O čem mluvím, když mluvím o běhání

Haruki Murakami – Jednou z prvních knih o běhání, kterou jsem přečetl byla právě tato kniha od celosvětově úspěšného japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Bylo to v době, kdy jsem začal s běháním. Hledal jsem inspiraci a informace. “O čem mluvím, když mluvím o běhání” mě příliš neoslovilo. Jediné, co jsem si z knihy odnesl byl fakt, že autor naběhal v průměru 10 km denně. “No jo, pán je spisovatel, to se mu to běhá, když má tolik času”, řekl jsem si záhy. Po letech jsem se dostal na stejnou kilometráž a nastal tak čas dát knize druhou šanci. Přečetl jsem si ji podruhé. A jsem přesvědčen, že naposledy.

Haruki Murakami (*1949) se vydal na dráhu úspěšného spisovatele v roce 1979, když jeho prvotinoa Slyš vítr zpívat získala v Japonsku cenu pro začínající autory. V následujících letech vydal několik úspěšných knih a v roce 2007 přišla řada na knihu, která se těm dosavadním vymykala. Kniha “O čem mluvím, když mluvím o běhání” je totiž autorovou ryzí biografií. Po řadě novel tak “musel” psát sám o sobě, o svých niterních pocitech.

Pokud jste patřili mezi jeho literární fanoušky (a případně jste k tomu i sem tam běhali), museli jste být knihou nadšeni. Autor popisuje jak se postupně dostal od studenta a provozovatele nočního baru k práci spisovatele a běžce. Dává nahlédnout do duše mladého člověka, který se vzdal jistoty a vydal se vstříc svému srdci. Začal psát a začal běhat.

V knize si spolu s autorem můžeme prožít jeho první maratón, první ultra či mnohé triatlony. Přesto zážitky z těchto závodů nejsou to hlavní, co kniha přináší. Důležitější jsou úvahy a životní postoj, což u japonského spisovatele asi nepřekvapí, že? Autor nechápe běhání pouze jako výkonnostní sport. Běhání je nedílnou součástí jeho života, stejně tak jako psaní. Obě činnosti jsou do jisté míry monotónní záležitostí, což vyhovuje jeho charakteru.

Mě osobně je výše uvedený postoj velmi blízký, přesto jsem se s knihou trápil. Nechytla mě a přišlo mě zbytečné psát o něčem co je vlastně naprosto jasné. A je mě jasné i to, že za pár týdnů (opět) nebudu vědět o čem vlastně byla.

---

Hodnocení:

---

Ukázka z knihy:

Když běžím, tak prostě jen běžím. Základním principem je pro mě běžet v prázdnu. Nebo, když to řeknu obráceně, běhám možná právě proto, abych dosáhl prázdna. I do takového prázdna se občas samovolně vplíží momentální myšlenky. To je docela samozřejmé. V lidské duši prostě nemůže existovat opravdová prázdnota.

Lidská psychika není tak silná, aby se s ní vyrovnala, ani tak konzistentní. Podobné myšlenky (či ideje), které se mi při běhu vkrádají do duše, ale nejsou nakonec nic jiného, než pouhé odvozeniny prázdnoty. Nemají obsah, jsou to jen úvahy, které se všechny točí kolem prázdna uprostřed.

Myšlenky, které se mi při běhání líhnou v hlavě, se podobají mrakům na obloze. Mrakům nejrůznějších tvarů a velikostí. Přicházejí a pak táhnou dál. Obloha ale zůstává pořád stejná. Mraky jsou na ní pouhými hosty. Procházejí skrz ní a pak mizí. A zůstává jenom nebe. Obloha. Cosi, co existuje a neexistuje zároveň. Cosi, co zároveň je substancí a současně jí není. A nám nezbývá, než abychom způsob bytí takové neurčité schránky přijali tak jak je, a porovnali se s ním.

---

Informace o knize:

Vydavatelství	Odeon
Rok vydání	2010
Počet stran	176
Jazyk	česky

---

Anotace:

Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať.

V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.