Běhotoulání
knihy o běhání
Přeskočit na obsah

Najdu odvahu

Lenka Vacvalová – Najdu odvahu? Kdo se nebojí sociálních sítí tak asi nemůže neznat tuto sympatickou Slovenku. Těžko říci jak by „titulovala“ sama sebe. Herečka? Moderátorka? Běžkyně? Po přečtení knihy, bych si tipl označení „Žena, která našla odvahu do života“. Pomohla jí k tomu cesta hrdinů SNP.

kniha Najdu odvahu - Cesta hrdinů SNP

Poprvé jsem se s autorkou „setkal“ prostřednictvím You Tube videí. To první mělo název Juice it run – #7za7 (mrkni níže). Lenka si tehdy dala výzvu vyběhnout 7 vrcholů v Dolomitech za 7 dní. Z toho co jsem viděl mě spadla brada. Co vše je možné zvládnout. A stačí „jediné“. Chtít. „No jo“ řekl jsem si. Herečka. Má tam sebou celý televizní tým, support za kamerou, stan v kempu jen na okrasu. Kdo ví jak to celé je. Z jejích dalších videí i z výsledků různých ultra závodů a osobních projektů jsem pochopil, že to není je pěkná běhající tvář se zmáknutým PR. 

Lenka Vacvalová na cestě SNP
Lenka Vacvalová

Kniha Najdu odvahu má podtitul 770km po trase hrdinů SNP. Tato dálková trasa se táhne z Dukelského průsmyku na SV Slovenska až na Devínský hrad u Bratislavy. Trasu zvládla Lenka za šestnáct dní. Při celkovém převýšení přes 30 km byl její denní výkon 48 km. Mnohdy v počasí, kdy by psa nevyhnal. Cesta je značena červenou turistickou značkou a tato „červená nit“ se táhne celou knihou. 

Nečekej však cestopis ani deníkové zápisky, které by popsali tuto dlouhou cestu. Čekej příběhy. Příběhy, které se dovedou vrýt pod kůži. Času na přemýšlení měla Lenka více než dost. Nebyla však sama. Běh pojala také jako podporu onkologicky nemocných dětí a své „fanoušky“ vyzvala k adoptování jejich kilometrů. Díky GPS trackeru jí mohli sledovat na dálku od počítače nebo se k ní mohli připojit na trati. Mnozí tak udělali. Ne vždy potkali takovou Lenku, kterou znali ze sociálních sítí. Ultra člověka změní, odhalí ho na úplnou dřeň. Povaha člověka se pak mění rychleji než počasí na slovenských horách. I tohoto si Lenka všímá ve své knize. 

Běžecké vybavení Vacvalová
Hlavně nepodcenit přípravu

Nejednou popisuje situaci, kdy by byla na trase nejraději sama, ale přesto běží i s ostatními. Nešlo odmítnout. Lidé už na ni čekali na smluveným místech.   Mnohdy se ukáže, že to bylo správné rozhodnutí společně vyběhnout. Že díky své momentální uzavřenosti k životu by byla ochuzena o mnohé příběhy, které jí tito „neznámí“ odhalili. A tohle dává i do širší paralely k životu samotnému. Mnohdy se bojíme toho vystoupit z komfortní zóny, udělat krok kupředu, odhodit své strachy a najít v sobě odvahu ke změně. Život nám to udělá určitě bohatší.

Díky pohledům do minulosti nám to Lenka ukazuje na svém životě. Na rozhodnutích, které udělala – mnohdy pocitově, ale budoucnost ukázala, že správně. Zmíní se i o svém tři roky starém projektu #7za7 o kterém píši výše. Stan tam opravdu nebyl na okrasu, televizní štáb nebyl za kamerou a její „osobní support“ Honza Poláček ještě chyběl v jejím životě.

Kniha končí doběhnutím na Devínský hrad. Tam už ji čekají ti nejvěrnější a také slovenský kroj, který měla připravený. Speciální chvíli je potřeba zvěčnit speciální událostí. Alespoň tohle ji na srdce klade její mamka, která nemohla chybět.

Na konci SNP - Devín
Na konci cesty SNP

Úplně poslední strany knihy vlastně patří několika běžeckým trasám, které Lenka označuje jako „Traily mého srdce„. Proběhneme se s ní třeba přes Vysoké Tatry, Českosaské Švýcarsko, Svatojánské proudy,…  Pro inspiraci ideální, přesto mě to do koncepce celé knihy příliš nezapadá. Osobně bych ocenil těch pár stran navíc věnovat příběhům lidí, které Lenka na trase potká. Osudy lidí jsou totiž to, co si pamatujeme, a také to co nás inspiruje více než popis běžecké/turistické trasy. Určitě ale i tam je však možné začít hledat odvahu. A o to asi autorce šlo.

Pozn. Pokud tě příběh o zdolání trasy SNP zaujal, určitě by stála za přečtení také kniha, kterou napsalaJúlia Batmendijnová – O čom sníva raketový pes Julka zvládla zaběhnout stejnou trasu v rekordním čase 11 dní a 18 hodin.


Hodnocení:


Ukázka z knihy:

Moje běžecká strava se trochu liší v závislosti na tom, jestli právě běžím závod, nebo takovýto několikadenní přeběh. Na závodě se snažím občerstvovat po malých soustech nepřetržitě celý závod. Obvykle si hlídám, abych každou půlhodinu snědla něco malého. Ovoce nebo kousek tyčinky, kterou mám nachystanou stále po ruce. Základem je, aby mi energie nikdy nedošla. Občerstvovačky nikdy neprobíhám. Naopak, zastavím se, doplním vodu a napiji se coly. I když bych se jí v běžném životě nikdy nenapila, při závodu je to malý zázrak. Skvěle uklidní žaludek a množství cukru z ní často udělá ten nejúčinnější energetický nápoj.

Při klasických každodenních bězích se o energii z jídla příliš nezajímám. Spíš naopak, snažím se co nejvíc pracovat s energií těla, i proto běhám nalačno, což mi do dvou a půl hodiny trvání tréninku maximálně vyhovuje. Na SNPéčku se moje chutě vyvíjely a měnily. Primárně jsem musela myslet na obrovský energetický výdej a výrazně zvětšit porce. Na dlouhých tratích i v běžném životě se řídím čistě chutěmi, protože je považuji za jakési mluvčí mého těla, které si v daný moment řekne, co nejvíc potřebuje, a spoléhám se, že mi samo naznačí, co mám doplnit. Jako ty inteligentní ledničky, které umí samy nahlásit seznam Potravin, které jeho majiteli ve standardní výbavě jídla chybějí.

V prvních dnech přeběhů mám vždycky chuť na všechno a musí toho být hodně. Užívám si výrazné chutě, jím sytá a vydatná jídla, doslova hltám sladkosti. Po týdnu se chutě začnou otupovat a dostat do těla potřebné množství kalorií a živin je stále náročnější. Když si tělo žádá chybějící energii, mívám obvykle chuť na ty nejzákladnější potraviny. „Chci chleba s máslem,” otravovala jsem Honzu skoro každý den.


Informace o knize:

VydavatelstvíXYZ
Rok vydání2020
Počet stran176
JazykČesky

Anotace:

Herečka, moderátorka a běžkyně Lenka Vacvalová překonává na 770 km dlouhé trase po cestě hrdinů SNP náročný terén a sama sebe. Vypráví příběh o každodenních výzvách a hledání odvahy. A to nejen své vlastní. Mapuje i osudy hrdinů, kteří padli v SNP, a žen, jež v sobě našly neuvěřitelnou odvahu, aby mohly během povstání pomáhat. Ultraběh. Náročný, dlouhý, vyčerpávající. Šestnáct dnů plných deště a sněhu, bahna, bolesti, ale i neskutečně silných zážitků. 


Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.