Christine Stovell – Tato kniha bude jiná než ty všechny předchozí. Zvykli jsme si číst neuvěřitelné příběhy o oběhnutí Islandu, maratonu na Jižní pól, přeběhnutí Sahary, zdolání Apalačské stezky v traťovém rekordu či zvládnutí Leadville 100 v důchodcovském věku. Příběh v knize Running wild je proti tomu naprosto obyčejný až “nezajímavý”. Proč tato kniha tedy vznikla?
Je to příběh obyčejného člověka, který začal tak vlastně náhodou běhat. Kniha ukazuje ostatním, že stát se běžcem může opravdu každý. Nemusíš uběhnout desítku, půlku ani maraton k tomu, aby jsi byl (v této knize spíše byla) běžkyní. Stačí si obout tenisky, co najdeš doma ve skříni, obléct staré hadry a vyběhnout. Dělat jeden krok za druhým. V tu chvíli jsi se stala běžkyní.
Christine začíná knihu v době, kdy se blížila ke čtyřicítce. Manželství se ji rozpadlo, z práce byla odejita a na krku jí visely dvě malé děti na krku. Nezbývalo, než se nastěhovat zpět k rodičům. Potřebovala únik od reality a ten ji poskytl právě běh. Nic na tom nezměnil ani fakt, že z toho prvního se vrátila pěkně potlučena. Život ji doslova hodil klacky pod nohy. Nevzdala to a začala běhat pravidelně.
Sama sebe tím překvapila. Běh do té doby chápala jako něco co je “vyhrazené” pouze pro opravdové sportovce. Netrvalo dlouho a neběhala sama. Po menším ostychu se nakonec odhodlala a vstoupila do místního běžeckého klubu Epsom Allsorts. Konečně našla stejně “postižené” lidi. Běh jí tak začal dávat mnohem více. Přišly první sobotní běhy parkem – parkrun. Tohle mají v Anglii, kde Christina žije opravdu vymazlené. Každou sobotu se na mnoha místech běhá závod na 5km (přesněji tedy na 3,1 míle). Stačí dorazit včas na místo, naskenovat svůj čárový kód a vyběhnout s ostatními. Co více chtít jako motivaci ke každodennímu běhání? Překonáváš sama sebe, stoupáš v žebříčku, potkáváš se s kamarády, hecujete jeden druhého.
Pět kilometrů za chvíli nestačilo a Christine to dotáhla až na půlmaratony. Dala si cíl. Dva za rok. Jeden na jaře a druhý na podzim. Nepotřebovala více, tohle jí stačilo. Běh jí také pomohl v nelehkém období, kdy zemřel na rakovinu slinivky její otec. Dostala tak nový impulz do běhání. Zejména v UK je velmi rozšířený systém charitativních běhů. Když jsem běžel Surrey půlmaraton, byl jsem snad jediný, který běžel sám za sebe. Běžci tady vybírají peníze dokonce i při běhu samotném. Výtěžek pak jde na vybranou charitu, kterou se rozhodli podpořit. Christina měla jasnou volbu. Věděla, že otci život nevrátí, ale třeba někdo jiný nebude muset zemřít. Hodně idealistické, ale díky ideálům začala spousta velkých věcí…
Závěr knihy patří vzpomínkám na jednotlivé půlmaratony, které Christine odběhla. Celkem jich zmínila 14, a to mezi lety 2008 – 2019. V tu dobu již žila v západním Walesu. Schéma bylo tedy jednoduché. Na jaře vždy Cardiff University Half marathon a na podzim Llanelli Half marathon. Nejsou to dlouhé zápisky, přesto číst po sedmé jak běží v Cardiffu … Osobně mě ale překvapila účast 25 000 běžců. Co nepřekvapilo je pak počasí.
Závěry má kniha vlastně dva. Christine není jen nadšenou běžkyní, ale také spisovatelkou. Neubránila se touze a na opravdový závěr přidala i jednu povídku. Jak jinak, než z běžeckého prostředí.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Soon, I’m in my running pen enjoying the banter as we wait for our start. An announcer begins to introduce runners and some wag observes that it’s going to be a long wait if all 25,000 of us are going to be named. And then, we’re off and the 13.1 mile journey begins. My first six miles go really well; the crowds here are always wonderful and I’m buoyed up by the prospect of seeing Tom at Cardiff Bay.
By mile ten, I’m flagging, but I know I’m on the homeward stretch. ‘Just a parkrun to go,’ I tell myself, breaking it to make it. Suddenly I hear a familiar voice calling my name; it’s my dear friend and Thursday Girl, Ann! Ann and her husband, Keith are there to support their son, Dan, who’s way ahead of me, but, gosh, seeing them smiling and cheering me on gives me the most enormous boost! I cross the line in a tad over 2:05:00, my second-best Cardiff time. Later, I learn that two young men lost their lives at the end of the race, the first fatalities in its history.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Amazon |
| Rok vydání | 2019 |
| Počet stran | 80 |
| Jazyk | Anglicky |
Anotace:
Christine Stovell didn’t think she was the running kind. Running, she believed, was for elite athletes and hardcore fitness freaks. Then, after causing a local scandal, she found herself hiding in her parents’ loft with her two young daughters and decided to try running as a means of escape. That attempt ended so painfully it was four years before she felt brave enough to try another run.
Christine’s story takes her from running scared to running half marathons. In twenty years, she’s run through sad, bad and good times and dealt with everything from territorial pheasants to scary loos. Above all, she’s discovered not only that running doesn’t have to hurt, but that it has a great capacity to heal.
If you’ve ever been tempted to try running but think it isn’t for you, Christine’s experience might just convince you that you too can become the running kind.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
