Telesná výchova

Martin M. Šimečka – Je to pouze pár měsíců, co v České republice začal vycházet Denník N. Noviny pro náročného čtenáře, či spíše noviny pro ty, kteří nechtějí jen povrchní informace. Rozjezd tohoto projektu umožnili sami čtenáři v rámci crowdfundingu, a také vydavatel Denníku N na Slovensku. Tamní noviny se tak staly nepopíratelným zdroje rad a inspirace. A právě v edici Denníku N vyšla tato kniha.

Knihy z edice Denníku N? Kvalita, která je zaručena. Jakmile jsem se dozvěděl o knize Telesná výchova, která shrnuje úvahy (nejen) běžce o pohybu, těle a mysli, měl jsem jasno. Jdu do toho.

Navnadila mě také “recenze”, kterou napsal László Szigeti. Ta je uvedena na zadním obalu knihy a také na konci tohoto textu. Dozvěděl jsem se tak poprvé o panu Šimečkovi, který přes léto přebývá v opuštěné maringotce na Muráňské planině. Místo to je opravdu opuštěné a toulání tamním krajem tak trochu připomíná toulání rumunskými Karpaty. O důvod více se začít do osudů toho podivína. Navíc, jak píše Szigeti, jedná se “ľahkou knihu zdobenou jemnou čiapkou sebairónie“.

Pustil jsem se do čtení. A byl jsem zklamán. Ne obsahem, ale svým očekáváním. Po prvních stránkách bylo jasné, že tohle určitě nebude lehká kniha pro chvíle před usnutím. Zvláštní týpek ten Šimečka. Tohle nebude běžný prototyp samotáře, který se vydal zešílet do divočiny. Začal jsem gůglit. Martin M. Šimečka (*1957). Disident, zakladatel nakladatelství Archa, šéfredaktor deníku SME, šéfredaktor českého Respektu, novinář Denníku N. Musel jsem přehodnotit svá očekávání a ponořit se hlouběji. Nejen do knihy samotné, ale také sám do sebe.

V knize se dozvídáme o životních útrapách autora. Nutno podotknout, že se nejedná o průměrného hobíka, ale o běžce, který se v juniorech dostal do reprezentace. Cesta k běhání však nebyla přímá. Začal plaváním, ale brzy přišel na to, že v běhu bude přece jen úspěšnější. Dovedl utéct ostatním. Na vojnu se dostal do vysněné Dukly Bánská Bystrica. Zázemí na úrovni profi atletů však nevydrželo dlouho. “Díky” svému třídnímu původu byl převelen do Košic. Peklo vystřídalo ráj. Sám autor však tohle s povděkem kvituje. Nyní. Nestal se profesionálním atletem. Zůstal amatérem. Měl tak čas rozvíjen nejen svoji tělesnou, ale i duševní stránku. Běh i plavání mu tak zůstaly i po padesáti letech jako něco, co si nenechal životem vzít či znechutit.

Šimečka nepociťuje při běhu radost. Ta se u něj dostaví u tenisu či jízdě na koni. Běh a plavání je okamžik, kdy tělo i mysl funguje na plný výkon. Jsou tyto dvě entity vzájemně propojené nebo existuje jedna bez druhé? To je jedna z mnoha otázek, které si autor klade a na které se pokouší dát odpovědi. Ne vždy jsem mohl souhlasit a ne vždy jsem dovedl pochopit. Přesto jsou to právě kladené otázky, které nutí čtenáře přemýšlet a dívat se svým pohledem.

Kniha tak střídá ryze pragmatické vyprávění životních příběhů či osudů autora se zamyšlením. Svoboda pohybu? Krása rizika? Melancholie a radost? Zranění? Stárnutí? To jsou jen názvy některých mini kapitol.

Ne, není to kniha, kterou přečteš za jeden večer. Zjistíš, že nejen běh, ale i čtení někdy bolí. Mnohdy se bude třeba nad čteným obsahem opravdu zamyslet. Jak však řekl francouzský filozof René Descartes “Cogito ergo sum” “Myslím tedy jsem” a Šimečka dodává “Bežím, teda som”

---

Hodnocení:

---

Ukázka z knihy:

Nešportujem preto, aby som bol šťastný, a nešportujem ani preto, aby som bol zdravý. Športujem preto aby som mohol športovať. Je to podobný postoj, ako keď Edgar Allan Poe ohajoval písanie básne pre “záchranu básne samotnej”, keď obhajoval princíp l´art pour l´art. Ideológovia rôznych režimov to odsudzovali, lebo umenie malo podľa nich slúžiť ich záujmom – a podobne sa stavali aj k športu. Rozumiem tomu, čo hovoril Poe. Aj pre mňa sú umenie a šport výsostne existenciálne činnosti a všetky presahy sú len ich vedľajšími následkami, s ktorými sa nedá a ani nesmie kalkulovať.

Trvalo mi dlho, kým som si túto mentálnu slučku uvedomil. Aj preto, lebo na počiatku bol predsa len strach o zdravie. Fanatický tréning vychýlil v dvadsiatke moje telo z prirodzenosti. Zväčšené srdce mi bilo pred spaním len tridsaťkrát za minútu, kým bežný tep je dvojnásobný. Zväčšenými pľúcami som vyfúkol valec z rúry, ktorou sa meria ich objem. Prístroj nebol nastavený na ich kapacitu. Nebol som normálny. Keď ma komunisti poslali z Dukly Banská Bystrica do kasární v Košiciach, zo dňa na deň som sa prestal hýbať. Za mesiac som pribral desať kíl, v spánku mi mykalo nohami, chytali ma kŕče a dostal som strach, že moje priverké srdce to hlivenie nevydrží.

---

Informace o knize:

Vydavatelství	N – press
Rok vydání	2020
Počet stran	200
Jazyk	Slovensky

---

Anotace:

Martin M. Šimečka na několik měsíců v roce opouští civilizaci a stahuje se na samotu, do maringotky pod Muránskou planinou. Zde zredukuje své potřeby na asketické minimum a osvobodí se od tlaku vnějšího světa. Tak vznikla Telesná výchova, skvělá kniha o vášnivé cestě k hranicím výkonnosti vlastního těla a k jejich poznání, spojené s rozkoší a trápením při neustálém hledání správného výkladu sebe sama. Vycházel z předpokladu, že málokterý spisovatel má tak bláznivou tělesnou historii jako on a že málokterý celoživotní sportovec se stane spisovatelem. Kdo jiný by měl napsat knihu o těle a mysli? O principu nejistoty, o kontraintuici pohybu při tenise či kraulu, o stárnutí, o kráse cvalu, ale i zahálky?

“Šimečkov jazyk je nádherne jednoduchý, zdobený jemnou čipkou sebairónie. V rozprávaní je od začiatku ticho prítomné aj uvedomovanie si starnutia, nevyliečiteľnej choroby a definitívy vlastnej smrti. Je to vzrušený a vzrušujúci text. Čitateľa môže predsa len upokojiť jeho ľudský odkaz: spomaľme a žime s mierou. Presne podľa Aristotelovho napomenutia.” László Szigeti, editor knihy, spisovatel a dlouholetý ředitel vydavatelství Kalligram.