeč. I talent bez dřiny a odhodlání je však k ničemu. Zde nezbývá než obdivovat systematickou přípravu s jasným a předem stanoveným cílem. A rovněž fungující rodinu, která mu tohle umožnila.

Knihu jsem dočítal v době dalšího ročníku Barkley marathonu. Pokud bych měl najít alespoň jednu věc, kterou lze autorovi “vytknout”, bylo by to právě to porovnávání se na dálku s finišery této akce. Barkley se běhá od roku 1986 a za celou historii ho dokončilo pouze 14 účastníků. Letos nikdo. Štefan porovnává parametry tratě (kilometry a nastoupané metry) na Barkley vs. při akci 48 hodin na Vtáčniku. Takto to však nefunguje.

Závěr knihy patří radám. Na co nezapomenout před a při závodech a jak přistupovat k tréninku. Opět, pohled technika a selský rozum. Zajímavou částí je i inspirace knihou Chi running. Štefan začal aplikovat poznatky v praxi a tento nový způsob běhu mu třeba přinesl úsporu na Leadville v jednom seběhu z 1:30 hod na pouhých 0:35 hod. 

Letos oslaví Štefan sedmdesátku. Držím mu palce, aby se stále držel jeho hesla: “Ľudia neprestali behať preto, lebo zostarli. Zostarli, lebo prestali behať. Možná ho tak budeš mít šanci potkat na některém ze závodu. Mezi ty jeho nejčastější patří jarní Baba-Kamzík a podzimní Memoriál Jozefa Psotku ve Vysokých Tatrách. 

---

Hodnocení:

---

Ukázka z knihy:

Zdá sa, že to najhoršie mám za sebou. Do cieľa zostá va ešte 62 km, ale času mám viac ako 12 hodín. Túto trasu som po Štarte sem zvládol za 9 hodín. Do cieľa by stačilo udržať rýchlosť 5 km/h, čo zodpovedá rýchlej chôdzi hoci aj s paličkami. Sadám si unaveny na zem a nestačím sa čudovať, čo to so mnou je. Nevládzem ani sedieť. Prevaľujem sa na chrbát. Telo zachvátila náhla zimnica a zuby začínajú nekontrolovane drkotať. Zrejme ich počuť aj dosť ďaleko od miesta, kde ležím.

Všetci okolo mňa sa pokusaju dostať zo mňa mokré veci a prikrývajú ma, aby som sa zohrial. Nepomáha to. Zimnica ani zuby neprestávajÚ svoju pesničku, ťažko lapám po dychu. Telo odovzdalo všetku energiu po viac ako štvorhodinovom besnom behu z Winfieldu a teraz nemá ani na udržanie telesnej teploty. Mozog reaguje po svojom. V tomto stave, keď v tele už nie je ani stopa po energii, je pripravený zachrániť, čo sa dá.

---

Informace o knize:

Vydavatelství	Ikar
Rok vydání	2018
Počet stran	368
Jazyk	Slovensky

---

Anotace:

Štefan Karak (1951) sa narodil v Trenčíne, od jedného roka žije v Zemianskych Kostoľanoch. Absolvoval Elektrotechnickú fakultu Technickej univerzity v Bratislave. Až do dôchodku pracoval ako vývojár a odborník pre riadiacu a informačnú techniku v Elektrárni Nováky. Život zasvätil rodine a športu. Vynikal v hádzanej, basketbale, stolnom tenise, ľahkej atletike. Neskôr ho zaujalo horolezectvo a extrémne behy v horách. Zúčastnil sa na šiestich Majstrovstvách sveta v behu do vrchu, absolvoval mnohé z najuznávanejších ultrabehov na svete. Je držiteľom niekoľkých slovenských rekordov. Za mimoriadne výsledky viackrát získal ocenenie Krištáľový páv.