Alan Sillitoe – Psát recenzi na povídku, která vyšla v roce 1962 je tak trochu jako jízda na mrtvém koni. Má něco takového vůbec smysl? Běžec a osamělost? Je tohle ještě aktuální? Na knihu jsem narazil v antikvariátu a s radostí ji vyměnil za jedno pivo.
Originál “The Loneliness of the Long Distance Runner”, který jsem si stáhl z Amazonu jsem brzy odložil stranou. Slang britské dělnické třídy konce padesátých let mě byl a je opravdu cizí. Za vděk jsem tak vzal překlad Josefa Škvoreckého z roku 1965. Ostatně i ten dá sem tam zabrat ve svém výrazivu.
Příběh vypráví běžec Colin Smith, mladý delikvent, kterého zavřeli do pasťáku za krádež v místním pekařství. Ředitel (šerif) onoho zařízení je přesvědčen, že sport udělá z jeho svěřenců lepší osobnosti a že prostřednictvím sportu je možné dojít k nápravě. Je jasné, že Colin ředitelem pohrdá. Nikdy nemůže pochopit jeho útrapy v životě. On, ani ti vyžraní kapitalisté či aristokraté, kteří se chystají jako diváci na běžecký závod v přespolním běhu. Ředitel cítí svoji šanci. Konečně může prestižní závod vyhrát jeho běžec – jeho chovanec. Ne. Je v podstatě jasné, že Colin vyhraje.
Colin má privilegium jít sportovat mimo zdi pasťáku. Má důvěru ředitele a nehodlá ji zneužít. V pět ráno vybíhá do mrazu, do deště a postupně ukrajuje své denní kilometry. V tu chvíli se mu zdá, že je prvním či posledním člověkem na celé planetě. Všichni ostatní spí a je tu jen on a cesta, která ho vede kupředu. V tu chvíli je svobodný.
V ději se postupně vracíme do minulosti, která nám dokreslí příběh rodiny patřící k dělnické třídě. Spousta tvrdé práce za málo peněz. Anglie padesátých let. Nepřekvapí tak, že hlavní hrdina postupně získává sympatie čtenářů.
Je tady den “D”, běžec jde na start a závod začíná. Colinovi chybí v pasťáku odkroutit posledních pár měsíců. Pokud vyhraje, bude se mít jako v bavlnce. Start! Netrvá dlouho a dostává se do vedení. K cíli má necelých deset kilometrů. V polovině závodu již běží sám. Slyší svůj dech, tlukot srdce a čas se jako by zastavil. Už je zase svobodný. Cíl se neodvratně blíží a Colin je v jasném vedení. Závod nelze nevyhrát. Co teď?
Doběhnout do cíle, dokázat, že člověk se prostřednictvím sportu může změnit a odžít si pak v poklidu půl roku v pasťáku nebo si zachovat svoji hrdost? Hrdost jedince, který rozhoduje sám za sebe a který je ochoten nést následky svých rozhodnutí.
Prospěch jedince nebo vzdor proti systému? Obecné téma, které našlo různá knižní zpracování. Autor této knihy ho nabízí v paralele s přespolním (trailovým) závodem. Kdo byl vítězem závodu si přečteš v této povídce. Jedno je však jisté – v historii nezůstanou zapsáni vždy jen vítězové. Běžec Colin resp. Alan je toho důkazem.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
A teď už zahejbám k vlajkám a na příjezdovou silnici a slyšim vyhrávat kapelu a lidi hlaholit a v těch svejch železnejch svalech na nohách mám novej příjemnej pocit, jak dupu zas po štěrkový cestě. Ani zdaleka nejsem vyplivanej, přes ten pytel hřebíků, co mi víc než kdy předtim chřestěj v pajšlu, pořád se ještě zmůžu na pořádnej finiš, když budu chtít, ale já se dokonale vovládám a je mi jasný, že v celý Anglii neni druhej štrekař, kterej by měl mou rychlost a styl.
Ten náš poseroutka šerif, ten imbecil, ten buran uslintaná paralytická, je dutej, až duní, a chce se vověnčit mou sportovní slávou; myslí si, že mu to trochu rozproudí krev v žilách, v kterejch měl vždycky jen syrovátku, celej se třese, aby ty jeho pupkatý kumpáni na vlastní voči viděli, jak já popadám dech a škobrtám jako první do cílový pásky a von pak řiká: “Vidíte, ten pohár připadne mému chovanci. Vyhrál jsem sázku, protože se vyplácí být poctivý a dělat, co je v lidských silách, abych získal ceny, které nabízím svým mládencům, a oni to vědí, oni to odjakživa věděli. A teď už navždycky zůstanou poctiví, protože já jsem je tomu naučil.” A ty jeho kumpáni si pomyslí: Konec konců, on ty své mládence vede k pořádnému životu.
Informace o knize:
| Vydavatelství | SNKLU |
| Rok vydání | 1956 |
| Originální název | The Loneliness of the Long Distance Runner |
| Překlad | Josef Škvorecký |
| Počet stran | 120 |
| Jazyk | Česky |
Anotace:
Na trhu je habaděj knih o běhání, které jsou psané skalními běžci pro skalní běžce. Ale tohle není jedna z nich.
Podle nejrozsáhlejší novely nazvaný výbor z próz anglického proletářského spisovatele. Jejich hrdiny, říká autor doslovu, poutá pokrevenství nádherných darebáků, uličníků k pohledání, čertových kvítek, kteří všichni mají tu větší, tu menší sklony k chuligánství, všichni jsou na štíru se zákony a nic jim není svaté.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
