Luboš Brabec – Knihu Maraton a jiné pošetilosti od stejného autora považuji za jednu z nejlepších, které jsem o běhání četl. Není tedy divu, že na další kousek od běhajícího novináře Luboše Brabce jsem se opravdu těšil. Jakmile tedy na svém Twitter účtu @lbrabec napsal, že je hotovo a k dispozici, neváhal jsem ani chvíli, koupil e-knihu a pustil se do toho.
Nečetl jsem anotaci, nehledal jsem recenze a nevěděl jsem co mám očekávat. Bál jsem se ale, že očekávám příliš. Po pár stranách bylo jasné, že tato kniha bude trošku jiná. Nejedná se o sbírku úvah či povídek, které na sebe vzájemně nenavazují. Zde je příběh, který vede od “A” do “Z”. Lépe a přesněji řečeno “z Maratonu do cíle maratonu”. Doslova. Z knihy Můj dlouhý běh už víme, že autor se zná a mnohdy dělá doprovod českému ultramaratonci Danu Orálkovi. A právě s ním začíná příběh na prvních stranách knihy.
Deštivé odpoledne v Athénách. Spartathlon, tedy běh na 246 kilometrů z Athén do Sparty, začíná až zítra. Co s načatým odpolednem? Proč nevyrazit třeba do města Marathon? Nejspíše nebude od Athén nijak daleko…. Možná právě zde se zrodila v autorově hlavě ta myšlenka. Uběhnout maraton. Tedy ještě jeden, dobrý, maraton.
Nutno řici, že L. Brabec není žádný začínající hobík. Naběháno má několik desítek tisíc kilometrů. Pokud se nepletu tak osobák na maraton má pár sekund nad tři hodiny. Paroubek by řekl: “No kdo z Vás to má“?
Nic však netrvá věčně. A pro fyzickou zdatnost člověka to platí dvojnásob. Najednou zjistíš, že i když stále makáš naplno, jdou tvoje výkony dolů. Motivace se začne ztrácet, nohy těžknout a hlava stávkovat. Jarní deštík se najednou stane nepřekonatelnou překážkou proč dnes nevyběhnout. Schweinhund tě dostihl. A autora zastavil na několik let.
Knihou tak běží příběh o znovu nalezení té správné cesty k maratonu. Jak opět naskočit do pravidelných tréninků? A půjde to vůbec ještě? Nejedná se však pouze o osobní příběh autora. Mezi řádky narazíme také na spoustu zajímavých informací z běžeckého prostředí. Nevím kam Luboš na tyto informace chodí, ale stojí za to. Jsou příjemným zpestřením. Pro lepší představu, doporučuji mrknout na jeho blog (tam si lze také knihu zakoupit).
Osobně mě velmi sedí autorův styl vyprávění. V čem se s autorem ale neshodnu je pohled na běh. Pro něj cesta není cíl. Cíl je přece měřitelný. Uběhnout vzdálenost x za čas t. Výsledkem rovnice je požadovaná rychlost. A o tu mu jde. Nedivím se, že v přibývajícími roky a klesajícím výkonem je tak stále těžší hledat tu správnou motivaci.
Přesto to dokázal. Nepovedlo se to hned na poprvé. Maratonci se však nevzdávají. Luboš si vyhlídl druhý maraton. V Hamburku. Bohužel těsně před tím, než jsme všichni začali skloňovat jméno covid. Týdny běžely, vir nabíral na intenzitě a začínalo být jasné, že se v Hamburku nepoběží. Další rána do motivace stárnoucího (sorry) běžce. Kniha není pohádkou, ale i tady to dobře dopadne. Poběž s ním a uvidíš.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Pokud byste mě vzbudili uprostřed noci a zeptali se na Newtonovy zákony nebo hlavní město Ugandy, asi bych z paměti nevydoloval odpověď, na niž bych mohl být pyšný. Jestli byste však chtěli znát moje osobní rekordy na desítce, půlmaratonu i maratonu, okamžitě bych je ze sebe vysypal. S přesností na vteřiny. A když byste hodně stáli o další detaily, přidal bych i datum, místo, počasí, model bot. Netvrdím, že to takhle mají všichni běžci. Ale ti, co se nestydí za to, že si na startu zapínají stopky, jsou obvykle důkladnými kronikáři svých sportovních pokroků. Nebo by raději měli být.
Vždyť paměť v souvislosti s osobními rekordy dokonce v roce 2012 zasáhla do předvolebního boje v USA. Jeden z prezidentských kandidátů, republikán Paul Ryan, se v rozhlasovém rozhovoru pochlubil, že i on kdysi běžel maraton, a dal ho těsně pod tři hodiny. To už je zatraceně dobrý výkon, co vám budu povídat. Šťouraví novináři z Runner’s World ovšem v archivech zjistili, že informace tak úplně nesedí a že skutečný čas byl 4:01.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Luboš Brabec |
| Rok vydání | 2020 |
| Počet stran | 200 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Běžci mívají sladké začátky. Jsou napumpováni euforií, žádná překážka není dost vysoká. Jenže po pár letech a tisícovkách kilometrů může váš vnitřní motor začít chladnout, až se úplně zastaví. Znovu ho nahodit není vůbec snadné. Poslední, co v takové chvíli potřebujete slyšet, jsou průpovídky, že věk je jenom číslo a že když člověk opravdu chce, dokáže všechno. Musíte na to jinak.
Naštěstí nikdy nejste sami. Jsou tu kamarádi, kteří vám na trati symbolicky udávají tempo a směr. Jsou tu všichni, kdo od roku 1896 běželi maraton před vámi. I jejich příběhy posilují motivaci.
Úspěšný autor Luboš Brabec se ve své třetí běžecké knize vydává proti proudu času, který tiká na našich stopkách. A snaží se hledat odpovědi na zdánlivě banální otázky. Jak restartovat zpohodlnělé tělo? Za kterými sny má smysl se hnát a za kterými už ne? Jak se mění běžecký svět kolem nás? A jak my? A kudy vlastně vede cílová čára možná posledního maratonu?
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
