Miroslav Kváč – Padl. Po dlouhých 41 letech padl dne 19.2.2023 nejstarší běžecký světový rekord v atletice. Při halových 400m překonala Nizozemka Femke Bol čas Jarmily Kratochvílové o 33 setin, když doběhla do cíle v čase 49,26s. Přirozený posun v lidské výkonnosti se konečně dostal na úroveň socialistických chemiků. Onu dobu pěkně ilustruje snímek Andrey Sedláčkové – Fair Play. Tam je asi vše. Kdo onu dobu nezažil, nemůže však soudit. Tohle nechme jiným.
Postavit se zlu
Paní Kratochvílová byla určitě skvělá běžkyně a svou nemalou zásluhu na to měl i její dlouholetý trenér pan Miroslav Kváč. Vzpomněl jsem si, že mě doma od něj leží kniha, kterou napsal o svém životě – Strhnout jako řeka. Čekala na ten správný okamžik, kdy po ní sáhnout. Ne. Ten okamžik nebyl překonání výše uvedeného rekordu.
Tím okamžikem byl datum 24.2.2023 – rok od ruSSkého vraždění na Ukrajině. Tohle únorové datum je snad prokleté. 24.2.1920 byla v mnichovské pivnici Hofbräuhaus založena nacistická NSDAP. Lepší termín pro “denacifikaci” Ukrajiny si Putin vybrat snad ani nemohl… No a co se stalo u nás na přelomu 24.-25.2.1948 už víme moc dobře. Klement se vrátil z hradu a začalo 41 let marasmu, jehož hnilobu vykrajujeme ze společnosti ještě dnes. Brrrr.
Pak Kváč zažil na vlastní kůži co to je válka. Jako dítě se skrýval před bombami v Pardubicích (přečti si prosím níže uvedenou Ukázku z knihy). Snad i proto se postavil v roce 1968 proti vpádu vojsk varšavské smlouvy. To ho stálo slibně rozjetou kariéru v armádě. Degradován, vyhozen. Nezanevřel a nezhořkl. Měl svoji lásku. Atletiku. A Jarmilu Kratochvílovou.
A právě o této lásce, atletice, tato kniha je. Sám jsem nikdy nepřičichl k atletickému tréninku a zdaleka nejsem výkonnostní běžec. Bál jsem se, že mě kniha bude nudit svojí monotónností. Běhat kolečka na dráze, jedno jako druhé…. No mýlil jsem se převelice. Z knihy sálá ryzí člověčina. To je ostatně patrné z již níže odkazované ukázky z knihy.
Příběh začíná dětstvím a dospíváním v podhůří Kralického Sněžníku. Zde se nejspíše zrodila ta autorova celoživotní láska k horám. Bez nich se později neobešlo žádné zimní soustředění. Brzy však autobiografie a odhalování soukromí pana Kváče končí. V pár řádcích se pouze dozvíme o tom, že měl manželku a dceru. A že to nebylo jednoduché, protože atletice obětoval téměř vše.
1971 – 182
Hlavní část knihy popisuje z pohledu přípravy jednotlivé sezóny od roku 1971 do 1982. Rok po roku tak máš prostor pozorovat přípravu zejména Jarmily Kratochvílové a pozorovat její cestu na vrchol, kterou z cela jistě neměla zrovna umetenou. Základnou se stává Čáslav, resp. areál Vodranty. Příprava se však neobešla bez řady soustředění. Důraz hrály hory a v zimě běžecké lyžování. Musím říci, že i pro atletikou nepolíbeného jedince je vše popsáno velmi čtivou formou.
Vztah trenér – svěřenec
Rozebrána je nejen atletická příprava, ale i vztah mezi trenérem a jeho svěřenkyní. Velmi intimní, přesto s nastavenou hranicí. Zpověď to je otevřená. Nejednou se také dočteme o trenérových pochybách jestli je ta příprava ta správná. Zejména v počátku kariéry paní Kratochvílové měl trenér zakázáno vycestovat spolu s ní na soutěže za hranice Československa. Neměl tak možnost konfrontovat jeho trenérské zkušenosti s jinými trenéry.
Tragický osud Jarky Kofroňové
Důraz v knize je jednoznačně na Jarmilu Kratochvílovou, přesto ve vzpomínkách věnuje prostor i jiným atletkám. Janě Červenkové, Jarmile Homolkové, Marii Janáčkové, Anně Úlehlové a dalším. Nevyhýbá se ani tragickému osudu Jarky Kofroňové, která umřela při běžeckém tréninku. Na malém městě se rychle šířily pomluvy o tom, jak atletky přetěžuje. Opět ty pochybnosti… Dělám to opravdu správně?
Plusy i mínusy
Pokud bych měl říci jednu věc, která mě v knize chyběla, tak by to byl postoj k dopingu, který byl tehdy asi velkým tématem. Zajímal by mě pohled trenéra. Věděl. Nevěděl? Až úsměvná je ta historka, kdy hlídal množství vypité kávy, aby kofeinem neovlivnili kvalitu výkonu. Co naopak potěšilo byly fotografie z různých míst a závodů o kterých v knize čteme. Celkově to je velmi zajímavá kniha, která je plná nejen odborné, ale i životní moudrosti.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Čekal nás totiž výlet k nedalekému Dářku v úpatí Českomoravské vysočiny. Bylo to v pátek. Ruksaky jsme měli sbalené a nemohli se dočkat rána. Jenže v noci, v té nešťastné noci, nás probudilo houkání sirén a potom se rozpoutalo peklo. Naše sportoviště, čtvrť, Židovský hřbitov a okolí bylo v noci osvětleno natolik, že by byla vidět sirka na zemi. Pak nastalo bombardování. Bylo přímo do míst, kde jsme bydleli. Kvílení bomb, duté rány, praskot budov a trámů vyvolávalo šílený pocit.
Lidé v krytech se modlili. Prosili Boha o smilování. Sekundy padajících bomb připomínaly dlouhé hodiny, prach pronikal do sklepů, lidé se drželi v náručích a s pocitem prosby, aby bomby nezasáhly jejich dům, vzhlíželi ke stropu sklepů. Dodnes mám tento pocit hluboce zafixován a vždy mě zaplní hrůza, bezmocnost. Za chvíli se setmělo. Kvílení bomb utichlo a netrvalo dlouho, sirény ukončily dobu náletu na Pardubice.
Vycházeli jsme postupně ven. Nepříjemný pach spáleniště, zbořené domy a mrtví kamarádi ve mně vyvolávali pocit děsného strachu, který sehrál v mém mladém životě významnou úlohu. Najednou jsem pochopil, jak byl sport, který jsme začínali dělat, nicotný proti důsledkům otřesné války. Naše sportoviště bylo rozmetáno. Několik kráterů přerušilo naši sprintérskou trať. Písek zmizel a naše indiánská kánoe, skvost práce mého táty, byla zničena zdí, která na ni padla.
Na výlet nebylo ani pomyšlení. V té době jsme se přestali scházet a jakoby v podtextu našeho myšlení jsme uvažovali o momentu, kdy se opět spustí kvílení sirén, abychom opustili domov a utíkali nebo na kolech ujížděli do lesa mimo obydlené části snad v domnění, že právě tam nás hrůza bomb nezastihne. Můj mladý sportovní život byl přerušen. Už jsem vůbec nemyslel na výsledky.
Informace o knize:
| Vydavatelství | Epika |
| Rok vydání | 2016 |
| Počet stran | 216 |
| Jazyk | česky |
Anotace:
Vzpomínky atletického trenéra Miroslava Kváče na dětství, jeho sportovní začátky, počátek trenérské činnosti a jeho úspěchy do roku 1982. Kváč zde popisuje styl tréninků, přípravu, závody i úspěchy jeho svěřenkyně Jarmily Kratochvílové. Jak sám uvádí: Domnívám se, že můj život byl bohatý na události. Byly v něm prohry i vítězství. Byly v něm skutečnosti tolik důležité pro sportovce a trenéry.
Líbila se ti uvedená recenze? Podpoř třeba tu další částkou 25 Kč. Pokud ti nefunguje QR kód pro platbu, bližší info najdeš v kategorii Podpora. Děkuji.
