Stalo se už pravidlem, že v BK Ludgeřovice vyrážíme na jaře a na podzim někak do zahraničí. Za během a za poznáním. Letošní volba padla na půlmaraton na malém ostrově Malta. Běží se v neděli 25.2.2024. Letíme z Vídně v pátek odpoledne. Je nás 7 běžců (já, Martin Popek, Jirka Bystřičan, Lenka Beinhauerová, Alča Kalwarová, Petra Bálková a Naty Kapcalová) + 1 neběžec (Michal Kapcala). Auto necháváme na Parktiger a na letiště dojedeme vlakem. Máme čas. Kupujeme rum.
Let trvá něco málo přes dvě hodiny. Z letiště na ubytování je možné popojet přes místní MHD za 2,5 EUR. Přes Booking jsem měl zamluven odvoz za 2 EUR, a to až před ubytování. To bylo přímo u moře ve městě Sliema. Proč zde? Právě tady je cíl nedělního závodu. Dnes je však teprve pátek, takže jedeme do 7. patra a odemykáme byt o rozloze 220m2. Spadne nám brada z toho luxusu v ceně pouhých 500 Kč/os./noc. Úžasný. Venku už je tma, takže rychle do Lidlu nakoupit věci na ranní snídani a pak do hospody na pizzu.
sobota, 24.2.2024
Byl by hřích ráno nevyběhnout, a tak dáváme budíka na 6:00 a chvíli poté už stojíme venku. Teplota 14°C je příjemná na ranní běh. Bereme to podél pobřeží. Tolik běžců jsem snad ještě letos nepotkal. Holt jde poznat, že bude zítra běžecký závod.
Dáváme si pouze pět kilometrů. Více než běh se to podobá fotovýpravě.
Po běhu sprcha a snídaně. Míchaná vejce se šunkou a kapkou červeného potěší hladové břicho. U toho pozorujeme plující lodě a šrumec pod námi. Velká terasa je další velké plus celého ubytka.
Po snídani vyrážíme opět podél pobřeží, ale opačným směrem. Cílem je hlavní město Valletta, kam lze samozřejmě dojít. Cestu přes záliv si však krátíme lodí – místní MHD. Rázem se ocitáme ve starém městě, které vzdáleně připomíná nedalekou Itálii. Bloumáme tam, kam nás nohy zavedou. Množství lidí se zde násobně zvýší, a tak iunikáme do hospody na kafe s pivem. Dokonce chytneme nějaký místní svátek a “srazíme” se s pochodujícím orchestrrem.
Lodí se vracíme zpět do Sliemy a bo máme ještě dvě hodiny čas do vyzvednutí startovních čísel, jdeme na oběd. Martin zkouší místní specialitu – pečeného králíka. Ostatní jistota. Těstoviny. Před pátou vyzvedáváme startovní čísla včetně triček a uvaveni mizíme na pokoj. Večer přichází email od pořadatelů – bude to úžasné, ale připravte se na ranní déšť. Uffff.
neděle, 25.2.2024
Prší. Budík máme nastaven na 5:00. V 6:30 nás totiž čeká odjezd autobusem na místo startu. To je ve starověkém městečku Mdina někde uprostřed ostrova. Oblékáme na sebe pytle na odpad a jdeme asi kilák do cíle závodu, kde čekají autobusy. Cesta busem trvá dobrou hodinu a jsme za to rádi. Pořád prší a už teď víme, že hned tak nepřestane. Přijíždíme mezi prvními, a tak chytneme strategicky místo pod střechou místní benziny.
Start proběhne v osm a jediné pozitivní je to, že poběžíme vpodstatě z kopce dolů. Tedy kromě pár set metrů hned po startu.
Mezi cca 2000 běžci se stejně moc běžet nedá. Brzy zjišťujeme, že kanalizace zde asi chybí – dešťová voda se valí po cestách a v místě prohlubní není výjimkou ani voda po kotníky.
Holky jsou někde ve předu, Jirku mám po boku a Martin je někde za námi. Na desátém kilometru bude U otočka, takže vidím v protisměru prvně Naty, pak Lenku a také Petru s Alčou, které předbíhám. Déšť už nevadí, oblečení je nacucané na maximum a další vodu už nepojme.
Kolem 15. kilometry dobíháme Lenku a běžíme kousek spolu. Déšť přidává na intenzitě a postupně se přidává od pobřeží i vítr. Člověk toho má už dost. Konečně se objeví i nějací diváci, kteří povzbuzují a tak držím tempo, co to dá.
Do cíle dobíám v čase 1:45:24 hod. na 596. místě z 2120 běžců. Nejdůležitější, že to mám za sebou. Házím do sebe banán a trochu vody a přes sebe ALU fólii. Začíná být docela kosa. Místo vychutnání si dobrého pocitu v cíli tak mizím rychle na pokoj. Vidina teplé sprchy je opravdu silná.
Postupně dorazíme všichni. Den je teprve v polovině, ale venk ustále prší. Co včil? Volíme návštěvu akvária, které je asi půlhodiny busem. Ten nám však ani nezastaví. Sakra. Zastávka na znamení. Půlhodinu čekání zkrátíme kapučínem vedle zastávky, jenže ten druhý bus je zase plný. Nakonec objednávám Bolta, což se ukáže ještě jako levnější varianta.
Akvárium celkem zklamání. Málo akvárek a hodně lidí. Určitě lěpší zážitek je ve Wroclavské ZOO. No alespoň nemokneme. Autem to bereme zpět a pak už bloumáme v okolí.
pondělí, 26.2.2024
Další den hlásí slunečno, takže je jasné, že musíme začít během. Opět jen kousek, cca 5 km. Bereme to k moři, k místu včerejšího cíle ať se podíváme jak to tam vlastně vypadalo.
Dnes nás čeká celodenní výlet po ostrově. Dodávka přijíždí na čas v 9:00 před hotel a po krátké domluvě co chceme vidět vyjíždíme. Před tím nesmí chybět spolčné foto nás běžců. Fotí neběžec Michal.
První zastávka vede do ospalého rybářského městečka Marsaxlokk. To je známé barevnými loděmi, které nyní kotví v přístavu. Rybáři už uklízejí sítě, prodejci na trzích vybalují své zboží a kavárník právě otevřel. To je znamení, že je čas na ranní kapučíno. Následná zastávka je u sklaního útvaru Blue Grotto.
Výhodou malého ostrova jsou malé přejezdy. Netrvá tak dlouho a jsme v místě včerejšího startu – ve městě Mdina. V místní pekárně si dáme přímo z pece pár dobrot a pak už bloumáme mezi historickými zdmi. Zde se před nedávnem dotočil druhý díl filmu Gladiátor a zde se údajně točila část seriálu Hra u trůny. Další zastávkou je filmařská vesnička, kde se točil před pár desetiletími muzikál Pepek námořník. No tady to je už vyloženě kýč a udělali jsme moc dobře, že jsme nešli za 15 EUR na prohlídku.
Místo toho jsme dali průvodci jasný požadavek. Chceme k moři. Vzal nás prý na nejkrásnější pláž na ostrově. Prostě na místo, kde bych fakt dovolenou prožít nechtěl. Zrovna tu filmaři také něco natáčeli, ale to nás od koupele neodradilo. Voda měla asi jako vzduch, tedy 17°C. Výhodou toho bylo, že po vylezení ven bylo fakt příjemně. A ušetřené peníze za Pepka jsme utratili za lepší investici – oběd. Filet z měčouna byl výborný.
No a večer? To už následovalo balení a rezervace cesty zpět. Odlet byl v neděli v 6:00, takže budíček byl opravdu ještě v noci. I tohle jsme však zvládli a misi Malta jsme tímto mohli v klidu uzavřít.
