Rozběhnuto… rozběhnu to

Miloš Kmuníček – Tahle kniha by si nejspíše zasloužila tři různé hodnocení. Podle typu čtenáře (resp. běžce) by získala různý počet bodů. Nejhorší hodnocení by asi získala od těch, kteří nechodí po místních závodech a neběhají za žádný klub. Lepší hodnocení by bylo od těch přesně opačných a úplně nejlepší potom od těch, kteří jsou členy Maratón klubu Kladno. Právě tohoto klubu je Miloš členem a nejen o něm, ale o kamarádech, které potkává na bězích v okolí je tahle kniha. A taky tak trochu to je povídání o běhání jak také avizuje podtitul knihy.

Sám se řadím do prostřední skupiny a dovedl jsem se ztotožnit s tím “společenským duchem” místních pouťáků. Takřka víkend co víkend se potkávají ty stejné tváře, jen v různých vesnicích v okolí. A je úplně jedno jestli je to v Kladně, v Ostravě či někde mezi na půli cesty. I z knihy je to patrné, že se všude řeší stejné věci, že každá skupina či běžecký pohár má své běžecké nestory a že všichni běháme tak nějak pro radost.

Maratony doma i ve světě

Miloš však nepíše pouze o závodech v Horní Dolní. Zaběhl si třeba maratony v Bostonu, New Yorku, Tokiu či u skotského jezera Loch Ness. O vyprávění historek z cest tak není nouze. Přesto mě ta kniha nějak nesedla. Má sice svůj Úvod a Prolog na začátku a Epilog, Doušku a Jako že po uzávěrce kapitoly v závěru, ale i tak mě přišla tak trochu myšlenkově neuspořádaná. Je to přesně takový tok myšlenek, který tě při běhu napadá. Útržky, kde jedna vzpomínka naskakuje za druhou. Pozitivně musím ale hodnotit zcela originální číslování stránek v duchu maratónské časomíry.

Recenzi napsali Dana Zátopková a Ivo Domanský

Co si však myslím já, není vůbec důležité. Milošovi se podařilo získat skalp, který těžko přebiju. A ani to není mým cílem. Ke knížce mu “recenzi” napsala sama Dana Zátopková a ta byla s knihou moc spokojena…”Poprvé v životě jsem četla tak dobrou knihu o běhání” Holt, co člověk, to názor.

Druhým recenzentským esem je Ivo Domanský. Zde musím souhlasit s poslední větou “Povídání o běhání je mozaikou autorových vzpomínek na domácí i zahraniční starty, kamarády běžce a je oknem do duše i aktivní životní filosofie sportujícího padesátníka” Pěkně napsáno a nic na tom určitě nemění fakt, že kluci byli ze stejného běžeckého klubu. Posledním recenzentem je pak František Tůma, prezident Maratón klubu Kladno.

Důležité, že Miloš je stále v pohybu a že se vrátil k triatlonu s kterým vlastně v mládí začínal. No a rovnou k Ironmanovi. Kdo ví, možná se dočkáme i jeho druhé či třetí knihy. Nabízelo by se “Rozplavu to” nebo “Ušlapu to”.

---

Hodnocení:

---

Ukázka z knihy:

18. Rozdělovský čtvrtmaraton

Pravdou je, že někteří z nás kladenskejch sportovců, jsou skoro celej rok v luftu. Třeba takovej Jarda Jágr. Ne že bych nechtěl běhat za New York Rangers…, ale asi je to tím, že nemám toho správného agenta, teda nemám žádného… nebo že bych pomalu běhal? Zkrátka chci říci, že i když si na chvilku odskočíme někam dál, tak se držíme doma a rádi se probíháme po těch našich luzích a hájích, co mlékem a strdím oplývají…

 Druhou pravdou je, že když nahlédnete do celoroční běžecké termínovky, tak zjistíte, že skoro každej běžec, s kterým se potkáváte o víkendu na běhu, tak nějakej ten běh pořádá. On by nám to pro nás koneckonců nikdo jen tak pro naše krásný Oči neorganizoval. Jinými slovy, jak si to uděláme, takový to budeme…

---

Informace o knize:

Vydavatelství	Prostřený stůl
Rok vydání	2010
Počet stran	251
Jazyk	česky

---

Anotace:

Kniha běžce Miloše Kmuníčka o běžcích a běhání regionálních – na Kladensku a Rakovnicku, ale taky internacionálních – na maratonech ve světových metropolích.