Běhotoulání
knihy o běhání
Přeskočit na obsah

Jak se učím běhat

David Kuneš – Urputných běžců, kteří nadšeně píší webové blogy o běhání je spousta. Ještě více je potom těch diskutujících a radících na různých internetových fórech. David na to šel z opačné strany. Sepsal knihu o tom jak se učil běhat. Knihu, kterou nám ostatním nabídl zcela zdarma ke stažení. Nehledej tak v knihkupectví, ale na jeho stránkách (odkaz níže).

Jak se učím běhat

Příběh knihy začíná někde na Fiji v roce 2011. Právě tam zažije David příhodu, která (prý) pozměnila jeho pohled na tenhle sport. Po příletu zpět do republiky začal navyšovat naběhané kilometry a neminula ho ani účast na běžeckých závodech. Silniční maraton, horský maraton, ale i maraton v podzemních garážích pod českobudějovickým supermarketem. Měl jasno. Tohle není pro něj. Tedy ty garáže. Jeho místo je v horách.

Píše se rok 2015 a na řadu přichází první opravdový horský běh – španělská La Travesera. Parametry trasy jsou více než uctihodné – 74km a 6560 výškových metrů. Nejedná se o román pro Hollywood, takže tento výběh happy-endem opravdu neskončil. Pro jiné by tohle byla stopka na trvalo. Ne tak pro Davida. Měl chuť jít dál a natrénovat, aby se mu něco podobného již nestalo.

První stovka

Nedal 74km, ale proč se nezkusit přihlásit rovnou na stovku. Má to jistou logiku… Odvaha mu nechyběla, a tak ve stejný rok vyběhl na beskydský Nezmar ultramaraton. Ten pořádal tým kolem Makyho Žušky. Účastníci Peruna určitě znají. Tohle už mělo lepší konec, takže nepřekvapí, že s jídlem roste chuť.

Další zastávkou byl šílený Moravský ultramaraton. Sedm maratonů za sedm dní. Najdou se i tací, kteří si na tohle berou dovolenou. David využil toho, že se něco takového koná jen pár kilometrů od jeho bydliště. A vyrazil. A doběhl. A překvapil (opět) sám sebe.

Etapové běhy

Několika denní zátěž se Davidovi vryla pod kůži. Skvělý pocit z toho, že se na své tělo může spolehnout ho motivoval k víkendovým přeběhům Malé i Velké Fatry či části rakouských Alp. Nastal však čas pro svůj vlastní projekt. Běh z Červenohorského sedla v Jeseníkách přes Orlické hory, Krkonoše, Jizerky až na Klínovec. Tato část je také vyvrcholením uvedené knihy. Co myslíš? Zvládl to?

A co dál?

David běhá a snaží si plnit své touhy. Nejlepší bude, když navštívíš jeho blog EUrunner, kde kromě možnosti stažení této knihy najdeš i video a další články z mnohdy neuvěřitelných příběhů. Pokud tě inspiroval svým příběhem či pokud oceníš knížku, kterou napsal, máš možnost mu tam poděkovat. Pozvi ho na jedno (či více) virtuální pivo. Člověk nikdy neví. Třeba se z virtuálního stane skutečné. I takhle začalo nejedno velké přátelství.

Co říci o knize závěrem?

+

Krátká kniha bez zbytečného balastu okolo. Jde se prostě rovnou běhat. Určitě tam najdeš inspiraci.

Spíše než kniha to na mě působilo jako webový blog v tištěném vydání. Nutno připomenout, že se jedná o eknihu, takže vlastně proč ne. Lepší než zírat do monitoru. Škoda jen, že příběh končí v roce 2018 – určitě by šlo průběžně rozšiřovat a doplňovat o další zážitky.


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Když jsem opustil občerstvovačku ve vesnici Caín de Valdeón, čekala mě další dvoutisícovka. Běželo se, nebo
teď už spíš jenom šlo, příkrým kamenitým srázem, kterým se klikatila cesta. Stoupání zatím nebylo tak náročné, ale blížili jsme se k lezeckým pasážím, které jsem předtím zahlédl zpod kopce. Postupoval jsem v závěsu
za dvěma běžci. Nikoho dalšího nebylo vidět. Teprve, když jsme dorazili k ocelovým jistícím lanům, spatřil
jsem pár dalších závodníků ve stěně nad námi. Nechápal jsem, proč jim to tak dlouho trvá, dokud jsem sám
nezačal stoupat skalní stěnou.

Lezl jsem z naší trojice jako poslední, takže na mě shora padaly spršky kamínků. Přitom jsem musel dávat pozor, aby mi ten, co stoupá nade mnou, nevypíchl hůlkou oko. I mně najednou hůlky zavazely. Držel jsem je v jedné ruce a tou druhou jsem se přidržoval střídavě lana a střídavě vhodných chytů ve skále. Nebylo to moc pohodlné a asi ani bezpečné. Stěna měla na výšku necelých sedm metrů, ale přesto jsme v ní strávili pár minut.

Nakonec jsem se nějak vydrápal na horní plotnu. Spoluběžec přede mnou si začal upravovat batoh, a přitom zřejmě špatně ukročil. Z ničeho nic se zakymácel a začal padat přímo na mně. Jenom instinktivně moje volná ruka vystřelila dopředu. Žďuchnul jsem ho dlaní do zad a on se zase narovnal. Strachy jsem se zpotil, když jsem si představil, co se mohlo stát. Kdybych nic neudělal, asi bychom se oba zřítili ze skály dolů a pravděpodobně bychom se ještě chvíli kutáleli po kamenech, než bychom se zastavili.


Informace o knize:

Vydavatelstvíautor
Rok vydání2021
Počet stran40
JazykČesky

Anotace:

Před deseti lety, v červnu roku 2011, běžel svůj první ultraběh. Přestože to nebyla zrovna nejpříjemnější zkušenost, u dlouhých běhů zůstal a v současnosti jim věnuje každou volnou chvilku. Nejraději má vícedenní horské přeběhy a
etapové běhy. O své zážitky a zkušenosti se dělí na webové stránce eurunner.eu i na sociálních sítích.


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.