Běhotoulání
knihy o běhání
Přeskočit na obsah

Přespolák na Opavsku

Štěpánkovice – Prší celou noc a prší i nedělní ráno. Komu by se chtělo vylézat z postele a valit někam na závod? Mě. Konečně zmizelo ze vzduchu to pylové svinstvo co poletuje z kvetoucích stromů a kdo ví čeho ještě. Konečně se dá (skoro) volně dýchat. Ráno rozhodlo a přidávám se tak k ostatním z klubu BK Ludgeřovice, kteří také vyráží. Kam? Do Štěpánkovic na Opavsku na 12 km dlouhý přespolák.

Přespolák na Opavsku

Místní kros je tady již tradičním závodem, vždyť ten dnešní ročník je už 36. v pořadí. Co je nové je trasa závodu, která vede úplně jinudy. Přesto jsme nešli úplně do neznáma. Den před závodem prošel trasu Michael s Markét a Naty, které také poběží. K výkonu to příliš nepomůže, ale víme alespoň kolik čekat asfaltu/bahna/lesních úseků a jaké boty tedy vybrat.

V 8:45 a nějakou minutu k tomu přisedá do auta Radek, Luboš a dětská sedačka zbyla na Martina. Jsme komplet, můžeme vyrazit. V Kravařích blbě odbočíme a trochu si nadjedeme. Nevadí, času máme dost. Parkujeme u hřiště a výměnou za stokorunu se hned registrujeme. Z klubu dorazí Patrik, Filip a rodinka Kašných.

Prvně jdou na řadu menší a větší děti, kteří si v okolí hřiště odběhnou své závody. No a pak přijde řada na nás. Nikomu se moc z méně studené šatny nechce, takže čekáme do poslední chvíle uvnitř. Přesto stihneme předstartovní fotku. No a pak už můžu vyrazit spolu s dalšími 57 běžci. Holt to počasí jich pár odradilo…

Výhoda nás pomalých běžců je to, že nemusíme řešit kudy běžet. Stačí se držet toho jen o málo rychlejšího. Opět se tak držím osvědčené taktiky. No a pro ty rychlíky jedou vepředu dva cyklisti. Asfalt se pod nohami za chvíli změní v travnatou cestu. Po dešti, i po předchozích běžcích je pevná půda pod nohama, žádné oraniště, a to je moc fajn.

S dechem to už je horší, ale tohle moc nepřekvapí. Držím se osvědčených tváří z předchozích závodů, s kterými bych mohl držet krok. Valíme podél Oldřišovského potoka směrem na Svobodu.

Trasa závodu

Cesta se z polí zatočí postupně do lesa, kde zůstaneme asi dva, tři kilometry. Příjemná změna. Klikatící se cesta a žádné velké kopce. Takřka ideál. V kopečku předbíhám konečně Ivu Pachtovou a Martina Skrbela. To jen kvůli tomu, aby mě zase na rovině utekli. Nu což. Běžím a snažím se držet v závěsu. Podvědomě už tuším návrat zpět do Štěpánkovic. Prý má být ke konci jeden táhlejší kopec. Na ten si počkám a tam zkusím zabrat. Daří se. Předbíhám oba běžce a zkusím natáhnout krok tak, aby mě zase nepředběhli.

Cítím cíl a makám co to jde. Za sebe se neotáčím, tohle nepomůže. Slyším pouze své funění. Třeba to vyjde. Vyšlo. Vidím cílovou rovinku a trošku polevuji. Naštěstí ne moc. Svoji pozici udržím o 4 resp. 5 sekund. Odměnou je foto od Otty Seitla. No a pár banánů, čaj a kofola v cíli. Tož neber to. K tomu sprcha (konečně s teplou vodou) a pro neřidiče i pivko. Idylka. Jediným mínusem je zavřená cukrárna. Dezert k obědu tak domů nedovezu. Co dovezu je osobák na této trati (což bylo jasné předem, že…) a taky své slušné tempo 4:59 min/km. Finální čas totiž byl 0:58:09 hod. při 130m výškových a 11700m dálkových.

Mezi ženskýma vyhrála Markéta Kašná v čase 0:50:56 hod., mezi chlapy pak David Wittek s časem 0:41:43. Na bednu se ve své kategorii šedesátníků od nás dostal ještě Luboš Bardaševský s časem 1:06:40 hod. Filip s Patrikem pak každý po bramboře.