Běžkyně

Martin Koláček – Taky už máš dost těch knih o běhání, které radí, jak běhat, v čem běhat, kdy běhat a co u toho jíst nebo pít? Tak pojď zkusit trochu něco jiného. Kniha Běžkyně je fiktivním příběhem, který se z velké části odehrává v období druhé světové války. I tam mělo běhání svoji nezastupitelnou roli, a to nejen v knize samotné.

Autorem povídkové knížky je Martin Koláček (*1981), který se po vysoké škole začal živit jako Game designer, aby po deseti letech založil nakladatelství E-knihy jedou. V něm vydal přes 1700 titulů od převážně začínajících autorů. Ostatně i kniha Běžkyně byla vydána v tomto nakladatelství, stejně jako většina předešlých Martinových knih. A že jich je. Autor má na kontě již 15 knih s převážně sci-fi a humoristickou tématikou.

Kniha vypráví příběh, který by mohl být námětem k filmům jako James Bond či Mission: Impossible ovšem s tím rozdílem, že hlavní hrdinkou je žena. Tu nám autor představí jako mladou dívku Růženu, která si užívá studentského života na konci 30. let 20. století. Bezstarostné mládí je záhy vystřídáno okolnostmi, které postupně zasáhly celý svět. Růžena neváhala a vstoupila do odboje, ve kterém zúročila svoji zálibu z mládí – běh. Spíše, než o běh samotný se jedná o parkour, tedy překonávání překážek v přirozeném, zejména městském, prostředí.

Příběh se čte doslova jedním dechem. Kniha je to totiž útlá a na „vatu“ tak nezbývá čas, resp. prostor. Jedna akce střídá druhou a ani zde nechybí pár nečekaných zvratů. Děj knihy nás provede Prahou, Brnem, Ostravou, Frenštátem, ale to nejdůležitější čeká na Růženu ve Francii. Uspěje?

Nejedná se o literaturu faktu, přesto se v knize dle mého objevuje pár nepřesností. Vlaky z Ostravy nepokračovaly nikdy do Hlučína a Hlučín za války (ani před) nepatřil Polsku, ale Německu. Jsou to však jen drobné vady na kráse, které příběh nijak nedevalvují. Co lze ocenit je námět. Jedná se sice o příběh z daleké druhé světové války, ale stejné osudy dnes potkaly lidi jen kousek na východ od naší hranice. Opět se střílí a umírají lidé. I zde je potřeba hrdinů, podobných jako Růžena, aby zastavili a porazili okupanty. Snad budou mít stejné štěstí jako hlavní hrdinka. Běžkyně.

Hodnocení:

---

Ukázka z knihy:

Cesta do Ostravy byla doslova noční můrou. Vagón druhé třídy byl plně obsazen opilými německými vojáky. Vyřvávali z oken rychlíku, čímž dávali osobám české národnosti jasně najevo, aby se držely v uctivé vzdálenosti. Třetí třída proto praskala ve švech. Kvůli nedostatku vlaků Česko-moravské dráhy ve vozech nejnižší kategorie odstranily přepážky a část sedaček, takže nyní se tísnilo v jednom vagónu na čtyři sta lidí. Oněch pár zbývajících míst k sezení obsadili převážně Němci.

Růženě obzvláště utkvěla v hlavě důležitě se tvářící blondýna, která se rozvalovala na dřevěné lavici. Německy napomínala holčičku vedle sebe, aby se nehrbila. Dívka tu a tam poslala omluvný pohled staré paní, která stála opřená o hranu jejich sedadla. Celým prostorem se navíc linuly rozličné pachy, jimž dominoval především mix potu cestujících a týdny neumývané záchody.

Jejich vyvrácené dveře nedovolovaly zdroj smradu ani částečně odizolovat. Konečně Růžena uviděla návěst oznamující stanici „Ostrau – Haupt Bahnhof“. Nemohla se dočkat, až vystoupí. Přestože věděla, co ji čeká.   Dav se vyhrnul na nádraží jako lavina. Několik lidí při vystupování dokonce upadlo. Měli co dělat, aby neskončili v kolejišti. Přestože zde vlak podle jízdního řádu končil, němečtí vojáci dál vyřvávali z oken druhé třídy. Nepřestali, ani když se soustava dala znovu do pohybu a opustila prostor nádraží. Další stanicí by byl Hlučín, jenže ten po Mnichově ležel na území Polska.

---

Informace o knize:

Vydavatelství	E-knihy jedou
Rok vydání	2023
Počet stran	187
Jazyk	česky

---

Anotace:

Konec 30. let 20. století. Píšou se poslední měsíce svobodné Československé republiky. Studentka francouzštiny Růžena si zatím s politickými událostmi hlavu nedělá. Užívá si mladických radovánek, mezi než patří především atletika a adrenalinové sporty všeho druhu. Nejradši se věnuje nedávno vzniklému sportu, jemuž městská mládež říká – s jistou dávkou nadsázky – „běhání“.

Běžci a běžkyně pronikají do hlídaných městských objektů a „probíhají“ je skrz. Vítězí ten, kdo nejrychleji urazí předem domluvenou trasu, aniž by byl spatřen ostrahou. Dny Růženina bezstarostného mládí ale brzy končí. Hitler rozbije Československo, zabere pohraničí a nakonec jeho vojska vkročí do Prahy. V nově vytvořeném Protektorátu se české obyvatelstvo stává poraženým lidem bez budoucnosti. Tehdy se Růžena rozhodne bojovat. Jak brzy zjistí, v protinacistickém odboji jsou její „běžecké“ zkušenosti velmi žádané.