Pavel Kolář, Renata Červenková – Sport přináší radost z pohybu a mnohdy také dobrý pocit z dosažených výkonů. Není divu, že ho někteří nazývají “drogou”. Proto, abychom mohli být závislí co nejdéle, potřebujeme jediné. Zdraví. I zde totiž platí, že všeho moc škodí. Někdy ale stačí docela málo a je špatně. To v případě, že to “málo” děláme jinak, než bychom měli. První pomoc v tu chvíli může nabídnout fyzioterapeut. A ten nejznámější u nás o tom napsal knihu Labyrint pohybu.
Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. se zabývá především pohybovou palotogií dětí. Je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Do širšího povědomí se však dostal díky spolupráci s hvězdami českého sportu. Kateřina Neumannová, Ondřej Synek, Jaromír Jágr, Radek Štěpánek, ti a mnozí další prošli doslova jeho rukama. Co stojí za tajemstvím správného doteku?
Kniha je vlastně knižním rozhovorem, který vede novinářka Renata Červenková, která se zabývá publicistikou v oblasti medicíny. Jak sama uvádí, nebude to kniha pro zábavu. Sám to po jejím přečtení můžu potvrdit. Sem tam se v knize objeví známé jména a sem tam se člověk i zasměje. To třeba v případě, když pan Kolář popisuje jeden z okamžiků, kdy se u něj v Motole zotavoval po zápalu plic prezident Havel. Tehdy byl jen o pár pater výše hospitalizovaný také Miloš Forman. Dva kamarádi, kteří se chtěli potkat. Havel na kyslíku, Forman na infuzi. Situace tomu nepřála, ale léčit je potřeba také duši. Pan Kolář tak naložil pana prezidenta na invalidní vozík a vyrazili vzhůru. Jeden měl u sebe kelímky na odběr moči a becherovku, druhý doutník. Léčba začala.
Podstatně větší část knihy se však zabývá vážnější problematikou. Jak doporučuje autorka, je potřeba číst postupně. Mnohá témata totiž na sebe navazují a pro pochopení problematiky (či zvýšení šancí na pochopení), je potřeba postupovat popořadě.
Kniha není pouze odborným textem zaměřeným na fyzioterapii, ale přestavuje nám především Pavla Koláře. Jak už to bývá, i tato kniha je rozdělena do několika kapitol. Ta první “Trojitým saltem vpřed” nám přiblíží dětství/dospívání a cestu k medicíně vůbec. Pavel se od dětství věnoval sportovní gymnastice. Díky anatomickým indispozicím se mu nevyhnula zranění. Chtělo by se říci “bohu díky”. Ta ho nejspíše nasměrovala na profesní dráhu fyzioterapeuta.
Další kapitoly tak plynou přes Zdravý a nesprávný pohybový vývoj, Ideomotorické funkce, Léčbu bolesti, Ochrnutí,… až ke Stresu a Stárnutí a umírání. Fakt to není lehké čtení (a na dovolenou bych si už takovou knihu nevzal). Z vyprávění jde cítit obrovský přehled o dané problematice, ale také pokora k životě jako takovému. Přispívá k tomu určitě katolická víra a boj s vlastní Bechtěrevovou nemocí.
Lidské tělo je neskutečný vynález a jeho fungování považujeme za samozřejmé. Ne vždy tomu tak je. Vzájemných souvislostí je mnoho. I o nich se dočteme. Třeba i o tom, že když nás píchá v rameni tak problém může být ve skutečnosti na druhém konci těla. Název knihy Labyrint pohybu je tak opravdu výstižný. Léčit je potřeba příčinu a ne jen následek. Kniha bude nejspíše povrchní pro odborníky a příliš odborná pro laiky. Patřím do druhé skupiny. Přesto lze knihu doporučit k přečtení.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Jak vlastně vzniká bolest jako taková?
Bolest je v zásadě podmíněna nociceptivními neboli bolestivými informacemi. Ty jsou vedeny do mozku z tkání a prostřednictvím bolesti nám sdělují, že se v nich něco děje – zánět, poranění, nádor. V tomto zjednodušeném vztahu většinou v ordinacích uvažujeme, a když nic nenajdeme, prohlásíme, že si to pacient vymýšlí. Už jsme si ale ukázali, že až tak jednoduché to není.
Bolesti mohou vznikat i nenociceptivně. Existuje třeba bolest neuropatická, která vychází z postižení periferního nebo centrálního nervového systému, ale žádný konkrétní zdroj poškozené tkáně přitom najít nelze. U chronické bolesti se navíc ony dvě složky často kombinují.
Máme také afektivní složku bolesti, “suffering pain”, kterou může vyvolat jakákoli negativní emoce, člověk ji však vnímá stejně, jako by měl bolest tělesnou. Afektivní složka také určuje, zda v nás bolest vyvolává úzkost či strach, nebo ji bereme pozitivně. Třeba jako voják, kterého na frontě zasáhne střela, ale on ví, že díky tomu zranění se aspoň dostane domů. Nebo jako mládenec, co musí podstoupit bolestivý iniciační rituál, který ho ovšem konečně zařadí mezi dospělé.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Vyšehrad |
| Rok vydání | 2018 |
| Počet stran | 272 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
“Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,” tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví.
V rozhovorech s novinářkou Renátou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha “užívat si”… Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
