Phil Hewitt – Upřímně pochybuji o existenci “závislosti na maratonu”. Na lidech je však krásné to, že co kus, to originál. Kdo ví, třeba opravdu existuje. Minimálně se nás bezvěrce o tom pokouší přesvědčil Phil Hewitt ve své prvotině “Běž dál” aneb Vzlety a pády maratonského závisláka.
O čem vlastně je tato knížka? O maratonech. O tom jak se zrodila myšlenka a touha uběhnout si svůj první maraton. A hlavně o tom jaké to je, když je člověk touhle vzdáleností pohlcen.
Phil není profi atletem. Běhá tak jako spousta z nás ve svém volném čase. Závodí sám se sebou a svůj osobák na maratonu má někde kolem 3:20. V knize popisuje své zážitky z maratonů mezi lety 1998 – 2010. Kromě toho v New Yorku jsou ty ostatní v Evropě. Podívat se s ním můžeme třeba do Londýna, Paříže, Amsterodamu, Berlína, Říma, Dublinu nebo na Mallorku. Celkem nás tak provede šestnácti maratony.
Co je na tom tak zvláštního a proč o tom psát knihu? Není to nuda si číst o jednom maratonu za druhým? Těžko říct. Není nuda jen běhat? Proč vlastně lidi běhají? Ptají se ti co neběhají. Proč pořád dokola běhat? A někdy i doslova? Odpověď bude podobná, ať už jde o čtení nebo o běhání.
Kniha tam může působit motivačně na lidi, kteří uvažují o tom si zaběhnout svůj první maraton. Stejně tak to může být zajímavé pro ty, kteří by se rádi do některých měst vydali spolu se svými běžeckými boty. Od posledního maratonu však uběhlo více než 11 let. Příliš praktických informací ze závodu tak v knize nečekej. Z tohoto pohledu může být pro českého čtenáře zajímavější kniha Lenky Kubkové – World marathon majors
Tam, i tam se dočteme o hodně subjektivních pocitech daného běžce. O tom, proč zrovna na tomto závodě to nevyšlo. Bylo moc horko, byla velká zima, problémy se žaludkem, stresy v práci, … Spousta výmluv, které mohou čtenáře iritovat. Známe to však každý. Ruku na srdce, kdo sám sebe někdy neomlouval tím, proč to zrovna “dnes” nevyšlo? Ostatně stačí si poslechnout pozápasové interview s libovolným hokejistou, fotbalistou či s trenérem…
Osobně jsem se do knihy pustil v originále. Když už tedy číst pořád o tomtéž, alespoň si něco zopakuji či přiučím z angličtiny. Nebyla to dobrá volba. Phil vystudoval s červeným diplomem Oxford (moderní jazyky) a tak dodělal i doktorát (francouzské divadlo na počátku 20. století). Jeho slovní zásoba je tak podstatně košatější než u jiných anglicky píšících autorů. Při maratonech jsem tak trpěl s ním.
Dám mu ale ještě šanci. V roce 2019 vydal svoji další knihu “Outrunning the Demons”, kde se pomocí běhání vypořádává se svoji trpkou zkušeností. V roce 2016 byl v JAR pobodán. Zvládl to a už zase běhá maratony. Kdo nevěří, ať mrkne na jeho Twitter.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Jestli chcete rozčílit maratonce, počkejte, až vám začne vyprávět o svém posledním maratonu, a pak se ho naprosto nevinně zeptejte: “A jakou vzdálenost jsi vlastně běžel?” Maraton je maraton a maraton znamená pokaždé přibližně 26,2 míle. Přesněji řečeno 26 mil a 385 yardů. Případně 42,195 km. Ať se vyjádříte v jakýchkoli jednotkách, na celém světě je to pokaždé stejná vzdálenost a v tom spočívá celý vtip i neštěstí.
Dějiny nás učí, že prvním maratoncem – aniž o tom věděl – byl řecký posel Feidipidés, kterého vyslali z bojiště u Maratonu, aby do Atén, vzdálených 26 mil, aby přinesl zprávu, že se právě podařilo porazit Peršany. Ten chudák sám v bitvě u Maratonu bojoval a uběhnout hned poté maraton na něho bylo už opravdu moc. Feidipidés uběhl celou vzdálenost (s největší pravděpodobností bez jakékoli podpory diváků) a vykřikl: “Zvítězili jsme!” Padl na zem a zemřel. První maratonec na světě tak zároveň určil standard pro zřejmě nejhorší myslitelnou oslavu po maratonu.
Ale byl to právě Feidipidés, kdo nakonec definoval akci, která se uskutečnila v rámci prvních moderních olympijských her v roce 1896. Na olympiádě 1908 v Londýně organizátoři přidali posledních 385 yardů, údajně aby bylo kam posadit královskou rodinu a poskytnout jejím členům ničím nerušený výhled. Tak se to alespoň říká. V květnu 1921 Mezinárodní amatérská atletická federace stanovila vzdálenost naprosto přesně: 26 mil a 385 yardů. Od té doby se pro maraton jiná vzdálenost nepoužívá.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Mladá Fronta |
| Rok vydání | 2014 |
| Originální název | Keep on running |
| Překlad | Jiří Balek |
| Počet stran | 220 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Maraton vás zničí, ale současně po jeho absolvování zažijete nepopsatelné pocity. Je to svět, který miluju – svět, který se před vámi otevře, jakmile se oblečete do lycrového dresu, zalepíte si bradavky náplastí a běžíte 42 km ve společnosti třeba i 30 000 zcela neznámých lidí – Phil Hewitt nás v rychlém tempu provádí svými lehce podanými dobrodružstvími na cestě.
Dokončil už více než 20 maratonských běhů, a to za různých podmínek – od úděsného horka až po sníh a led, a v pásmu od Berlína až po New York. Je to příběh obyčejného chlápka, který si vypěstuje závislost na maratonech, a podává svědectví o vzletech i pádech, o motivaci, která vás dovolí pokračovat, i když tělo vypovídá službu, a snaží se zodpovědět základní otázku: proč to děláš? Toto je nádherná, upřímná zpoveď o přeměně maratonského začátečníka v člověka na maratonech závislého. Phil nás seznamuje s léčkami a emocemi, které s námi při prvním maratonu cloumají, a s tím, jak nás běhání umí chytit a nepustit.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
